Romania - Bucuresti

[Syriana Spinnel]

Jenom přikývne hlavou, protože kdyby teď měla něco říct, souhlas by to určitě nebyl. Dobře, řekne nakonec sice s tím gaučem nesouhlasím, ale to je můj problém usměje se trochu křečovitě a když zapadne Gabriel do koupelny, vezme si hůlku a děsně složitým kouzlem mu tam z toho gauče dělá trochu přijatelnější postel. Kupodivu se jí to povede a je se svým dílkem spokojená. V rychlosti na sebe hodí kraťásky a nátělník sedne si na postel, zrovna když se Gabriel vrátí. Jeho dotek je hřejivý a uklidňující. Dá svou ruku na jeho a chvíli ji podrží v dlani, pak ji jemně stiskne. Dobrou vlčku vtiskne mu do dlaně polibek a zahrabe se do peřin. Hodně dlouho se tam převaluje protože nemůže najít žadnou vhodnou pozici pro spaní. Pak tiše zakleje a sedne si. Všechny ostatní polštáře a peřinu nakupí na hromadu a podloží si nohu. Tak se jí podaří na chvíli vytuhnout.

[Gabriel]

Překvapeně mrkne na pozměněný gauč a pousměje se. Už jsem ti někdy řekl, že miluju kouzla? Prohlásí s úsměvem. Když se oba uloží ke spánku, každý téměř na druhé straně pokoje, přesto si je její přítomnosti bolestně vědom a to nejen proto, že se docela dlouho převaluje a nemůže usnout. Ani k němu spánek nepřichází, na to je ale při úplňcích zvyklý, většinou za tři dny, kdy má měsíc největší sílu, téměř nespí. Nakonec mu jeho citlivé smysly prozradí, že usnula. Potichu vstane a přejde k posteli. Měsíc vrhá své stříbřité světlo na její tvář a dodává jí až nadpozemský vzhled. Te iubesc, vrăjitoare. Zašeptá tiše do noci a něžně odhrne pramínek vlasů, který jí spadl do tváře.

[Syriana Spinnel]

Spí tvrdým hlubokým spánkem, klidně oddychuje a její unavené tělo se regeneruje. Zdá se jí o lesu, v němž si jako malá hrávala. Syr běží po zeleném měkém mechu, ale krajina kolem se mění v zasněžený hluboký temný les, ve kterém se neozývají žádné zvuky přírody. Syr se otáčí dokola a u jednoho ze stromů zahlídne smečku vlků. Na nic nečeká a rozběhne se mezi stromy. Slyší hlasité vrčení a vytí, zvuky praskání ztvrdlého sněhu a pak dlouhé táhlé zakňučení, což ji donutí se zastavit a ohlédnout. Vidí jednoho jediného vlka, který bojuje proti všem těm ostatním, kteří na něj doráží a kousají ho do nohou, čumáku a krku. Jeden z nich, velký stříbrný ho kousne tak silně, že mu překousne kost a černý vlk zaˇknučí bolestí. Syriana přestane utíkat a padne na kolena Nééé, ne ne ne ne ne! Gabrieli ne! Běží k vlkovi, ale několik z vlků ji zaženou zpět s vyceněnými tesáky Nééé, prosííím nechte ho. Nééééé né, ne ne! Syr kříčí nahlas ze spánku a zmítá se na posteli

[Gabriel]

Právě ve chvíli, kdy se otočil, že si půjde lehnout, najednou začne sebou Syr házet a křičet ze spaní. Bleskově kní přiskočí a chytne jí za ruce, aby si ještě neublížila. Zlato, Syr! Probuď se, je to jen sen... Uklidňuje ji a hladí ji po tváři. Starostlivě se na ni dívá a jemně svírá její ruce ve svých, dokud se neuklidní.

[Syriana Spinnel]

Ne, Gabrieli... vzlykne a po tváři jí steče slzyčka, ale naštěstí se už probudí. Je celá udýchaná, zpocená a v hrdle má děsně sucho. Vytřeštěnýma očima mžurká ve tmě a když si zvykne, zjistí, že ji Gabriel drží za ruce. Vymaní se z nich a přejede mu s nimi po krku a tváři, jakoby se ujišťovala, že je tam, a že je uplně v pořádku. Tys.... tys... nedostává se jí slov, jen pořád před sebou vidí jak ho jeho smečka trhá na kusy, kvůli ní. Na nic nečeká a vrhne se mu do náruče a pevně ho objímá To se nikdy nesmí stát šeptne zhrublým hlasem

[Gabriel]

Pevně ji obejme, když se mu vrhne do náruče a konejšivě ji hladí po zádech a vlasech. Ššš, nic se mi nestalo a nestane, zlato. Byla to jen noční můra. Uklidňuje ji a zadívá se jí do očí. Co se ti zdálo? Zeptá se nakonec, přestože nejdřív nechtěl vyzvídat. Musí ale vědět, co ji přivodilo tak hroznou noční můru.

[Syriana Spinnel]

Snaží se zklidnit svůj dech a v jeho náruči se jí to docela daří, tedy dokud nechce vědět, co se jí zdálo eh... já už si to nepamatuju zalže mu absolutně nepřesvědčivě, nechce aby byl zas naštvaný, nebo aby se zlobil na sebe, nebo tak něco, ale jeho velmi pronikavý pohled ji donutí kápnout božskou. Tak Syr zaboří hlavu do jeho krčku, aby ji náhodou od sebe nedostrčil smečka. Trhala tě na kusy, když jsi mě bránil... řekne tichounce, i když ví, že to moc dobře slyší byl jsi... v tom snu... vědomí že bys... nikdy se ti nic nesmí stát, vlčku, nikdy Zvedne k němu oči plné strachu a ještě něčeho jiného... lásky, něhy a potřeby ho chránit

[Gabriel]

Poslouchá její stručné shrnutí a trochu ho zamrazí, protože přesně to by se klidně mohlo stát. Pokud by se dost členů smečky vzbouřilo a spojilo proti němu. Přitiskne ji k sobě a vtiskne jí lehký polibek do vlasů. Neboj zlato, to se nestane. Prohlásí s větší jistotou, než opravdu cítí. Když se mu podívá do očí a v těch její uvidí tolik citu, na okamžik téměř přestane dýchat a vzápětí dnes už podruhé poruší to, co si slíbili. Skloní se a dlouze, hluboce ji políbí a ten polibek jí sdělí víc, než všechna slova.

[Syriana Spinnel]

Nesmí vydechne souhlasně, protože kdyby se mu něco stalo, tak by... snad ani nedomyslet radši. Překvapena jeho polibkem, tolika plným citu a lásky mu ho oplácí se stejnými pocity, jaké teď dozajista kolují Gabrielovi krví. Ví, že ona jej miluje. I to, že Gabriel miluje ji. A v tuhle chvíli, ho nepustí ani kdyby chtěl. Potřebuje ho. Aby ji chránil i kdyby to mělo být jen před zlými sny. Jemně se mu vkrade do rtů a proplete svůj jazyk s jeho. Rukou ho obejme kolem krku a vpíjí se do jeho tělesného tepla a blízkosti

[Gabriel]

Přitiskne ji k sobě pevněji, jednu ruku jí vnoří do vlasů a jemně se jimi probírá a druhou jí bloudí po zádech až k zadečku. Po chvíli polibek prohloubí a vášnivě si bere její rty, prozkoumává a hraje si s nimi, jakoby ji teprve poznával. Na okamžik se odtáhen a dívá se jí do očí, pak se skloní a zasype jí obličej drobnými poliby, aby se cílevědomně vrátil zase k jejím rtům.