105 W 29th Street Manhattan NY

[Payne]

+Když ví kam jet, nemilosrdně zamíří k cíli. Manhattan. Jak taky jinak. Upírka by přece nebydlela někde v Queensu . Stáhne topení v autě, aby ten čerství vzduch, co tam Payne pouští byl tak užitečnej, jak je potřeba.+ Jo, kotě, o tom vůbec nepochybuju, +ušklíbne se, když si vzpomene, jak vymetla s Axem.+ To asi musíš, ale být tebou počkám, až vystřízlivíš +z hlasu je mu slyšet smích.+ Věř mi, léta zkušeností. +Loupne po ní bokem pohledem.+ Máš průser? +Zní trochu vážně, ale pravděpodobně by ji vysekal ze zamrzlýho pekla, kdyby to bylo potřeba. A jestli se má jen postavit té malé zubaté... mohla by to být ještě zábava.+

Jo, to asi nechám. +přikývne krátce, ale hned toho nechá, protože zjistí, že to je velice nepříjemný pohyb:D+ Ne, kupodivu tentokrát ne já. +zavrtí hlavou+ Vlastně to není ani průser...+povzdechne si, nějak neví, jak to popsat a ani jak o něčem takovým mluvit zrovna s Butchem+ Hroutí si mi pod rukama vztah a já nevím, jak to zastavit. +shrne to nakonec stručně+ Ale zvládnu to, určitě. +dodá s odhodláním v hlase a když zajede do podzemních garáží pod jejich domem, koukne na něj a usměje se+ Díky, že jsi pro mě přijel. Bůhví, kde bych skončila. +podívá se na něj vděčně, pak se najednou nakloní a dá mu pusu na tvář. Trochu zamrká, když si uvědomí, co udělala a tak se rozpačitě usměje a vystoupí z auta+ No...prostě díky. Za všechno. +mávne tak neurčitě rukou+

[Butch]

+Zajede do podzemní garáže a vypne motor. Je potichu, jsou okamžiky, kdy je lepší být potichu. To se jako polda naučil hodně rychle. Poldové celkově dobře umí poslouchat, když je to potřeba.+ To je mi líto, kotě, ale každej vztah potřebuje občas dostat pořádně nakládačku, aby byl ještě lepší a pevnější. +Pousměje se a stiskne jí útlé rameno+. Jasně že zvládneš, přinejhorším to do něj natluču +Vykření se, nefalšovaně, i když to myslí v legraci. No pak zůstane trochu opařeně sedět. Když mu dá pusu. No páni, to jsou ale pokroky.+ Hele, vždyť víš, prostě mi příště zavolej jo? Radši tě budu vyzvedávat a dopravovat domů kdykoliv, než pak... +zmlkne a zavrtí hlavou.+ Prostě cajk +přikývne a pak počká až zmizí ve výtahu, než se rozjede do sídla brarstva.+

[Payne]

Jo, to asi jo. +souhlasí trochu váhavě. Momentálně má pocit, že tahle nakládačka je možná trochu moc+ Dobře, tak jo. I když myslím, že už nikdy pít nebudu. +zašklebí se; historicky poprvé vyřkne tuhle věčnou lež:D+ Pozdravj Marissu a Blonďáka...no prostě všechny. +mávne tak všeobecně rukou, usměje se a nastoupí do výtahu. A doufá, že ho nepozvrací taky:D+

[Dean]

+když se rozední a lidi kolem něj začnou chodit do práce, na půl oka procitne, ale opar alkoholu v jeho hlavě ještě ani zdaleka nepolevil, takže se jen otočí na druhou stranu, přitáhnesi láhev trochu blíž a chrápe dál. Zaspí i budík do práce, a většinu dne, a když se probere znova, celej ztuhlej a totálně polámanej, v puse má jak v polepšovně, a v hlavě a v srdci ještě hůř. Jen se vykloní z lavičky a vydáví zbytky toho, co mu ještě v žaludku zůstalo, a pomalu, rozlámaně se posadí. Tak jo, ať tak nebo tak, tohle musí přestat. čuchne si k lahvi, ve který je ještě po dně tequily, ale z výparů chlastu se mu momentálně zvedne žaludek, tak si na holý břicho zapálí cigáro a bezútěšně koukne nahoru do oken, kde tuší jejich byt a Paynin pokoj. Tak nějak se nedokáže přimět odsud odejít, protože má pocit, že by to byla definitivní tečka za jeho prvním vztahem. I tak si ale musí přiznat, že jeho vztah je v troskách, protože by si radši uhlodal levou ruku, než přiznal Payne, co má za problém. Podívá se na mobil, a najde tři zmeškaný hovory od Svena, kterej měl vést jeho dnešní trénink, a jednu poměrně pasivně agresivní smsku od Tylera, ale nedokáže v sobě posbírat dostatek vůle, aby mu na tom nějak záleželo+

[Payne]

+vystoupí z autobusu na zastávce kousek od jejich bytu a zamíří domů. Je docela unavená, ale tím dobrým způsobem, příjemná bolest svalů z tréninku, je to vlastně trochu jako droga. A trochu proti své vůli myslí i na Billyho, na jeho oči, jak se na ni dívá. Vzápětí si v duchu vynadá do idiotů, protože není jediný důvod, proč by se někdo jako on, měl tímhle způsobem zajímat zrovna o ni. Prostě jí už jen hrabe z toho, co se děje mezi ní a Deanem a tak hledá zájem i tam, kde žádný být nemůže. Je kousek od domu, když si na lavičce všimne povědomé postavy. Má pocit, jakoby udělala krok do prázdna a žaludek se jí propadne tak o dvě patra níž.+ Deane...?! Co tady...? +osloví ho, když dojde k němu a když vidí, jak vypadá, je to jako rána pěstí do žaludku. Snaží se nemyslet na to, co se dověděla od Beccy jen před pár hodinami, ale všechno se jí to teď vrací a má strach, že až se dozví, že o tom ví, bude to definitivní konec+

[Dean]

+sedí na lavičce, nevolnost už se mu povedlo překonat, ale láhev tequily si pro jistotu nechal, protože zkušenost mu napovídá, že ji ještě využije. Trochu nepřítomně se dívá do jejích oken a ví, že dřív nebo pozdějc bude muset dojít k nim do bytu, zazvonit a promluvit si s ní, ale naprosto netuší, co řekne. Slova se mu v hlavě rozplývají a naprosto se mu nedaří cokoliv sesumírovat. Čím dýl tu sedí, tím víc v něm roste pocit, že to prostě nezvládne, nikdy to nepřekoná, a k tomu Payne nemůže uvázat. Jo, měl by se s ní rozejít, aby si mohla najít někoho lepšího. Jak se tak utápí ve strašlivý teen sebelítosti, najednou ho z letargie vytrhne její hlas. Tak jo, na to naprosto připravenej není. Z hlavy se mu vykouří i to málo, co tam měl, v puse mu vyschne. Podívá se jí do očí a to co v nich vidí... to ho ani trochu nepovzbudí+ A-ahoj. +zakoktá se trochu, vyskočí z lavičky, přičemž se mu připomenou všechny přeleželý obratle, a prohrábne si vlasy, čímž ovšem noc strávenou na lavičce nijak nezahladí. Bože, určitě smrdí jako bezdomovec+ Já jsem... +koukne na ni. Co že to vlastně chtěl. Ach jo, je krásná. Báječná a jeho a on to všechno prosral. Má dojem, že se mu žaludek propadnul až do Austrálie+ Promiň. +řekne nakonec+ řek jsem věci, co jsem neměl. A nemyslel jsem je tak. +vysouká ze sebe nakonec+ Jestli už se nechceš vídat, tak to chápu. +zamumlá. Jo, jeho život prostě totálně skončil, pomyslí si, když upře oči na špičky jejích bot+

[Payne]

+tak strašně ho chce obejmout, říct mu, že to bude všechno dobrý; ale má strach, že ji zase odmítne a to by teď asi nezvládla+ Jo, to já taky. Chovala jsem se jako mrcha. Promiň mi to. +usměje se smutně, pak ale trochu překvapeně zamrká+ Nechci vídat? Jak jsi na takovou blbost přišel...+zavrtí hlavou a pomalu přistoupí blíž, musí se ho dotknout, prostě to musí zkusit+ Tak snadno se mě nezbavíš. +poví mu tiše a pousměje se; pomalu natáhne ruku a opatrně se dotkne jeho prstů. Když neucukne, vklouzne rukou do jeho dlaně a jemně mu ruku stiskne+ Chceš jít nahoru? +zeptá se, ale pak jí napadne něco jinýho+ Nebo můžeme do našeho bytu. +navrhne opatrně a vlastně až teď jí dojde, že vážně mají svůj byt a to už víc než 24 hodin.+

[Dean]

+trochu v něm zatrne, když se k němu natáhne, ale ta vlna úlevy, když řekne, že to nechce skončit, je tak velká, že na to kašle. Pevně jí stiskne prsty a musí se na ni usmát+ Zasloužíš si něco lepšího. +pokrčí trochu nejistě rameny, ale už si zvyknul, že nemá smysl jí něco vymlouvat+ Jo... to bude lepší. +přikývne. panejo, náš byt. Zní to děsně dospěle a zvláštně. Ale vlastně se mu to asi líbí. Tuší, že to možná povede k další debatě o tom, že spolu nespí, ale ví, že ji podstoupit musí, i když vůbec netuší, co jí řekne. Je mu ale jasný, že by teď nedokázal potkt Beccu, podívat se jí do očí a vědět, že ona všechno ví+ Půjdeme k nám domů. +pousměje se, chytne ji i za druhou ruku, a přemístí je do bytu, a ani si neuvědomí, že tu nedopitou tequilu nechal na lavičce. Objeví se rovnou v bytě a hned si udělá mentální poznámku, že tam musí nastavit nějaký magický ochrany+

[Victoria]

+objeví se na chodbě před beccy bytem, za ruku vede Sophii a spící mimino má v nosítku na břiše, přes rameno tašku s věcma; pokaždý, když jde s těma dvěma pometlama někam ven, má pocit, jako kdyby stěhovala půl domu. Dojde ke dveřím a zazvoní, a než někdo otevře, dřepne si k malý+ Sophi, jdeme na návštěvu, jo? Takže když si budeš chtít hrát s něčím, co není tvoje, musíš se zeptat. Jestli si to můžeš půjčit. Platí? +prohrábne Sophii vlásky+ Jooo... +přikyvuje malá otráveně+ Bude Pejn? +zajímá se spíš+ To já nevím, uvidíme, jo? +pousměje se+

[Dean]

+přemístí se na chodbu před byt a dvakrát se málem zase přemístí pryč, než dojde těch pár metrů ke dveřím, ale nechuť k Billymu je v něm evidentně silnější. A navíc jde o Payne, že jo. Takže se pro sebe zašklebí a zazvoní+