+vážně na ní koukne a tiše si povzdechne, když si od ní pivo s díky vezme+ Nejsi bezmocná. Tedy rozhodně si to o tobě nemyslím. +zavrtí zamítavě hlavou+ Jen... bych se rád vyvaroval potížím. Vžycky se může něco zvrtnout. Nikdy nevíš jak moc šeredně. +zavrtí smutně hlavou+ Omlouvám se, jestli jsem ti připomně něco špatnýho. Jen si dělám starosti. +pousměje se smutně a křivě+ Ne, to je dobrý. Máme... +na chvíli se zamyslí+ ...ještě tak hodinku, než se budeme muset vrátit. +pousměje se+ Cože? +zamračí se a střelí pohledem po muži+ No, tak prosím... jsem zvědavej jak si s ním poradíš. +zazubí se na ní a založí si protestne ruce na hrudi ve stylu „já ti to říkal. To bude zase průser“+
Jo, to je. +zasměje se vesele a když dojdou k fontáně a usadí se na její okraj, zvážní a se zvláštním svitem v očích sleduje scénu před nimi+ Mám její oči. +usměje se na něj+ Ale vlasy mám po babičce. Na tu si ale nepamatuju. +začne bezděky jemně hladit palcem hřbet jeho ruky+ Zajímavý je, že tohle je jediná vzpomínka na kterou si dokážu vzpomenout. Vybavit si jí úplně celou se všema detailama... dokonce si i pamatuju, jak voněli buchty, který jsme ten den spolu upekli. +pousměje se a na chvíli je obalí vůně čerstvě pečených buchet+ Možná to ale bude tím, že jsem s ní v jeden den nestrávila tolik času jako tenhle. +zamručí zamyšleně+
Co jsem ti říkala, Jasmine? +koukne Elizabeth na holčičku vážně+ Nemáš se toulat po lesích. Víš co se v nich schovává?
Bubáci. +našpulí holčička trucovitě rtíky+ Ale bubáci neexistujou, mama. +připomene jí důležitě, že přeci není malý dítě a ví že bubáci pod postelí nejsou opravdoví, ale v tu chvíli se za holčičkou zničeho nic objeví vysoký muž navlečený do kožených kalhot a od krve špinavé košile, sehne se holčičce k oušku vycení špičáky a zavrtí. V tu chvíli malá Jasmine vypískne úlekem a zejména strachy, když se otočí a podívá se do té divoké tváře. Uskočí a schová se mámě, které na rtech pohrává trošku pobavený úsměv, za kalhoty. Holčička vykoukne zpoza maminky a zahledí se na upíra a svraští čelíčko jak přemýlí. Potom se podívá na nebe, na upíra, na nebe a na maminku a našpulí nesouhlasně rtíky+ Mama, ale vždyť je světlo. Upíři nemůžou na sluníčko. +ukáže naprosto vážně na nebe+ Nemůžou. +pokývá Elizabeth vážně hlavou+ Ale co kdyby byla tma? +zajímá se načež se holčička vážně zamyslí+ Utekla bych mu. +pronese naprosto vážně+ Opravdu? +otočí se k ní maminka a polechtá jí+ Tak utekla jo? +zasměje se, když holčička vesele vypískne a uskočí+ Jo. +zazubí se na ní malá Jasmine a se smíchem se dá na úprk následovaná její smějící se matkou, se začnou honit po zahradě+