LONDON APARTMENT: ANDĚLÍČKU, MŮJ STRÁŽNÍČKU
- Podrobnosti
- Zveřejněno 5. 5. 2010 21:12
- Napsal Storm
Až potud by se to dalo považovat za obyčejnou přátelskou návštěvu a ani by to nestálo za to zmínit se o tom ve Věštci. Naštěstí pro mne (a pro Manori obzvlášť) po návratu domů – jestli pod vlivem vypitého vína, na které andělé nejsou zvyklí, nebo dlouhou sexuální abstinencí, ke které jsou andělé odsouzeni (ještě jsem neslyšela o promiskuitním andělovi) – Castiel přimáčkl Manori mezi futra a dal volný průchod svým touhám, které celý večer držel na uzdě.
Nacouvali do ložnice a cestou se zbavovali nepotřebného oblečení. V posteli pak rozehráli zajímavou hru kdo z koho a navzájem se škádlili, řekla bych, že přímo eroticky blbli. Pobaveně jsem je sledovala až do doby, kdy došlo k přímému spojení. Radši jsem si zaletěla do kuchyně, aby měli soukromí a poohlédla jsem se tam po něčem dobrém do sosáčku. Když jsem se syta vrátila zpátky, bylo už po všem a já jsem mohla zbalit mikrofony, kameru a s dobrým pocitem, že se mi zase povedlo někoho načapat při zahýbání, jsem londýnský byt tiše opustila.
Přemýšlím, co by se asi dělo, kdyby se vrátil nevhod Manořin manžel Postrach (může vůbec anděl zemřít?). Docela jsem si přála, aby se upír objevil ve dveřích, souboj dvou nesmrtelných o srdce dámy by byla jistě velkolepá podívaná. A bylo by zase o čem psát. Bohužel, Manori měla opět velké štěstí a pokud se jejímu manželovi dnešní výtisk nějakou náhodou nedostane do rukou, prošlo jí to zase. Ale vzhledem k tomu, že se Postrach momentálně nachází někde hluboko pod hladinou moře na palubě Nautilu, kam se dokonce ani Denní Věštec nedostane, může Manori ve svých milostných avantýrách vesele pokračovat dál. Jednou se ale ucho utrhne, jen aby to nebylo to její.
Storm