Klan Hashimoto, Japonsko

[Noční Klub]

(mno, tak uvidíme, co vykutám... )

Uf...*vydechne si teatrálně, pak mu zaskočí, když slyší ten letopočet* ehm...tak to musím říct, že vypadáš víc než zachovale...*provokativně si ji sjede dlouhým pohledem* a to i když vezmu některé naše příbuzné...*zopakuje se smíchem* ty jo...ono je to zvláštní, ale na tohle jsem si jaksi ještě nezvykl...že nestárneme...jako jasně, stačí podívat se na Hanako, té by taky nikdo nehádal kdovíkolik, ale stejně...jaký to je pocit?...po tak dlouhé době být pořád stejná...*zadívá se na ni*

[Rebecca Altamirano]

Tak to díky za lichotku, pane spisovateli. +zašklebí se a dloubne ho mírně do žeber+ No je to...divný pocit. +přizná po chvíli přemýšlení+ Hlavně tedy těch prvních...řekněmě padesát let. Pak už to tak nějak přestaneš vnímat. A navíc...člověk se pořád mění, bez ohledu na to, že má trochu delší špičáky. +pousměje se+ Nemyslím fyzicky, to nám tak maximálně rostou vlasy...+cukne koutky+, ale psychicky. To co, v průběhu těch let zažíváš, vidíš změny kolem sebe...+potřese hlavou+ Nejdůležitější je jít s dobou a rychle se umět přizpůsobit. Pokud to nezvládneš...+zadívá se na něj a na očích je v tu chvíli poznat, že už má téměř dvě staletí za sebou.+ ...pak si s dlouhověkostí nemusíš lámat hlavu. +ušklíbne se a už zase vypadá s bídou na pětadvacet:D+ Vy ale máte jednu velkou výhodu... nejste v tom sami. +poznamená a zadívá se z okna, kde na východě už začíná obloha pomalu blednout+ Nemyslím klan...+znovu se mu zadívá do očí+ ..ale rodinu. Klub. Místo, kde si všichni můžete navzájem věřit a spolehnout se jeden na druhýho. +pousměje se+ To je něco mezi námi - zubatými +uculí se+ - nesmírně vzácnýho.

[Noční Klub]

Jsem kdykoliv k dispozici...*zamrká na ni s úšklebkem* ja-u...*bleskově ji chytne za prsty ruky, kterou ho dloubla* i jako boxovací pytel...ale jen někdy...*zablýskne mu uličnicky v očích, přejede ji jakoby mimochodem palcem po kloubech prstů a pak ji pustí* Cha, padesát let...no, tak to mám ještě času si zvykat...*zasměje se* Nad tím jsem moc nepřemýšlel, pravda...ale stačí se podívat na některé skutečně staré...je to děsivé...možná i podvědomě, že jeden nemá jistotu, jestli to mají tady*poklepe si na spánek* v pořádku...*na chvíli zvážní* To je fakt...byly momenty, kdy to bylo to jediné, co mě drželo v lajně...Klub, celý ten život, lidi, výcvik a výchova... a taky pomsta.*jak se jí dívá do očí, vyzařuje z něj najednou chladná odhodlanost* Opravdu se staráme jeden o druhého...a nikomu neprojdou pokusy někomu z nás ublížit...*stiskne čelist, jak si vzpomene na některé události, lidi, kteří mezi nima už nejsou. Na chvíli se odmlčí a pozoruje vlastní ruku na polštáři před sebou*

(mno, tak v galerce přibylo pár obrázků jen tak narychlo http://landofsinners.hys.cz/index.php/g ... -obyvatele)

[Rebecca Altamirano]

(tak jsem si v práci hezky tajně poslintala, doufám, že mě nezachytila nějaká kamera, protože fakt nechci vědět, jak by si ten nablblý výraz vyložily boží fotky, hlavně tahle http://landofsinners.hys.cz/images/phocagallery/manori-nautilon-8a3c/michael-nikita-32650913-1000-1335.jpg horký adept na stažení do mobilu a s pistolkou taky )

+trochu překvapeně zamrká, jak rychle ji chytil, že ani ucuknout by nestačila. Teda kdyby chtěla:D A poprvé ji napadne, že ani jeho by ve fér souboji nejspíš neporazila. Kupodivu jí to ale náladu nezkazí:D+ boxovací pytel netřeba...+zavrtí pobaveně hlavou+ i když...v rámci tréninku klidně. Přestože mám neblahý tušení až jistotu, že si zase odnesu pár mindráků. +zasměje se+ Jo, přesně tak... a hlavně s těmahle "stařešinama" většinou není vůbec žádná sranda. +ušklíbne se pobaveně a doufá, že tu stěny nemají uši:D Když náhle tak zvážní, bezeslova ho pozoruje a výraz v jeho očích jí řekne víc, než sám tuší+ Je důležitý mít pro co a pro koho žít. +řekne tiše, po chvíli mlčení.+ Ale stejně tak důležitý je - hlavně pro nás - umět se smířit s tím, že někteří lidé, které jsme milovali, už mezi námi nejsou. +aniž by nějak hluběji uvažovala nad tím, co dělá, položí zlehka svou dlaň na jeho ruku.+ A že nedokážeme pokaždé zachránit všechny, na kom nám záleží... +vypadá to, jakoby mu četla myšlenky, ale podle výrazu v jeho tváři není těžké uhodnout, jakým směrem se ubírají jeho vzpomínky. Pozoruje jeho tvář z profilu s měkkým výrazem v očích. Pak zlehka stiskne prsty jeho ruku a když ho pouští, jemně mu přejede bříšky prstů po kůži.+

(hmm, tak si tak říkám, jestli vlastně vůbec Becca ví, že je Tobiášek tak trochu zadaný nevím jestli jí Denisu někdo představoval ve stylu "to je Denisa, přítelkyně Tobiáše" Protože od toho se tak nějak budou odvíjet i její reakce )

[Noční Klub]

*nooo, to je otázka, musí si někdy dát cvičný trénink * Hm....vyzýváš mě na souboj? *na okamžik zvedne oči a usměje se veseleji* Promiň...to je asi tím prostředím...*zatřese hlavou* pak mě napadají různé blbosti.*zhluboka se nadechne, zlozvyk* to je pravda...horší je, když svým způsobem napomůžeš k tomu, že se to stane...ale to je jedno...někdy ti třeba řeknu víc...*úkosem se na ni zadívá a znovu ji chytne za prsty, tentokrát ale mnohem pomaleji, aby měla kdy se mu případně vysmeknout, a neupustí ji* ale díky. Mám pocit, že víš přesně, o čem mluvím...a to se mi nestává často, že bych si s někým až tak rozuměl.*přizná po chvíli, pak si uvědomí, že ji pořád ještě drží* ehm..*usměje se poněkud nesvůj šířeji* tohle taky obvykle nedělám...*ale místo aby ruku pustil, tak ji měkce drží dál - škaredý Tobiáš - to se dělá?! *


(No není nad to v práci si udělat radost... jn, tahle se mi taky líbí nejvíc...ale on i toho Michaela tak dobře hraje, vždycky nějaký úšklebek nebo tak...akorát těch fotek zas až tak není, potvory...zkoušela jsem něco, tak potřebuju kritiku: http://fc03.deviantart.net/fs70/f/2013/ ... 6nf8x2.png mám furt problém s barvami v PS, při ukládání...ukládá to jinak, než jak to je v editoru, jako by míň barevné, v menší barevné hloubce, rozlišení...takže některé detaily pak mizí, grr...zatra elements)

(hmmm....tot otázka...mám dojem, že Tobiáš sám to nikdy tak nějak nevytáhnul, ve stylu "to moje holka jednou...." a zbytek...nemyslím, že by se třeba představovali takhle...ale zas že by vůbec netušila, že ta upírka a on něco spolu maj....jak říkám, je plonkovní, tak ji ani moc nepíšu...nebyla ani na té záchranné akci... Tobiáš musí přestat zasklívat jistý skutečnosti )

[Rebecca Altamirano]

Noo...možná, že vyzžývám. +opětuje vyzývavě jeho pohled a v očích jí rozpustile zablýskne+ V pohodě, já to nějak přežiju. +uculí se+ Hmm...tak to máš pravdu. Jenže i s pocitem viny se musíme naučit žít. A to je těžší, než cokoliv jinýho. +prohlásí tiše a na okamžik sklopí oči k zemi. Když ji znovu chytí za ruku, pomalu k němu znovu zvedne pohled a zadívá se mu do očí+ Tak to jsme na tom stejně...ani mě se tohle většinou nestává. +pousměje se a zlehka ho palcem pohladí po hřbetu ruky+ A tohle taky ne...+zašeptá a trochu roztřesně se nadechne, protože si právě připoměla, kdy naposled podobné pocity zažívala. A s kým. Jemně a s jistou neochotou uvolní ruku z jeho sevření. Až když vzhlédne a zadívá se mu znovu do očí, dojde jí, jak blízko u sebe sedí, i tu jiskřící atmosféru kolem nich a ztěžka polkne+ Myslím...že bych...si měla jít na chvíli lehnout. +dostane ze sebe tlumeným hlasem, ale k tomu, aby vstala, se přinutit nedokáže.+

(týý jo, to vypadá hodně dobře, to máš upravenou fotku, nebo jsi to kreslila? Je to fakt pecka Jinak dá se na ten seroš kouknout někde online, nebo stahuješ?)

(lach, tak to budeš ještě sranda no já právě nevím, jestli je vůbec viděla spolu, jako třeba se jen bavit, že by zachytila nějaký náznaky nebo tak. Ale tak jo, dejme tomu, že asi tuší, že není single, ale zatím se tváří, že neví a čeká až kápne božskou. Ono by bylo takový trochu blbý kdyby řekla "a nejsi tak trochu zadaný, brouku? co by na to asi Deniska řekla" )

[Noční Klub]

Znamenám si*přimhouří oči na tu "výzvu"* Fajn, že v tom nejsem sám...*odpoví tiše a tak nějak se topí v té hluboké hnědé jejích očí* jo...asi...asi bych měl taky jít a nechat tě odpočinout...*chytí se toho a snaží se vzpamatovat a "vzpomenout si! na závazky"* a ozvat se domů...*poznamená si pro sebe* Víš, tohle bych asi neměl...*pohled směřuje na ruku, kterou jí prve svíral* Nevím, jestli ti to Man třeba neřekla...*jasně, hoď to na Manori, schízo jedna zlobivá - ehm poz. by Ten Druhý*ale jsme s Denisou spolu. *a sám si říká, proč ho to najednou tak štve* Radši půjdu.*zvedne se a hrdinsky zahájí ústup, ve dveřích se ještě zarazí, jako by chtěl ještě něco dodat, ale nakonec z něj jen vypadne* Dobrou...*násilím se odtrhne od futer a jde radši pryč, dokud je dost silný sám sobě rozmluvit nějakou "nerozvážnost", která ho tak láká. Když jde po odmeteném chodníku ke svému domku, tak si v duchu nadává- jedna část, že se zvednul a šel pryč, druhá, že nad tím, že by se vrátil vůbec uvažuje a do toho mu jízlivě přizvukuje Ten Druhý, jestli má sklerozu, že jednu tmavovlasou už doma má, takže má zaděláno na pořádný bolehlav.*

(nn, to je kresba pravda, chytla jsem si prtscreenem z epizody obrázek jako referenci - kvůli rysům a tak...z hlavy bych to nedala, takže předloha je, ale ono z videa víme, jaké ty fotky jsou co se týče kvality, tak jsem se tím tady babrala celý den. Nejhorší je začít, chytit barvy, stíny...pak už je to dobrý, když člověk kreslí detaily, strukturu...jéště by to chtělo asi přidat na detailu, ale to bych už musela na větší rozlišení...a to bych za A zhebla a za B nemám na tabletu tak jistou ruku furt...při tloušťce 1px se mi ta čára kreslí a trefuje furt blbě. A pak se to stejně nechce uložit, jak má. Vr. Musím najít nějaký Convertor nebo něco. Hm online ti neporadím, já sosla...ale možná to někde bude...ted točí posledních 6? dílů a končí.)

(heh, a on na to" kašlu na Denisku, je půl zeměkoule daleko" ne, ale já se snažím, aby přiznal barvu, ale on potvora schízovitá nechce! Si zas dělá, co se mu zlíbí..kruci, nakonec mu budu muset pořídit vlastní profil nebo co )

[Manori]

*zrovna vychází od Hashimota s Postrachem, už je celá dřevěná z toho sezení na polštáři na zemi* Hele, Tobiáš už si při rozednívání pobíhá a my teprve míříme do postele...*zívne, div že nespolkne jednoho z psíků, co tam pobíhají po trávníku*

[Postrach]

*vyjde za ní* hm...*mrkne na Tobiáše, nechá si to, co vidí pro sebe* tak pojď...než tady někoho spolkneš...*vezme ji za ruku a jdou k sobě*

[Rebecca Altamirano]

+taky má trochu pocit, že se topí a ani trochu jí to nevadí. Jeho slova ale do jejího mozku přece jen dorazí+ Aha..jasně. Možná, že se zmínila... +zní to trochu hluše+ ...to je.. v pohodě. +snaží se tvářit, že o nic nešlo a hlavně o tom přesvědčit sama sebe.+ Tak dobrou... +dokonce se jí povede se i pousmát. Když Tobiáš odejde, několik vteřin zírá na dveře s pocitem, že se opět řítí do něčeho, co ji semele, protřepe, sežvýká a pak vyplivne se srdcem opět rozlámaným na kusy a zadupaným do prachu.+ Káčo pitomá, to sis vážně třeba jen na chvíli myslela, že takovej chlap je sám?! +nadává sama sobě+ Jak jsi stará, tak jsi blbá... +nechá svý podvědomí na sebe štěkat, zvedne se a dá si nejdřív ledovou sprchu. Nakonec si přidá i trochu teplé, aby se přestala klepat a pak padne do postele. Usnout ale nemůže, neustále se převaluje, zírá do stropu, pak na katanu postavenou na nočním stolku, pak na okno zatažené tmavými závěsy, až ze samýho převalování se, nakonec opravdu asi na dvě hodiny usne. Slunce pomalu šplhající nad vrcholky zasněžených hor jí na náladě nepřidá, ale s tím se dá něco dělat. Dojde k oknu, opatrně odhrne kousek závěsu a upřeně se zadívá na oblohu. Po chvíli se od západu přiženou obrovské, černé mraky, párkrát zahřmí a zableskne se a nakonec se spustí drobný déšť. Spokojeně se usměje, dá si rychlou sprchu na probrání a obrátí do sebe dvě skleničky. Nakonec se převlékne do volných černých ninja kalhot, černé košile a měkkých bot, vezme si katanu a vyjde ven. Vydá se po cestičkách až dojde k jednomu z jezírek obklopených dokonalým zeleným trávníčkem. Začne pomalým, plynulým cvičením, na zvýšení koncentrace, prozatím beze zbraně. Když se trochu zahřeje, odepne katanu a vytáhne ji ze saya, které položí na zem. Pohybuje se s lehkostí a jistotou, až se zdá, jakoby prováděla nějaký starý, rituální tanec, kde v hlavní roli je ušlechtilá zbraň v jejích rukou. Jakoby vzduch a kapky deště samy uhýbaly před vražednou čepelí. Postupně jsou její výpady na imaginární nepřátele stále prudší, rychlejší a agresivnější až s poslední prudkou otočkou, kterou by utočníkovi usekla hlavu, zůstane s jednou nohou skrčenou před sebou, druhou nataženou dozadu a ruku se zbraní vodorovně se zemí. Trochu zrychleně oddechuje, z vlasů jí stékají kapičky vody po tváři a mokrá košile se jí lepí na tělo. Nic z toho jí ale nevadí, protože se cítí mnohem líp, než před tím, klidnější a odhodlaná nenechat se tím sexy spisovatelem rozhodit hned, jak ho zase uvidí.+

(je to fakt peckoidní já bych to teda určitě nezvládla )

(láách, no jo, ty schízy jedny neposlušný ale tak..vlastní profílek..to by nebylo špatnýý fotky na avatárek už máááme )