Řecko

[Wenai Lafayette]

+ona to taky moc nechápe, ale moc to zase nezkoumá, jen ji líbá, hladí její rty a hraje si s nimi, prsty jí sklouzne kolem pasu a přitiskne ji k sobě+

[Xena]

+tiše jí vydechne do rtů, i když přes šumění moře a bouřku není nic slyšet, ona má každopádně pocit, že její srdce musí být slyšet až na palubě, tak rychle jí buší, dotkne se jejího ramene a sjede jí rukou po hladké kůži paže bříšky prstů ji hladí++

[Wenai Lafayette]

+oči má zavřené, jak se snaží nevnímat tu bouřku venku, soustředí se jen na ni, tiskne se k ní s obavou, kterou se snaží zakrýt jen tak na půl a zvědavě ji líbá, tak zkoumavě, naž venku obzvlášť zahřmí, ozve se rána, ona ji obejme a schová se u ní+

[Xena]

+tiše vydechne a polibky jí oplácí, opatrně, jako by byla to nejkřehčí na světě, a pak jak se k ní přitulí kolem ní beze slova omotá paže, schová jí nos do vlasů a začne tiše, sotva slyšitelně broukat nějakou prastarou řeckou melodii, tak konejšivě a něžně, do tmy+

[Wenai Lafayette]

+zavře oči a zklidní dech, pomalu se dostane do klidu, jako kdyby meditovala a poslouchá její slova a nakonec upadne do spánku, aby tu bouřku radši zaspala+

[Xena]

+jen tak tiše brouká, půlku slov si nepamatuje, vlastně si ani nemůže pořádně uvědomit, odkud tu melodii zná, ale když ucítí, jak jí zvláčněla v náručí, usměje se pro sebe a ztichne, sleduje skrz její vlasy okno a blesky venku a přemýšlí, doufá, že bude brzo zase jasno, a na druhou stranu by jí vůbec nevadilo, kdyby ta bouřka ještě chvilku trvala+

[Wenai Lafayette]

+ve spánku se jen několikrát neklidně zavrtí, než usne pořádně a pak se od ní odrthne, ale to už je dost k ránu a obloha je jasná a začíná být horko a vzduch je čistý, jako vždycky po bouřce+

[Xena]

+jak bouře ustává, moře se uklidňuje, a houpání lodi ji nakonec pomalu ukolébá k spánku, usne s ní v náručí, a k ránu se k ní docela podvědomě tulí a ze sna se pro sebe usmívá+

[Wenai Lafayette]

+ráno vstane, překvapivě vyspalá a jen kousek od ní, chvilku ji sleduje, jak spí, pak zavrtí hlavou a vytřese si z ní blbosti, vstane z postele, trochu se upraví a vyjde na palubu, nadechnout se svěžího vzduchu, zamává na kapitána+

[Xena]

+trochu se zavrtí, když od ní vstane, ale pořádně ji probudí až klapnutí dveří od kajuty. přikrývky vedle ní jsou ještě teplý a v matraci je důlek, a tak si uvědomí, co se dělo, překulí se na záda a chvilku zírá do stropu, pak si povzdychne, zamrká, přestane myslet na pitomosti a vstane+