Ložnice Payne

[Payne]

+přestože chápe, že nejspíš potřebuje nějaký čas, aby to nějak zpracoval, nejspíš i vyléčil nějaká zranění, hrozně už jí chybí. A zároveň je tak zvláštně, neurčitě nervózní. Od Beccy se sice dověděla, jak to šlo; ze svý strany jí sdělila poměrně dost detailů. Nejvíc nadšená je z toho, že už Becca může na sluneční světlo, i na to nejprudší. Ale instinktivně cítí, že se záměrně vyhýbá všemu, co by se nějak dotklo Deana. Když se jí na to přímo zeptala, jenom se na ni podívala a řekla, že není na ní, aby jí v tomhle něco říkala. A za celé tři dny z ní nic konkrétního nedostala, takže teď se s Bí nebaví a komunikuje výhradně jednoslovně. A je ráda, že momentálně ani není doma, protože doufá, věří, že dnes už přijde. Mobil kontroluje zhruba každý dvě minuty a připadá si už jako idiot, když se najednou ozve zaklepání na dveře. Na okamžik ztuhne, ale pak se jen zhluboka nadechne, vydechne a jde otevřít. Je tak nervózní, že dokonce ani nezkontroluje, jestli to je vážně on; což byla chyba protože když otevře a uvidí ho...naprosto oněmí. Vypadá tak...jinak. A když se mu podívá do očí, má na okamžik pocit, jakoby se dívala do svých vlastních očí, ale skoro tři roky zpátky, ale odmítne byť jen na okamžik spekulovat, co by to mohlo znamenat+ Deane...ahoj. +vydechne, když se jí konečně vrátí dar řeči a ustoupí ze dveří, aby mohl vejít. Zavře dveře, otočí se a udělá krok k němu; strašně moc ho chce obejmout, políbit ho...taky by ráda pohladila to strniště, které mu mimochodem tak strašně sluší....Jizev si všimla hned. Chce vědět, kdo to udělal. Ale hlavně je chce pohladit, okopírovat je svými rty; poznat je, protože jsou jeho součástí. A ona opravdu není z těch, komu by jizvy vadily. Zadívá se mu do očí, když pomalu zvedne ruku s jasným úmyslem pohladit právě tu poznamenanou tvář...+

[Dean]

+naposledy se zhluboka nadechne, a pak se dveře otevřou a on ji uvidí, a usměje se nejpřesvědčivějc, jak to dokáže+ Ahoj, promiň... měli jsme spoustu práce s debriefem a archivací, a vzorkama... a pohřbem. +pousměje se trochu unaveně, ale je napjatej, a čeká, co jí vlastně Becca řekla. Dívá se na ni tak opatrně, protože sám naprosto netuší, jak jeho pitomej mozek zareaguje. Jediný co ví, je že jí nikdy neublíží. Ale stejně zpanikaří, když natáhne ruku, očima mu probleskne ten vyděšenej záblesk, chytne její ruku a přitáhne si ji ke rtům, políbí ji do dlaně. Ucítí vůni její kůže a srdce se mu trochu sevře, ale je to lepší než čekal. Takže to prostě riskne, přitáhne si ji za tu dlaň do náruče a pevně ji obejme. Buďto to zvládne, nebo ne. Když ji takhle drží, je na první pohled patrnej ten rozdíl za ty dva roky, co jsou spolu. Vytáhnul se skoro o hlavu, ramena má mnohem širší a paže silnější, celý tělo mu zesílilo a nabralo svaly, i když kapitán amerika z něj už asi nikdy nebude; ale je pevnější, a celkově nějak tvrdší. Pomalu vydechne a... zjistí že tohle jde. Dokáže se jí aspoň dotýkat, díky všem bohům na světě. Pořád je jako ustřelený kecky a vlasy jí voní tím šampónem, co vždycky, na zádech cítí její malý dlaně a na chviličku je to jako dřív, na zlomek vteřiny. Než si zase vzpomene a trochu ztuhne, ale nepustí ji+ Jak ses měla u vlkodlaků? +zeptá se a povede se mu znít docela vesele, chce odvést pozornost k ní, ale místo postele se radši rozvalí na gauči. Pro jistotu.+

[Payne]

+srdce se jí na okamžik skoro zastaví v hrudi, když jí zabrání dotknout se a vidí ten krátký, ale přesto nepřeklédnutelný záblesk v jeho očích. Pak si ji ale přitáhne do náruče a obejme a jí se uleví tak prudce, až musí honem vymrkat z očí slzy; dobře, nebude to tak zlý, jak si myslela v první chvíli. Pevně ho obejme, přitiskne se k němu celým tělem a nadechne se jeho vůně, zavře oči a prostě si tu chvilku jenom užívá. Je v pořádku, je naživu a všechno ostatní, ať už to bude cokoliv, spolu zvládnou+ Jo..Bí říkala, že...že jste se nevrátili všichni. +řekne tiše; ale neřekla jí o koho šlo ani žádný jiný detaily; i když právě díky tomu to tak trochu tušila kdo to asi byl+ Je mi to líto...+pošeptá mu a rukama mu sklouzne po zádech v něžném pohlazení. Sedne si vedle něj a přitulí se k němu; hrozně moc se ho chce dotýkat, aspoň trochu i když z něj cítí zvláštní odstup, nejistotu. Zaplaší od sebe všechny dotírající obavy a vzhlédne k němu+ Dobře. Je s nima sranda. +pousměje se, vklouzne rukou ze jeho záda a obejme ho tak kolem pasu, hlavu opřenou o jeho rameno+ A nejsou to vlkodlaci. +opraví ho důležitě a koutek jí trochu pobaveně cukne+

[Dean]

+dost se mu uleví, když se nebrání a nepokouší se už znova sahat mu na obličej, na to prostě ještě připravenej není, na gauči si ji o sebe nechá opřít a obejme ji kolem ramen, ale dá si záležet, aby to bylo co nejvíc nevinný+ Jo, M... Mitch tam... je pryč. +přikývne a honem polkne knedlík, co se mu udělal v krku, když mu došlo, že to je poprvé od tý doby, co vyslovil jeho jméno. Na vteřinu jím projede hněv, na ni, za tyhlety slova, protože si je skoro jistej, že to nemyslí doopravdy, jak by jí to mohlo bejt líto, po tom, co viděla v bunkru. Ale stejně rychle jako se objeví zase zmizí, vůně jejích vlasů to v něm rozptýlí, a je to pryč během vteřiny+ Jo? nezlobilas? +pousměje se+ pustíme si film +navrhne, přije mu to jako dobrej nápad, protože má furt trochu obavu, že se bude ptát na detaily, a to by asi nedal. Jedný jeho části se děsně protiví mít před ní tajemství a nejradši by jí všechno řekla, všechno, i to, že mu myšlenky na ni asi zachránily příčetnost. Jiná jeho část se zoufale touží zeptat, co všechno jí becca řekla, a pohřbít to nevyslovený navždycky. Tohle přece celou dobu chtěl, vrátit se sem za ní. Tak proč teď, když tu je, je to tak zasraně těžký?+

[Payne]

+neřekne už nic, když jí potvrdí, že šlo opravdu o Mitche, jenom ho na okamžik obejme pevněji, aby mu dala najevo, že v tom není sám+ Já nikdy nezlobím. +oznámí mu velmi důstojně a koukne na něj zespod, jak se opírá o jeho rameno, ale v očích jí vesele zajiskří+ Tak jo. Vybereš něco? +natáhne se a podá mu ze stolku ovladač jejich obří televize, co je vlastně takový kříženec mezi televizí a počítačem:D+ Donesu něco k pití. +rozhodne se, vyvine se mu z náručí a zlehka ho přitom pohladí po ruce. Z vinotéky vyndá jednu z těch opravdu lepších lahví, z kuchyně vezme vývrtku a skleničky a vrátí se k němu. Postaví to na stůl a sedne si zase k němu. Chvilku se na něj dívá, na rtech slabý úsměv.+Jsem hrozně ráda, že jsi zpátky...+řekne pak tiše a možná se maličko začervená, pohledem ale neuhne a trochu se pousměje+

[Dean]

to bych se docela hádal. +uculí se trochu+ jo, klídně. +přikývne, a začne se probírat sbírkou filmů. na horor se rozhodně necítí, takže vybere smrtonosnou past, protože je před vánocema, a je to klasika, a otevře jim to víno. Jak se natahuje, může si všimnout pár hojících se modřin a jeho odřenejch kloubů, který už jsou taky skoro zahojený, ale kouzlem si je vyléčit nenechal, protože ta občasná nepříjemná bolest je memento, který se mu víc než hodí. Nalije jim do skleniček, a usoudí, že trocha alkoholu by mu mohla jenom prospět+ taky jsem rád. +pousměje se, ale do očí se jí moc dlouho dívat nevydrží. Měl by ji políbit, dobře to ví, sakra. čeká na to+ Jsem rád, že je to za náma. +přikývne, obejme ji u sebe a vtiskne jí něžnej polibek na čelo, což je asi vypětí jeho momentálních sil+ A že jsi v pořádku. +dodá nesouvisle, zapne film, a ztichne+

[Payne]

No jo, tak možná občas trošku. +připustí se zablýsknutím v očích. Jak se natáhne pro víno, sklouzne pohledem krátce po modřinách a odřeninách. Pozastaví se nad tím jen na okamžik; modřiny jsou trochu vybledlé, ale ty odřeniny vypadají poměrně čerstvě. A málokdy na něm nějaká zranění vídala, většinou si všechno hned vyléčil kouzlem. Teď se tím ale nebude zabývat. Stejně nejspíš o nic nejde. Nebo aspoň doufá...+ Jo, já taky. +souhlasí tiše a zavře oči, když jí vtiskne polibek na čelo. Tak strašně touží políbit ho pořádně, ale něco v jeho očích, v chování, ji drží zpátky. Má pocit, že on se tomu snaží za každou cenu vyhnout. A tak se k němu jenom přitulí, jak jen to jde, poslouchá tlukot jeho srdce a sleduje film, aniž by nějak víc vnímala jeho obsah. Nad tou poněkud nesouvislou poznámkou se zarazí, ale nezeptá se, proč by neměla být v pořádku. Má z toho zvláštně tísnivý pocit, který nedokáže identifikovat, uchopit ho a tak toho raději nechá+ Dívala jsem se na nějaký byty. +řekne po chvíli, aniž by vzhlédla. Hrozně se těšila, až se vrátí a budou společně hledat ten nejlepší. A taky mu chce říct o dárku od Vishouse, ale nějak má teď pocit, že asi není ta pravá chvíle+

[Dean]

to bych řek. +uculí se, pořádně se napije vína a dolije si, vlastně si průběžně dolívá celý film, a teprve když s lahve vyteče už jen pár kapek červenýho, dojde mu, že kromě asi jeden a půl skleničky stáhnul celou láhev sám. uhm+ Jo? Našlas něco pěknýho? +usměje se, na to, že plánovali být už o vánocích ve svým, jsou trochu ve skluzu. Jo, má z toho strach, ale zároveň doufá, že právě tohle pro něj bude ten správnej impuls, co všechno vrátí do starejch kolejí+ Koukal jsem na nějaký podnájmy v brooklynu... je to levnější než manhattan, ale není to tak daleko. +usměje se. Jemu je vzdálenost vlastně fuk, ale ona bude muset dojíždět+ Stačil by nám třípokoják, ne? +koukne na ni bokem, a je vděčnej za téma, kterýho se může chytit a mluvit s ní+ Byl jsem se podívat na účet, co jsme zdědili... jsou to celkem slušný peníze. Nemusíme se moc stresovat. +uculí se trochu a jen tak lehce ji hladí po paži+

[Payne]

+ani si neuvědomila, jak je napjatá, jestli bude chtít mluvit aspoň o tomhle, dokud se tak hrozně moc neuleví. Usměje se a trochu se narovná, aby se jim líp mluvilo a aby na něj viděla.+ Jo, pár docela pěkných jsem našla. +přikývne souhlasně+ Jo, to bude určitě stačit. +usměje se a pak na něj koukne, jakoby nad něčím přemýšela a rozhodovala se+ Chci ti něco ukázat...+řekne nakonec tajemně, zvedne se a zamíří do obýváku, kde nechala dokumenty, které jí donesl Butch. Vrátí se do pokoje, sedne si a podá mu to+ Tohle mi přinesl Butch, pár dnů před tím, než jste odjeli. +poví mu a čeká maličko napjatě na jeho reakci+ Vishous mi založil svěřenecký fond...+dodá tiše a při vyslovení jeho jména se jí hrdlo stáhne jen trošku+ Myslím, že se stresovat nemusíme vůbec. +pousměje se+ Ale ani tak nechci nic moc drahýho. Až se mi zasteske po luxusu, můžu jít na chvíli sem...+cukne pobaveně koutky+

[Dean]

+vypne film, kterej akorát skončil, a protáhne se, až mu tričko povyleze kus nad pupík a odhalí pruh jeho pevnýho břicha+ jo? +usměje se, a když odejde vedle, zajde do kuchyně a přinese jim druhou láhev, aby si nalil ještě trochu. Víno příjemně rozmlžuje ostrý hrany v jeho hlavě, daří se mu se víc uvolnit, víc se usmívá, a je pro něj nějak jednodušší se tvářit, že se nic neděje+ Co to je? +podívá se na ni tázavě, vezme si papíry a prohlídne si je+ No páni. +vytřeští trochu oči, když uvidí tu částku+ tak... to jseš asi za vodou. +pokýve, ale pak mu pohled trochu změkne, protože ví, že to pro ni musí bejt těžký+ Jsem rád, že jseš zajištěná. +řekne, a myslí to fakt upřímně+ A myslím, že bys neměla utrácet za tohle. Je dobrý mít rezervu, a něco spolu dáme do kupy. +usměje se a trochu jí stiskne prsty, aby nebyla smutná+ Nechci, abys za mě utrácela. +zvedne koutek+