Restaurace

[Memory]

(páni, tamtú časť si vôbec nepamätám....čo som to prespala? To sa teda divím . Takže sa ospravedlňujem)

Neujde jej, ako si opäť, i keď veľmi elegantne, skryje jazvy vlasmi. Zahanbene sklopí oči. Predsa už videla toľko oveľa horších zranení, tak prečo by ju tie Asherove mali nejako vyviesť z rovnováhy.
Keď dopije pohár, čašník jej okamžite doleje.
"So Jean-Claudom ste asi dobrí priatelia, nemám pravdu? Poznáte sa už dlho?" povie akoby sa nič nestalo a znova mu pokojne pozrie do očí.

[Asher]

(v poho;) )

Ano, známe se velmi dlouho. I když je pravda, že hodně dlouho jsme nebyly vůbec v kontaktu a co víc...já ho nenáviděl. Jsem rád, že už je to mezi námi o dost lepší, i když nikdy to už nebude takové, jako...tenkrát. Vysvětlí a zamyšleně se na okamžik zahledí do dálky.

[Memory]

So záujmom si prezerá jeho tvár, ktorá je navonok pokojná, takmer nehybná, no cíti, že sa v jeho vnútri čosi odhoráva. "To musela byť....nepríjemná vec, čo vás rozdelila." povie po chvíli a naruší tak ticho, ktoré na okamih zavládlo. "Poviete mi o tom?" spýta sa potichu, i keď očakáva zápornú odpoveď.

[Asher]

Zvedne hlavu a dlouze se jí zadívá do očí. Myslím, že můžu říct aspoň část té historie. Stejně mám dojem, že časem by to tu někdo vyšťoural. Pousměje se a na chvíli se odmlčí. Před více než dvěmi staletími jsem měl Lidskou služebnici. Jmenovala se Julliana. Milovali jsme ji oba, já i Jean-Claude a byly jsme ménage à trois a všechno bylo....dokonalé. Vypráví tichým hlasem a je vidět, jakoby znovu ty vzpomínky prožíval. Jednou musel Jean-Claude odjet, umírala mu matka. A když byl pryč, mě a Jullianu zajal církev. Přes tvář mu přelétne zřetelný stín bolesti a vzteku. Ani po těch staletích s tím stále není zcela vyrovnaný. Než se stihl Jean-Claude vrátit, Jullianu upálily jako čarodějnici a ze mě se pokoušeli vyhnat ďábla svěcenou vodou. Tvář se mu bolestně stáhne, ale po chvíli se zase ovládne a pohlédne jí do očí. Víc než dvě staletí jsem to dával Jean-Cladovi za vinu, že přišel pozdě a nedokázal ji zachránit. A to i přes to, že za to dlouho trpěl, možná víc než já. I když...trpěli jsme oba. Jak její smrtí, tak tou propastí, co vznikla mezi námi. Potřese hlavou, jakoby se chtěl těch vzpomínek konečně zbavit. Ale dost těch pochmurností... Usměje se. Povězte mi něco o sobě? Máte přítele? Zeptá se, s hlavou mírně nakloněnou ke straně.

[Memory]

Prekvapí ju, že je Asher ochotný o tých veciach rozprávať. Pozorne ho počúva. Pri predstave tých udalostí jej behá mráz po chrbte, no ignoruje to. Uvedomí si, že až doteraz vlastne upírov nevnímala ako ľudské bytosti, ktoré by mohli cítiť bolesť, strach, niekoho milovať. Ako málo o nich vie. Pri pohľade na jeho tvár, na ktorej sa chvíľami zrkadlia všetky tie emócie, sa jej zdá oveľa ľudskejší, oveľa skutočnejší. Zadíva sa na svoju pravú ruku, ktorej prsty opäť blúdia po sklenenom pohári, bez toho, aby si to uvedomovala.
Keď Asher skončí, ešte chvíľu zamyslene mlčí. Rada by mu niečo povedala, ale čo také by mu mohla povedať? "Som rada, že ste mi o tom povedali." usmeje sa a opäť mu hľadí do očí.
"Myslím, že môj život nebude oproti vášmu veľmi zaujímavý." povie s úsmevom. "Narodila som sa na Slovensku, na otca si nepamätám. Odišiel od nás, keď som mala dva roky. Matka o ňom nikdy nehovorila, no môj starší brat mi vždy tvrdil, že bol čarodejník. Neverila som mu, až kým som aj ja nedostala pozvanie na strednú čarodejnícku školu. To bol zrejme dôvod, prečo sa vzťahy v našej rodine...ehm...tak trochu pokazili. Len čo som dosiahla plnoletosť, odišla som z domu a začala sa strať sama o seba. Matku ani otčima som nevidela už....päť rokov." povie po chvíli zamyslenia. Nerozpráva často o svojej minulosti, no keďže jej Asher povedal niečo zo svojej.... "A priateľa nemám." dodá s úsmevom a priloží si k perám pohár. Pomyslí si na Billa, no s ním vlastne nemá žiaden vzťah. Takže Asherovi neklame.

[Asher]

No váš život je také podstatně kratší, než ten můj. A buďte ráda, není to vždycky zrovna výhra. Usměje se na ni. Se zájmem poslouchá její vyprávění a nakonec potřese hlavou. No, myslím, že jste to také neměla úplně jednoduché. Ale takový je prostě život, plný kopanců, zkoušek a bolesti. Ale také jsou věci, které za to stojí. Pousměje se a pohlédne jí do tváře. Nemyslíte?

[Memory]

"Hovorí sa, že bez tých ťažkých chvíľ by si človek nedokázal vážiť tie dobré." pokrčí plecia. "A život za to určite stojí." pozerá mu do očí a v tých jej zasvietia šibalské plamienky. "Máte nejaké konkrétnejšie plány do budúcnosti?" opýta sa odľahčeným tónom, aby sa vymotali z tých pochmúrností. Opäť si odpije šampanského, no napadne ju, že by sa už mala krotiť. Pomaly ale isto jej začína stúpať do hlavy.

A čas letí ako blázon....ani si neuvedomia, že sa už rozprávajú cez dve hodiny.

[golux]

sedí v rohu v koutku, zdálky k ní zalétají útržky rozhovoru Ashera a Memory, cucá kafe. Zaregistruje neznámého muže, který se posadí ke stolu vedle a pomyslí si, že je to docela pěkný chlap

[Ares]

Netrpělivě čeká na jídlo. Má hlad jako vlk. Mezitím upíjí sodu (přece jen ještě cítí následky poslední alkoholové noci) a rozhlíží se kolem, když najednou mu padne zrak na nedaleko sedící ženu. Jejich pohledy se střetnou.

[Asher]

Potřese s úsměvem hlavou. To máte naprostou pravdu. Na chvíli se zamyslí. Plány do budoucna? No zatím asi ne, jsem spokojený tady a nějakou dobu tu hodlám určitě zůstat a trochu vypomáhat Jean-Claudovi s vystoupeními. Usměje se. A až se to ve Státech zas trochu uklidní, asi se vrátím. Ale podle toho, jak to vypadalo, když jsem odjížděl, to hned tak rychle nebude. Zatváří se znechuceně. A co vaše plány? Vrátí otázku s úsměvem.