Kuchyň s jídelním koutem

[Styx]

Je to divné... +zapije sousto vínem+ ... ale tady asi magičtí tvorové nežijí. Alespoň já jsem žádného nepotkala. Ale napadlo mě, že tady bys měl naprostou svobodu za úplňku, lesy jsou tu nedozírné, nepotkáš nikde ani človíčka (heh, v turistickém centru Kanady ). Ale přece jen mám jednoho chlupatého kamaráda, ten by se ti určitě líbil +culí se potměšile a pak se nahlas rozesměje+ Nejsem žádná hudebnice! Byla jsem k tomu nucena, i když nemám hudební nadání. Hraji hrozně falešně. Proč myslíš, že hraji na klavír tak daleko od civilizace?

[Remus Lupin]

Hm...myslíš tím, že nehrozí, že bych někoho povečeřel....*na okamžik zvážní* Tak chlupatého kamaráda? To mi ho musíš někdy představit...*koukne na ni pobaveně* Hm...jak se hraje na klavír falešně? Myslel jsem, že když jsou tam všechny ty klapy už...*naznačí rukama hraní na klávesy* aaa, tak proto tady nejsou žádní magičtí tvorové...ani lidi...už to chápu...*zasměje se do skleničky* ne, určitě to není tak hrozné...tomu nevěřím...

[Styx]

Ne, tak jsem to nemyslela +chytne ho něžně za ruku+ Chtěla jsem říct, že bys nemusel být zavřený někde ve sklepení, ale měl bys volnost v přírodě +lituje, že o tom začala+ Teď na podzim je v lese nádherně. Sice chladno, ale listy hrají všemi barvami. Vlastně mě to inspirovalo. Vzpomněla jsem si totiž, jak jsem kdysi zapadala listím u tvé chaty, pamatuješ? +zasměje se+ Tehdy jsme spolu začali vážně chodit a dnes máme už tříleté výročí +pozvedne sklenku a napije se na to+ No... je docela možné, že se s ním brzy setkáš. Chodí sem za mnou někdy a občas mi i uloví něco k jídlu +uculí se pobaveně+ Jak se hraje falešně? Třeba tak, že si spletu klapku... nemám dostatečně dlouhé prsty pro hru na klavír +vysvětlí+

[Remus Lupin]

Hm..ono je to vlastně jedno, Styx...teď už..jako klub mě to štvalo...ted..už jsem si zvyknul, at tak nebo tak, jednu noc jsem v zajetí a mříže v tom nehrají až takovou roli.*odpoví* Tak listí....jo, to si pamatuju...musel jsem tě zahřívat....*usměje se šířeji* nezdá se to, že je to už tak dlouho...a ještě jsi se mnou vydržela...*napije se* no to jsem zvědav....hm..tak to jo...ale tomu můžeš říkat improvizace, ne? Kdo neví, že to tam nepatří, tak to třeba ani nepozná...*uculí se*

[Styx]

Spíš že tys se mnou tak dlouho vydržel +usměje se lehce provinile a pomalu dojí svoji vrabčí porci a odloží příbor+ Remusi, chtěla jsem se tě zeptat... ta večeře, na kterou jsi mě pozval... +uculí se tomu, že ho nakonec vlastně pozvala ona na tu svoji+ ...chtěl jsi se mnou o něčem mluvit, nebo to bylo jen takové milé pozvání, žes mě chtěl zase vidět? +pohlédne na něj zkoumavě+ Já bych ti taky měla něco vysvětlit. Nebyla zatím příležitost říct ti, že jsem zvěromág. Vlastně málem k tomu došlo už v té Indii, jak jsme pozorovali ty lvy. Nebýt toho krokodýla, tak jsi se o tom přesvědčil na vlastní oči už tenkrát +usměje se na něj+

[Remus Lupin]

*taky dojí* hm...tak od obojího něco...samozřejmě jsem tě chtěl vidět...*usměje se* a pak...jsme spolu poprvé od chvíle, co jsme se v Beastu rozloučili po té noci.*zadívá se na ni* Tak nějak jsem chtěl zjistit, jestli je všechno v pořádku...a něco se nezměnilo, nebo tak...*opře se do židle a usměje se* takže za to nakonec může krokodýl? Potvora...ne, je samozřejmě na tobě, co a kdy mi řekneš...i když bych čekal, že tohle zrovna z tebe vypadne dřív...ale vysvětluje to, proč se ten lev tam choval tak, jak se choval...*uchechtne se* chudák, musel z toho být mimo...a že zrovna lvice?*usměje se a zakroutí hlavou* i když mě nepřekvapuje, že dravec...

[Styx]

Na které zvíře bys mě tedy tipnul? +vyzvídá od něj zvědavě+ Myslím, že lvice mě dokonale vystihuje. Bojovná, silná, odvážná lovkyně, zároveň přítulná, hravá, temperamentní +začne sklízet ze stolu nádobí a když Remus začne o té noci, přeruší práci a pohlédne na něj, pak dojde k němu, postaví se za jeho židli a obejme ho kolem krku+ Já... jsem docela v pořádku. A jestli se něco změnilo? Ano... změnilo se toho strašně moc +přizná tiše+ Ta noc ve mně zanechala velice hluboký zážitek. Ještě nikdy v životě jsem nepociťovala tak silné emoce... ještě nikdy jsem se o někoho tak nebála... nikdy jsem necítila takový soucit s utrpením +šeptá, sotva je ji slyšet a je docela ráda, že jí Remus nevidí do tváře, ve které se jí zračí živá vzpomínka na tu hrůznou noc+ Pro tebe to možná byla jen jedna z mnoha proměn... i když... cítím, že ani pro tebe to nebylo jednoduché. Já jsem to prožívala hodně emotivně a bolestně a zásadně to změnilo můj postoj vůči tobě. Pochopila jsem, co každý měsíc musíš podstoupit. To utrpení.. bolest.. sílu.. statečnost, s jakou čelíš svému prokletí. Uvědomila jsem si, jak velice mi na tobě záleží... jak moc tě miluji. Po té proměně si tě vážím mnohem víc, než kdy předtím... mnohem víc, než kohokoliv na světě +vydechne úlevou, že mohla konečně ze sebe dostat ven tu tíhu, která ji tlačila jako noční můra od té noci. Pevněji ovine paže kolem jeho ramen a zaboří tvář do jeho vlasů+

[Remus Lupin]

Hm...určitě něco těžce polapitelného a nezkrotného...*koukne po ní s úsměvem a pak ji jen tiše poslouchá, nakonec se na židli vytočí a stáhne si ji k sobě na klín a stulí si ji do náruče* ani si nedovedeš představit, jak jsem rád za to, co jsi řekla...ne proto, že bych chtěl, abys procházela takovým šokem, nebo si něco takového prožívala..vím, že to není vůbec lehké a je fakt, že mi některé věci už ani nepřijdou...*navíjí si jeden z jejích zlatých pramenů na prst* přiznám se, že jsem měl strach, jak to celé dopadne...jednak proto, že ti hrozila taky přeměna...a pak to, co se stane, až mě uvidíš se přeměnit. Zdaleka né všichni jsou schopni něco takového přijmout...a nikdo není schopen se pak na někoho takového dívat stejně. Ale jsem nesmírně...vděčný, že ty jsi to vzala takhle. *chytí její tvář do dlaní a políbí ji* Děsil jsem se toho, že to neuneseš, mít vedle sebe takovou bestii...a raději ode mě odejdeš...i když vím, že jsi silná, ale ...u tohohle člověk nemá nikdy jistotu.*pohladí ji lehce prsty* Teď už ji máme.

[Styx]

+sedne si mu na klín a schoulí do náruče, takhle se cítí úplně nejbezpečněji+ Měla jsem stejný strach jako ty. Možná jsem vypadala jako hrdinka, ve skutečnosti jsem se bála... hrozně bála, jak to zvládnu. Nejenom kvůli své proměně, ale hlavně kvůli tomu, jak snesu přihlížet tvému utrpení. Bylo to děsivé, ale vydržela jsem to. Kvůli tobě... protože ty jsi trpěl mnohem víc +zadívá se mu do očí+ Jak jsi mohl o mně pochybovat? Vím od samého začátku, čím jsi a nikdy bych tě kvůli tomu neopustila. Láska je silnější než cokoliv... i než prokletí +usměje se a políbí ho něžně na rty+ Tak mně napadlo... teď, když jsme zvládli i tuto temnou stránku našeho vztahu, mohla bych ti zpříjemňovat úplňky, abys je netrávil sám zavřený někde v kleci. Mohli bychom se třeba spolu prohánět celou noc po lese. To by se ti líbilo, ne?

[Remus Lupin]

V tom to není...znám dost lidí, kteří jsou sice v pohodě s tím, že jsem vlkodlak, ale jejich názor by se po takové noci změnil. Né každý to unese vidět na vlastní oči. A v podstatě než tohle zažiješ, nemůžeš vědět, jak vlastně budeš reagovat...*vysvětlí, jak to myslel* hm...vlastně proč ne...Oba máme kam utéct od mudlů, takže by se nemělo až tak nic stát...bylo by to fajn, zas něco takového zažít...*usměje se*