PROVINILÉ SLASTI: PŘESTUPNÁ STANICE NA KRCHOV
- Podrobnosti
- Zveřejněno 9. 5. 2010 17:32
- Napsal Storm
Tak další vystoupení ve vyhlášeném upířím klubu je už minulostí. Opět musím uznat, že bylo velice vzrušující. Byl to záměrný a plánovaný útok na zdravou mysl hostů. Jistě nebudu sama, kdo si myslí, že představení od představení je pořád lepší a lepší a jsem jenom zvědavá, kam až sahají hranice Jean-Claudea. Dnešní představení začal rebel Aubrey, oblečen stylově v černém smokingu, bílých rukavičkách a rudě podšitém plášti a kudy šel, tam šířil kolem sebe touhu po krvi a ledový mráz, že málem zamrzala voda ve sklenicích. Vyzýval přítomné diváky k nevinné hře a vybral si oběť, neznámou ženu, kterou omámil tancem, zpočátku lehkým jak vločka sněhu a postupně se zrychlujícím až do vášnivého a divokého víru. Falešný pocit bezpečí náhle pominul a žena procitla, uvědomujíc si, že se nedokáže vyprostit z jeho moci. Aubrey zneužil svou sílu a když světla pohasla, ukojil své choutky po krvi.
Iluze zběsilého tlukotu srdce, který se hlasitě rozléhal sálem, vysála nevěřícně přihlížejícím divákům barvu z tváře. Aubrey se tentokrát překonal a předvedl maximální výkon, který lidem se slabším srdcem zajistil v lepším případě prudký úbytek kyslíku v mozkových buňkách, v tom horším náběh na infarkt.
Po opětovném rozsvícení světel už tam neseděla lidská žena, ale upírka Theresa, která svým tancem s Aubreym dokázala, že má v sobě temperamentu k neutahání.
Na pódiu se znenadání objevil Vyšší - Asher. Jen tak, zničehonic, kde sevzal, tu se vzal. Jeho moc byla tak všudypřítomná, přímo se zhmotnila, že se dala snadno chytit do dlaní. Nikdo se ale neodvážil ani se pohnout v zájmu vlastního bezpečí a jen zkameněle zíral a naslouchal jeho podmanivému hlasu. Jizvy, brázdící mu už po staletí celou polovinu těla, náhle zmizely a jeho dokonalost byla až éterická, vypadal jako bůh krásy. Téměř z každého hrdla se vydral obdivný vzdech.
Asher vyprovokoval Jeana-Claudea k odhalení se a vládce jeho výzvu k překvapení všech přijal. Před zraky užaslých diváků ukázal, že jejich dokonalost je jen falešný pocit, prvotřídní iluze, kterou upír záměrně balamutí lidské oběti. Stáhl svoji moc, svlékl rudou košili – už to bylo dech beroucí – a ukázal všem v sále kříž, vypálený hluboko do masa na hrudi. Pak se otočil a všem v sále zatrnulo při pohledu na křižovatky dlouhých vybledlých jizev po bičování na jeho zádech. Přesto – nebo právě proto - vypadal tak lidský, tak křehký, tak živý, tak přirozeně krásný.
Když svoji iluzi dokonalosti spoutal do sebe i Asher a odhodil černou košili, světla reflektorů nemilosrdně odhalila jeho hluboké jizvy. Myslím, že v tu chvíli nikdo v sále nedýchal. Všechny pohledy směřovaly na ten dokonalý pár. Dva Vyšší, dvě nádherné bytosti, dvě strany jedné mince, každý jiný, přitom neodlučitelně spjati, mistrovské sousoší, dva antičtí bohové.
Atmosféra byla tak dusná, že se hodně ztěžka dýchalo. Jean-Claude přerušil to napětí, které se dalo krájet a stáhl se do stínu. Asherova tajemná slova, mrazivě doznívající do pohasínajícího jeviště, vyvolala mrazení v zádech u všech hostů. „Někdo si možná může začít myslet, že jsme jen lidé Ale nezapoměňte... že to tak zdaleka není.“ Jeho hrozivý vzkaz se ještě dlouho po představení vznášel v sále a pronikal hluboko pod kůži.
Dnešní představení bylo nezapomenutelné a přímo nebezpečné, jeho protagonisté svým vystoupením určitě zajistili slabším povahám pohodlné ležení v rudém sametu ebenové rakve. Kdo nepřišel, ať lituje.
Pokud si ovšem myslíte, že tím to všechno skončilo a upíři pro dnešek už ukázali smrtelníkům dost své obrovské moci, velice se pletete. Páni upíři byli tak rozdováděni, že to mělo ještě svoji dohru v baru. Více v zítřejším výtisku.
Storm
Přesto, že jsem měla co dělat, abych normálně myslela, povedlo se mi udělat jedinou fotografii. Pokochejte se tou hrůzností