+taky má trochu pocit, že se topí a ani trochu jí to nevadí. Jeho slova ale do jejího mozku přece jen dorazí+ Aha..jasně. Možná, že se zmínila... +zní to trochu hluše+ ...to je.. v pohodě. +snaží se tvářit, že o nic nešlo a hlavně o tom přesvědčit sama sebe.+ Tak dobrou... +dokonce se jí povede se i pousmát. Když Tobiáš odejde, několik vteřin zírá na dveře s pocitem, že se opět řítí do něčeho, co ji semele, protřepe, sežvýká a pak vyplivne se srdcem opět rozlámaným na kusy a zadupaným do prachu.+ Káčo pitomá, to sis vážně třeba jen na chvíli myslela, že takovej chlap je sám?! +nadává sama sobě+ Jak jsi stará, tak jsi blbá... +nechá svý podvědomí na sebe štěkat, zvedne se a dá si nejdřív ledovou sprchu. Nakonec si přidá i trochu teplé, aby se přestala klepat a pak padne do postele. Usnout ale nemůže, neustále se převaluje, zírá do stropu, pak na katanu postavenou na nočním stolku, pak na okno zatažené tmavými závěsy, až ze samýho převalování se, nakonec opravdu asi na dvě hodiny usne. Slunce pomalu šplhající nad vrcholky zasněžených hor jí na náladě nepřidá, ale s tím se dá něco dělat. Dojde k oknu, opatrně odhrne kousek závěsu a upřeně se zadívá na oblohu. Po chvíli se od západu přiženou obrovské, černé mraky, párkrát zahřmí a zableskne se a nakonec se spustí drobný déšť. Spokojeně se usměje, dá si rychlou sprchu na probrání a obrátí do sebe dvě skleničky. Nakonec se převlékne do volných černých ninja kalhot, černé košile a měkkých bot, vezme si katanu a vyjde ven. Vydá se po cestičkách až dojde k jednomu z jezírek obklopených dokonalým zeleným trávníčkem. Začne pomalým, plynulým cvičením, na zvýšení koncentrace, prozatím beze zbraně. Když se trochu zahřeje, odepne katanu a vytáhne ji ze saya, které položí na zem. Pohybuje se s lehkostí a jistotou, až se zdá, jakoby prováděla nějaký starý, rituální tanec, kde v hlavní roli je ušlechtilá zbraň v jejích rukou. Jakoby vzduch a kapky deště samy uhýbaly před vražednou čepelí. Postupně jsou její výpady na imaginární nepřátele stále prudší, rychlejší a agresivnější až s poslední prudkou otočkou, kterou by utočníkovi usekla hlavu, zůstane s jednou nohou skrčenou před sebou, druhou nataženou dozadu a ruku se zbraní vodorovně se zemí. Trochu zrychleně oddechuje, z vlasů jí stékají kapičky vody po tváři a mokrá košile se jí lepí na tělo. Nic z toho jí ale nevadí, protože se cítí mnohem líp, než před tím, klidnější a odhodlaná nenechat se tím sexy spisovatelem rozhodit hned, jak ho zase uvidí.+
(je to fakt peckoidní
já bych to teda určitě nezvládla
)
(láách, no jo, ty schízy jedny neposlušný
ale tak..vlastní profílek..to by nebylo špatnýý
fotky na avatárek už máááme
)