Ložnice Neferet

[Isaac Walker]

*Vlna vzrušení, kterou tak dlouho držel na uzdě, ho teď doslova smete. Když přijde k sobě, zjistí, že se zhroutil přímo na ni a že leží s tváří zabořenou přesně mezi jejími ňadry. Což je sice moc fajn, ale zas ji nemusí udusit. Namáhavě přiměje ztěžklé tělo ke spolupráci a neochotně se odtáhne. Převalí se na bok a přitáhne si ji k tělu, schová ji v náručí.* V pořádku? *broukne a líbne ji do vlasů a jenom ji drží, dokud se jeho srdce i dech neuklidní.*

[Neferet]

+jakmile nejsilnější vlny vrcholné rozkoše odezní, zhroutí se do peřin a chvíli nezvládá nic jiného než dýchat, aspoň do chvíle než se na ní zhroutí, to už pak nezvládá ani to, ale ani nedutá. líbí se jí to, ta chvíle, kdy mu může jemně probírat prsty ve vlasech. zamručí, když se z ní odvalí, zejména když si jí k sobě přitáhne a schová si jí v náručí, to se jí líbí ještě víc. jednou rukou ho objeme kolem pasu a hlavou se mu uvelebí těsně pod bradou vdechujíc jeho vůni+ Naprosto. +zabrouká tiše a zavře na chvíli oči aby přiměla tělo, aby se pomalu zklidnilo, srdce aby přestalo pelášit o život a mozek aby nezačal fungovat. jemně ho hladí bezmyšlenkovitě po boku do chvíle než si uvědomí, že je něco jinak. jeho kůže je jemná a hladká, ale jedno z míst na jeho boku je částečně zvrásněné. rozlepí oči a zamžourá+ Od čeho to máš? +zajímá se tiše, když špičkami prstů obkrouží jizvu na jeho boku+

[Isaac Walker]

*Nadzvedne hlavu a podívá se na místo, kterého se dotýká, jako by v první chvíli nevěděl, o čem mluví.* Jo tohle, *pokrčí rameny a hlavu zas položí.* To je vlastně něco jako pracovní úraz, jeden z mejch svěřenců na mě vytáhl nůž.

[Neferet]

+na moment se zarazí, než si vzpomene na to, co jí vyprávěl o tom, co dělal, než se dal k bystrozorům+ Vytáhl na tebe nůž? +zamrká, aby nahodila mozek, překulí se na břicho a nadzvedne se trochu na loktě, aby si mohla jizvu lépe prohlédnout. jemně jí pohladí špičkami prstů, zcela instinktivně si přehodí vlasy přes levé rameno, než k němu stočí pohled a vytáhne se zpátky nahoru na jeho hruď+ Co jsi mu udělal tak hroznýho? +zajímá se zvědavě, ale skutečně zaujatě+

[Isaac Walker]

*Otočí se na záda, Jednu ruku si dá pod hlavu a s úsměvem sleduje, jak se po něm plazí nahoru a dolu, její zájem mu dělá dobře. Když si přehodí vlasy přes rameno, jejich konečky ho zalechtají na žebrech, takže mimoděk zatne svaly na břiše a zavrtí se. Když se po něm vyšplhá zase nahoru, přitáhne si ji k boku.* V New Yorku trénuju basket, *začne trochu ze široka, zamyšleně kouká do stropu a rukou jí bezmyšlenkovitě hladí po boku.* Kluky z děcáku. Snažim se jim dát něco, kde se můžou vybít, vypustěj páru a nemusej vyhledávat problémy. Problém je, že ne vždycky to zabere. *Podívá se na ni.* Víš, tyhle děcka se zamotaj do maléru, ani nevědi jak. Vždycky si je to najde. Tenhle kluk nebyl zlej, jenom zahnanej do kouta. Seknul mě tím nožem omylem, byl úplně mimo. Ale doopravdy nikomu ublížit nechtěl.

[Neferet]

+trošku se zarazí, když jí prozradí, že trénuje basket, myslela si, že jde o drogově závislé, o kterých se jednou zmínil, ale hned se vzpamatuje a pousměje se. zaujatě naslouchá jeho vysvětlení a chvíli mu jen zamyšleně krouží špičkou prstu po hrudi, jak o tom přemýšlí+ To je od tebe vlastně naprosto úžasný, že se jim takhle snažíš pomoc. +usměje se na něj nakonec+ Co se mu stalo, že byl tak mimo? +zajímá se naprosto vážně a vůbec se jí nelíbí, že jí napadá co všechno má s těmi hochy společného+ A ty si vyrůstal jako oni? +zeptá se nakonec tiše a opatrně+ Samozřejmě nemusíš odpovídat. Do toho mi nic není. +dodá rychle, aby si nemyslel, že se ho snaží vyslýchat. moc dobře si uvědomuje, jak moc důvěrná taková otázka je, ale nemůže se vyhnout úvahám o tom, proč by se někdo snažil starat o kluky z děcáku+

[Isaac Walker]

Zapletl se do špatnejch věcí, to neni důležitý. Důležitý je, že ho to probralo a dal se dohromady. Teď si dodělává školu a našel si práci. Až odmaturuje, počítaj s ním na stálo. To je víc, než v co většina z nich může doufat. *Trochu se zamračí.* Sociální systém v praxi bohužel tak skvěle nefunguje. Aspoň pokud jde o chudší čtvrti. Člověk se musí protloukat, jak se dá a naneštěstí ta nelegální cesta bejvá dost často o moc jednodužší. Ale aspoň tenhle se z toho vymotal, *pousměje se, zdá se, že ho upřímně těší, že tomu klukovi dokázal pomoct.* Jo, já jsem vyrůstal jako oni. Proto se snažim je trochu popostrčit na správnou cestu. Já nikoho takovýho neměl, taky proto mi trvalo o dost dýl se z toho bordelu vyhrabat. A někteří to nedokázali vůbec, *dodá tiše, ztracený v myšlenkách. Snad si ani neuvědomuje, že tu poslední větu řekl nahlas.*

[Neferet]

+zaujatě ho poslouchá a přemýšlí o všem co jí svěří, co se o jeho životě dozví+ Ale jistě, že je to důležité. Navíc skutečně mě to zajímá, jinak bych se neptala. +pousměje se a vytáhne se kousek výš, aby mu lépe viděla do tváře+ Něco mi říká, že v tom jeho dobrém konci máš prsty, že. +pousměje se a jemně mu shrábne vlasy z tváře a při té příležitosti ho jemně špičkami prstů po tváři pohladí+ Ale dokázal si to a to je úžasné. Stejně tak, že těm chlapcům pomáháš, ne každý by to udělal. +usměje se na něj a zdá se, že to skutečně myslí upřímně+ A kdo ne? +zeptá se tiše, když sleduje jeho zahloubaný výraz, jako by na tu chvilku ani nebyl, ztracen ve vzpomínkách+

[Isaac Walker]

Ne, neni, *prohlásí pevně.* Stačí, když řeknu, že to nebylo nic hezkýho. Už je to pryč a nemá smysl se tím dál zabejvat. *jeho tón trochu zmírní příkrost jeho slov, ale je zřejmé, že o tom už dál mluvit nebude.* Jen náhodou, mohl zranit kohokoliv, *odbyde to, protože nechce, aby si ho představovala jako nějakýho úžasnýho hrdinu. Když položí tu poslední otázku, jeho nálada poklesne pod bod mrazu. Jeho tělo se napne a pak ji vezme za zápěstí a jemně se vymotá z jejího objetí, najednou cítí, že potřebuje trošku prostoru.* To je jedno, neměl jsem s tím začínat, *odpoví chladým tónem a spustí nohy z postele, sedí zády k ní, hlavu svěšenou a snaží se vydýchat nápor bolesti, která mu svírá srdce pokaždý, když tuhle bombu něco odpálí.*

[Neferet]

Dobře. +souhlasí s ním tiše, že už se na to dál ptát nebude, když vycítí, že mu to není úplně příjemné. ale to jak velkou udělala chybu tím svým věčným vyptáváním se si uvědomí až příliš pozdě. náhlá změna nálady zastaví její putující prsty v půlce pohybu a její smysly zpozorní, zbystří. nechá ho jít a instinktivně se stáhne před tónem jeho hlasu dozadu, posadí se a opře se zády o pelest deku si přitahujíc hrudi, jako by měla pocit, že se pod ní může schovat a odčinit, že ten tenký led právě praskl. že se může schovat před tím svíravým pocitem v hrudi, který se jí ani trochu nezamlouvá. natáhne před sebe ruku a chvíli tak setrvá, než jí do dlaně vzduchem přímo připluje noční košilka, která skončila někde pod postelí. natáhne si jí na sebe využívajíc tak té chvilky manuálních automatických pohybů k přemýšlení. je jí z toho smutno a ten svíravý pocit v hrudi jí způsobuje takovou tu zvláštní bolest, kterou člověk cítí když vidí toho koho má rád smutnýho nebo zraněnýho. skrčí nohy, aby si je objala pažemi, doufajíc, že ten pocit tak zmizí, bezúspěšně+ Promiň. +ozve se po chvíli tiše, než se opatrně přesune vedle něj, posadí se na kraj postele a ruce složí do klína+ Někdy zapomínám na to, jak vlezlá umím být. Mám pocit, že jsem si špatně vypěstovala tu slavnou ženskou intuici, která by mi řekla, že mám přestat. Někdo by mohl říct, že je to vedlejší efekt z toho, když se tě někdo celý život snaží zabít. +prozradí mu tiše+ Omlouvám se. +hlesne a zdráhavě zvedne ruku a dlaň mu zlehka položí na paži, ve tváři smutný a uzavřenější výraz, jak se snaží zároveň nedat najevo jak moc smutná z toho je+