Přijímací pokoj

[Neferet]

Já... byla to spíš náhoda. Prý to zkoušeli víc jak čtrnáct dní... dostat se tam, ale neuspěli. Stačila jen kapka krve, aby se portál otevřel. Nechtěně jsem se řízla. +hořce se pousměje+ Ale šla bych tam i kdybych otevřela ten zatracenej portál v tu chvíli záměrně. Nemohla jsem ho tam nechat. +zatváří se velice rozhodně+ Našla. +řekne po chvíli a zvedne k němu oči, stiskne mu pevně ruku, aby se jí její vlastní netřásla. v očích se jí zatřpytí slzy, ale nepláče. jen na ní doléhá všechno co se stalo, doteď neměla šanci a čas se na chvíli zastavit a nikdo se nezajímal+ Prošla jsem celou ohnivou pouští... udělala jsem toho tolik... prošla takovou cestu...+najednou vypadá tak unaveně+ Byl tam osmdesát let a celou dobu ho mučili... +řekne přiškrceně+

[Tony Dolohov]

+připadá mu, že mluví dost nesouvisle, ještě je asi v šoku, nebo co+ Moc tomu nerozumím, co mi tady vykládáš +tváří se trochu zmateně+ O jaké ohnivé cestě to tady mluvíš? Jakých osmdesát let? +nerozumí ani slovu+ Nef... +zeptá se starostlivě, pak ji chytne obě ruce a dívá se jí upřeně do očí+ ...cítíš se dobře?

[Neferet]

+chce mu netrpělivě zopakovat, co říkala vysvětlit mu, co se stalo, ale starostlivost v jeho hlase jí donutí se trošičku vzpamatovat+ Necitím. +řekne popravdě, pod tíhou jeho pohledu+ Dlouho jsem nespala a příliš dlouhou dobu v kuse jsem používala magii. Po tak dlouhý době, co jsem jí nemohla použít, je to trošku šok. +když se tak nad tím musela zamyslet, tak až teď začíná pociťovat únavu a bolavé rány, které jen čekali na dobu, kdy je začne pořádně vnímat+

[Tony Dolohov]

Co se tam vlastně stalo +zajímá se+ Rád bych měl nějakou představu, co jsi vlastně podstoupila+ Měla by ses jít pořádně prospat a odpočinout si +doporučí ji, když vidí, jak je utahaná+ Chceš někam odvést? +nabídne jí svoji oporu+

[Neferet]

Ne... ne... nemůžu jít teď spát. Spike se určitě brzo probudí. Teď na chvíli usnul, tak jsem šla pro další krev. +kroutí vehementně hlavou, než kývne hlavou k prázdné lahvi a misce+ Co se tam stalo? Vážně to chceš slyšet? Ale musím tě varovat, že to bude asi na dlouho. +mírně se pousměje+

[Tony Dolohov]

To ty by ses měla vyspat +zlobí se trochu, jak tam neúnavně lítá s nádobím+ Ty máš tady někde podzemní pramen s krví? +uculí se, když ji vidí běhat s lahví a miskou sem tam+ Ano, rád bych to slyšel... zajímá mě to +pohodlně se usadí+ Já mám času dost. Záleží, jestli ty taky.

[Neferet]

Nemůžu... kdo se o něj postará až se probudí? +odporuje mu+ Ne, to ne. +zasměje se+ Angel byl nakoupit, tak jí máme plnou ledničku. +vysvětlí s lehkým úsměvem+ Já... nějaký ten čas ještě mám. +pousměje se a opře se+ Jak jsem řekla, portál jsem otevřela více méně náhodou, ale nikomu to neříkej. +pousměje se+ Naštěstí jsem se předtím stačila připravit na cestu, takže jsem pak nebyla neozbrojená, když mě portál vcucl do jiné dimenze, i když zbraně mi tam byly celkem zbytečný. +začne se vyprávěním+ Objevila jsem se na takový planině... bylo tam neuvěřitelný horko, všude možně byli gejzíry žhavé lávy a ve vzduchu se vznášel pach smrti. Měla jsem docela zajímavé přivítání. Malé myšky s několika ocasy, které utíkali před obrovskými pavouky, který měly klepeta a byli obrovští. Vylezly ze země. +oklepe se, nesnáší pavouky a to i když na ně ted vzpomíná+

[Tony Dolohov]

A kdo se postará o tebe? +blýskne mu v očích hněv, že tak přeceňuje své síly+ Tos byla snad v samém středu Země +reaguje na to horko a žhavou lávu+ Netušil jsem, že tak hluboko může být tak živo +neodpustí si poznámku, ale dál zaujatě poslouchá+ Vždycky jsem předpokládal, že se v pekle jednou setkám tváří v tvář s démony a ďábly. Havěť bych tam nečekal +řekne zadumaně+ Našlas tam někde toho Spikea?

[Neferet]

O mě... +musí se nad tím zamyslet+ ...se nestará nikdo. +pronese nakonec tiše a smutně, při zhodnocení dosavadního trávení času po návratu+ Kéž by to byl střed Země, myslím, že tam by bylo vlídněji. +pousměje se+ Tak to čekáš správně... tahle havěť byla jenom ochutnávka toho, na co jsem tam narazila. Byli tam takoví obrovští ptáci, zobáky měli plné ostrých zubů a mluvili, sice jim bylo špatně rozumět, ale to od nich sem získala první informace. +pokývá si pro sebe hlavou+ Jo... našla. +přikývne+ Musela jsem projít pod horami. Provedl mě jeden chlapec, který utekl z dolů... myslel si, že jsem jejich hrdina a přišla jsem je osvobodit. +smutně zakroutí hlavou+ A víš co jsem udělala? Místo toho, aby zabila démona, který "vládl" té dimenzi, tak jsem ho vypustila ven. Byl obrovský... spousta lidí by řekla, že vypadal jako sám ďábel... ďábel, který byl přikován magickými řetězy na místě. Abych se dostala ke Spikeovi, musela jsem ho nějak zaměstnat. Řetězy jsem rozbila a on měl víc starostí s tím jak se dostat ven z hradu, než aby se staral o mě, o malou mouchu, která mu zničila zahrádku... +ošklivě se pousměje, když si vzpomene na náhrobky+ Spike byl vězněný v jedné cele v kobkách...

[Tony Dolohov]

Jak nestará... tady není nikdo, kdo by se postaral o tebe? To se musíš pořád obětovávat jen ty? +podotkne rozmrzele+ Asi ti budu muset sem poslat někoho +poslouchá ji dál a čím déle Nef vypráví, tím víc se Tony tváří zamračeněji+ Podle toho, co mi tady všechno vyprávíš... mám se tedy na co těšit +ušklíbne se kysele+ Když tam na tebe číhalo tolik nebezpečí, jak se ti, prosím tě, povedlo Spikea vysvobodit a dostat se ven? +zaujme ho myšlenka, že z pekle vede cesta ven+