od Payne » 06 pro 2018 21:51
+přestože chápe, že nejspíš potřebuje nějaký čas, aby to nějak zpracoval, nejspíš i vyléčil nějaká zranění, hrozně už jí chybí. A zároveň je tak zvláštně, neurčitě nervózní. Od Beccy se sice dověděla, jak to šlo; ze svý strany jí sdělila poměrně dost detailů. Nejvíc nadšená je z toho, že už Becca může na sluneční světlo, i na to nejprudší. Ale instinktivně cítí, že se záměrně vyhýbá všemu, co by se nějak dotklo Deana. Když se jí na to přímo zeptala, jenom se na ni podívala a řekla, že není na ní, aby jí v tomhle něco říkala. A za celé tři dny z ní nic konkrétního nedostala, takže teď se s Bí nebaví a komunikuje výhradně jednoslovně. A je ráda, že momentálně ani není doma, protože doufá, věří, že dnes už přijde. Mobil kontroluje zhruba každý dvě minuty a připadá si už jako idiot, když se najednou ozve zaklepání na dveře. Na okamžik ztuhne, ale pak se jen zhluboka nadechne, vydechne a jde otevřít. Je tak nervózní, že dokonce ani nezkontroluje, jestli to je vážně on; což byla chyba protože když otevře a uvidí ho...naprosto oněmí. Vypadá tak...jinak. A když se mu podívá do očí, má na okamžik pocit, jakoby se dívala do svých vlastních očí, ale skoro tři roky zpátky, ale odmítne byť jen na okamžik spekulovat, co by to mohlo znamenat+ Deane...ahoj. +vydechne, když se jí konečně vrátí dar řeči a ustoupí ze dveří, aby mohl vejít. Zavře dveře, otočí se a udělá krok k němu; strašně moc ho chce obejmout, políbit ho...taky by ráda pohladila to strniště, které mu mimochodem tak strašně sluší....Jizev si všimla hned. Chce vědět, kdo to udělal. Ale hlavně je chce pohladit, okopírovat je svými rty; poznat je, protože jsou jeho součástí. A ona opravdu není z těch, komu by jizvy vadily. Zadívá se mu do očí, když pomalu zvedne ruku s jasným úmyslem pohladit právě tu poznamenanou tvář...+
I'm not a victim. I'm a survivor.