od Neferet » 17 kvě 2014 23:47
Dobře. +souhlasí s ním tiše, že už se na to dál ptát nebude, když vycítí, že mu to není úplně příjemné. ale to jak velkou udělala chybu tím svým věčným vyptáváním se si uvědomí až příliš pozdě. náhlá změna nálady zastaví její putující prsty v půlce pohybu a její smysly zpozorní, zbystří. nechá ho jít a instinktivně se stáhne před tónem jeho hlasu dozadu, posadí se a opře se zády o pelest deku si přitahujíc hrudi, jako by měla pocit, že se pod ní může schovat a odčinit, že ten tenký led právě praskl. že se může schovat před tím svíravým pocitem v hrudi, který se jí ani trochu nezamlouvá. natáhne před sebe ruku a chvíli tak setrvá, než jí do dlaně vzduchem přímo připluje noční košilka, která skončila někde pod postelí. natáhne si jí na sebe využívajíc tak té chvilky manuálních automatických pohybů k přemýšlení. je jí z toho smutno a ten svíravý pocit v hrudi jí způsobuje takovou tu zvláštní bolest, kterou člověk cítí když vidí toho koho má rád smutnýho nebo zraněnýho. skrčí nohy, aby si je objala pažemi, doufajíc, že ten pocit tak zmizí, bezúspěšně+ Promiň. +ozve se po chvíli tiše, než se opatrně přesune vedle něj, posadí se na kraj postele a ruce složí do klína+ Někdy zapomínám na to, jak vlezlá umím být. Mám pocit, že jsem si špatně vypěstovala tu slavnou ženskou intuici, která by mi řekla, že mám přestat. Někdo by mohl říct, že je to vedlejší efekt z toho, když se tě někdo celý život snaží zabít. +prozradí mu tiše+ Omlouvám se. +hlesne a zdráhavě zvedne ruku a dlaň mu zlehka položí na paži, ve tváři smutný a uzavřenější výraz, jak se snaží zároveň nedat najevo jak moc smutná z toho je+
Draco dormiens numquam titillandus