od Syriana Spinnel » 24 pro 2019 21:29
SOCKS AND SWEATER
„Máš ty nejroztomilejší ponožky na světě.“ Culí se na ni pobaveně Gabriel, když jí pomáhá převléct se do jeho trika, protože má ruku zase v sádře.
„Grrrrrr…“ odpoví mu jenom zrzka. „jestli ještě jednou řekneš, že jsem roztomilá, praštím tě.“
„Nemůžu si pomoct, prostě jsi. O to víc, když mi vyhrožuješ.“ Popadne ji do náruče a uloží do obří postele, zabírající půlku pokoje.“
„Jestli já jsem roztomilá, tak ty jsi rozkošný vlčáček s parádním vánočním svetříkem.“ Utahuje si tentokrát z něho ona, protože prostě Gabriel, v červeném svetru s obrovským sněhulákem je rozkošný.
„Grrrrrr…“
„Jo, lásko, jsme si kvit.“ Mrkne na něj. „Ale co bychom pro naše milované děti neudělali.“ Povzdechne si, je hrozně utahaná, ale moc šťastná.
----------------------------------
Celý den byl přímo ztělesněním náročnosti. Obzvlášť, když už se vzbudila s tradiční ranní nevolností a unavená jak kotě. Ještě pár týdnů. Tak dva, tři a mělo by to přejít, ale je to opruz. Gabriel brzo ráno navlečený do teplé bundy a vybavený pilkou odešel do lesa a Dave odjel pro Nics. Dvojčata už válcují dům svou přítomností a barák je z toho všeho pomalu vzhůru nohama. Derrek neustále zaclání v kuchyni, odkud má nejlepší výhled na příjezdovou cestu a Will zdobí s malými vlčaty celý dům větvičkami a světýlky. Sešla dolů, zabalená v huňatém županu a chlupatých ponožkách a šla rovnou za vůní kávy.
Ano, nesmí ji. Ale to neznamená, že ji nemůže jak feťák chodit inhalovat. Přisedne si k ostrůvku a naleje si sladkého čaje. Dívá se na ten šrumec v domě a na tváři se jí rozlije úsměv. Miluje to. Miluje, když je dům plný lidí a dětí, a všichni jsou v pohodě a…. Dveře se rozletí a kromě zelených větví obrovské jedle není nic vidět. Teda kromě dvou nohou, které tam dole vyčnívají. Bohové, ten strom má snad tři metry. Najednou se tam všichni seběhnou a pomáhají Jeho Chlupatosti dostat ho do stojanu. No, ještě že máme tak vysoké stropy.
„Ahoj,“ poví mu, když ji zmerčí, jak tam sedí u stolku, před sebou chlebíčky, které mizí závratnou rychlostí. Kam? To je záhada.
„Ahoj krásko,“ přejde k ní a vtiskne jí ledovou pusu. „jak se ti líbí?“
„Je nádherný, ale obrovský.“ Zasměje se a nalije mu horkou kávu na zahřátí.
„Chtělas velký, je velký, máš ráda velké věci.“ Mrkne na ni významně a moc se mu líbí, jak se začervená.
„Máš pravdu.“ V tu chvíli na parkovišti zastaví obrovský jeep s náhonem na všechny čtyři a z něj vystoupí její menší verze, s rudě rezavými vlasy. A taky se otevřou dveře z kuchyně a z nich tryskem vyrazí Derrek. Syr se trochu nakloní, aby viděla z okna. Vidí, jak se mladej prudce zastavil přímo před Nics, jako by chvilku váhal, a pak ji popadne do náruče a rychle krátce obejme. Celé to trvá jen pár vteřin. Pak drapne její kufr a děsně namistrovaně ho v jedné ruce odnese domů.
„Myslíš, že Nics vůbec zaregistruje, že jsme tady taky, nebo bude celé tři dny jenom blaženě koukat na toho našeho pitomečka?“ zeptá se vážně Gabriela, který Derreka sleduje s lehce přimhouřenýma očima.
„Myslím kotě, že se pro ni stáváme lehce nadbytečnými.“ Souhlasí s ní a pak se konečně s malou verzí místní Alfy přivítají.
V krbu praská oheň z čerstvě nanošených polen, a každý má svůj podíl na zdobení jejich krásného stromu. Každý přispěje svou troškou do mlýna. Syr se tam spokojeně celé dopoledne cpe dobrotama a Gabriel jí neustále doplňuje zásoby.
„Jestli takhle budu pokračovat, brzo mě nebudeš muset nosit, ale budeš mě moct koulet.“
„Vidíš, to mě nenapadlo, aspoň se ušetřím té hrozné námahy.“ Cuknou mu koutky a sám si nacpe do pusy celý chlebíček. „Měla bys taky přidat ruku k dílu. To že máš jenom jednu tě neomlouvá. Je to tradice, každý má svůj podíl.“ Sám vezme do ruky hvězdu a několika mohutnými skoky přes zábradlí schodiště ji přesně umístí až na samotný vrcholek stromku, jako pomyslnou korunku.
„Nevytahuj se, vejtaho.“ Protočí Syr oči, nad jeho akrobatickým číslem. „Budiž. Dlouze se nadechne, zavře na chvilku oči, a když je otevře, tak nad stromem začne padat drobný sníh. Strop v jejich domě se celý rozesněží a když děti natáhnou ruku, nebo nastaví tvář, jen se jich lehce dotknou vločky a zase zmizí. „Tadááá“
„A pak kdo je tady vejtaha.“ Prohrábne jí vlasy a nastaví si ji k polibku.
V podobném duchu plyne celý den, až pak, večer, kdy venku je tma a dům do ní jen září, se všichni sejdou u vynikající večeře. S břichy plnými k prasknutí se pak přesunou ke stromku, pod kterým se jako zázrakem objeví dárky pro každého. Derrek s Nicci si ty svoje užívají bokem v rožku, a dění je víc nezajímá. Mají svůj malý soukromí mikrosvět. Syr dostane dárek zabalený v papírové tašce a když ji rozbalí chvilku na to nechápavě kouká. To jí jako někdo vážně dal ponožky s vánočníma tučňákama, a dokonce i se šálou a čepičkou? Zvedne oči k ostatním kolem a ti najednou sborově vybuchnou smíchy.
„Kdyby ses viděla kotě,“ řekne jí smějící se Gabriel a pomůže jí si ty ponožky navléct na nohy. „Jsi roztomilá.“
„Kdo mi to proboha dal?“ zašeptá jenom a tváří se trochu zoufale. No pak zahlédne jak si Derrek s Nics plácnou a jenom přimhouří oči. „Já je přetrhnu oba dva.“
„Ale no tak, klid, víš, že se nesmíš rozčilovat?“ No tentokrát ten pohled schytá on a raději si rozbalí svůj dárek. Je celkem velký a měkký, hmmm třeba nějaká bezva mikina….
„To je asi taky pro tebe je to červené…“ Zamračí se, ale tentokrát se culí Syr. Tak to vytahuje, a když to rozdělá, má málem infarkt. Je to červený svetr s bílým sněhulákem, co má kolem krku šálu a kolem sebe vločky, co sněží! Zaletí pohledem k mladým, kteří se válí smíchy, stejně jako všichni ostatní kolem a zavrčí na ně. Puberťáci zatracení.
„Obléct, obléct, obléct….“ Začnou ostatní skandovat a Gabrielovy z tváře vyprchá barva.
„Ale no tak,“ poplácá ho Syr povzbudivě po stehně a dusí se smíchy. „Zabijeme je později.“ Mrkne na něj ještě a pak už mu upraví jenom lem vzadu na krku. „Mmmm rozkošný….“
Podobnými dárky se to jenom hemží a pak Gabriel vstane a v tom svém legračním svetru všem oznámí, že jim brzo přibude do rodiny další dítko. Ten šokovaný pohled všech stál za to, a když si se zrzkou vítězně plácnou oni, slyšeli byste spadnout špendlík. A následně místnost vybuchne v jásotu a gratulacích a objímání. To nejpevnější se jí dostalo od dcery, a Gabrielovi od Willa.
Do soukromí ložnice se dostali až kolem půlnoci.
----------------------------------
„Mám pro tebe ještě jeden malý dárek.“ Sáhne do kapsy kalhot a vytáhne malý stříbrný sáček. „Vím, že šperky moc nenosíš, ale když jsem ten náramek uviděl,“ pokrčí rameny „tak co na něj říkáš?“
„Zlato co…“ do ruky jí vyklouzne náramek z minerálních korálků. Nasadí si ho na ruku a natáhne ji, aby si ji prohlídla. Zdobí ji přesně tak, jak by měl. „Je dokonalý, děkuji.“ Pohladí ho po tváři a dlouze ho políbí. Líbí se jí tak moc, že ani neví, jak mu to říct.
Usměje se jí do rtů. „Líbí se mi na tobě. Vlastně se mi líbí, když je to jediná věc, co na sobě máš.“ V očích mu zableskne a pak si i on vezme svůj dárek. A to hned několikrát.
Feels like I drown in your every word
And every breath that's in between
Somehow you got me where it really hurts
It's killing every part of me