Ložnice Beccy

[Rebecca Altamirano]

+vezme si cigaretu, opře se bokem o zábradlí a když si kouzlem připálí, odrazí se jí plamínek temných očích. Chvilku se dívá na jeho ostře řezaný profil, linii čelisti, než se odvrátí a zadívá se zase na město+ Možná. +protáhne se stopou smíchu v hlase a vyfoukne trochu hřebíčkovýho kouře. Je to pro ni vůně a chuť už tak známá a specifická jen pro něj, že si je naprosto jistá, že tak to už bude vždycky.+ I když očividně to není až tak nutný...+podotkne a střelí po něm pohledem, jen krátce, než se zase zadívá před sebe a znovu si potáhne z cigarety.+ Kromě toho bych nerada musela zase rekonstruovat pokoj. Díky bohům, že ne celej byt. +dodá pobaveně+ No...+vyfoukne poslední obláček kouře, hodí nedopalek přes zábradlí a po chvíli ho nechá kouzlem zmizet a otočí se čelem k němu, předloktí opřené o zábradlí a přikrývku uvázanou ve zdařilé imitaci římské tógy.+ ...a co ty a sex mučírny. Nevlastníš? +zvedne se zájmem obočí a rty jí zvlní tradiční provokativní úsměv. Očividně má taky velice dobrou náladu:D+

[Jade]

+její pohled si moc dobře uvědomuje, stejně jako fakt, že teď najednou slyší, co si povídají sousedi na balkoně o několik pater níž, a když se na ni podívá a uvidí jí ze rtů stoupat proužek hřebíčkovýho dýmu, ucítí dozvuk toho zvláštního pocitu, jako by ji prostřednictvím těch cigaret ještě jednou naplnil, ještě si ji naposledy přivlastnil+ Nutný to není... ale dost věcí to usnadní. +protáhne s úšklebkem+ Například mi to ušetří improvizační stavební práce. +pokrčí rameny, tak nějak tuší, že rekonstrukce nebo ne, ty háky si ve stropě nejspíš nechá, pomalu vydechne trochu kouře nad sebe+ Za to můžeš ty úplně stejně jako já. +ušklíbne se jedním koutkem, a pak trochu pozvedne levý obočí. V takovýhle náladě ji asi ještě neviděl + To je trochu silnej výraz. +odtuší+ Ale... jo, dá se to tak říct. +přisvědčí, chvilku ji pozoruje, a oči se mu ve světle cigarety zalesknou+ Chceš snad soukromou prohlídku? +protáhne a lehce nakloní hlavu na stranu. Oba vědí, že podobnej večer přijde dřív nebo později znovu. I když laťka je momentálně docela vysoko+

[Rebecca Altamirano]

To asi jo...+souhlasí s úsměvem, ale otázku potencionální výstavby nechá otevřenou. Nakonec, dělala by to v podstatě jen kvůli němu, protože nikoho jinýho si sem s tímhle záměrem docela určitě nepozve, a to jí přijde možná přece jen trochu...moc.+ To bude nejspíš pravda. +uculí se vysloveně spokojeně, falešnou skromostí taky zrovna netrpí:D+ Hmm, vážně? +zvedne obočí a zadívá se na něj přivřenýma očima, jakoby to zvažovala, nebo možná přemýšlí nad tím, jaký květinky si tam asi vodí:D+ Možná...příště. +protáhne pak s úsměvem a nijak ji netrápí, že tím nějaké "příště" poměrně jasně připouští a v očích jí zablýskne+

[Jade]

Takže to vlastně ještě dopadlo poměrně slušně. +poznamená, taky mohli udělat díru do střechy, nebo hůř, nechat propadnout celý patro. Že by tu moc dohromady měli, o tom ani nepochybuje. Napije se whisky z lahve a pak zvedne koutek v úšklebku+ Možná příště. +přikývne, a nijak tu otázku dál nerozvádí, jestli si tam někoho vodí, ona to vědět nemusí Zahodí nedopalek dolů, a chvilku sleduje, jak žhnoucí bod padá do hloubky, než jim zmizí z dohledu, a pak se na ni úkosem podívá, tím pohledem, kterej trochu neproniknutelně slibuje. Takhle vypadá, že má padesát kilo i s postelí a v životě neměla v ruce nůž. Kdyby někomu řek, co jí právě naložil, nejspíš by na něj rovnou zavolali policajty. Trochu se pro sebe ušklíbne, odlepí se od zábradlí a pomalu k ní dojde. Jak se tam tak opírá, zády k zábradlí, prakticky nahá a pořád zakrvácená od jeho předchozí péče... jo, provokuje. A trochu si o to říká. Opře se dlaněmi o zábradlí vedle jejích boků a zblízka se na ni zadívá+ Jestli si na to teda troufáš. +protáhne tiše těsně vedle jejího ucha. Jeho zostřený čich z ní pořád cítí krev, vůni jejího předchozího vzrušení, a taky sebe, a to je poměrně opojnej pocit+ nebojíš, se že tě tam někde přivážu, a už nepustím? +dodá trochu pobaveně jen kousek od jejích rtů+

[Rebecca Altamirano]

Jo. Je dobrý vedět, že magický bariéry fungujou oběma směry. +jakože udržet něco i uvnitř, ne jen venku:D Nad tím potvrzením toho potencionálního "příště" se jen nepatrně pousměje a dál se v tom nešťourá. Kromě toho asi ani nezáleží na tom, koho si tam případně vodí. Možná je to jen její ješitnost, ale tak nějak má pocit, že žádný z těch příležitostných úlovků tam nebyl víckrát, než jednou. Cítí na sobě jeho pohled přímo fyzicky, nejspíš díky tomu, že všechno je pořád ještě čerstvé a to nejen rány na jejím těle, ale i vzrušení stále číhá těsně pod kůží a když k ní vykročí, tím svým predátořím způsobem a nad tou otázkou jí rty zvlní vysloveně provokativní úsměv, když k němu vzhlédne+ Já? Vždycky....+vydechne na oplátku těsně u jeho ucha ona a přestože se ho nedotýká, může ten úsměv téměř cítit+ Možná, trochu...+přizná bez vytáček a trochu se odtáhne, cestou možná omylem lehce zavadí rty o hranu jeho čelisti a znovu k němu zvedne oči+ ...ale bez toho by to nebylo ono. +protáhne a zvedne koutek v náznaku úsměvu+ Kromě toho...by mě někdo dřív nebo později začal hledat...+znovu to elegantní pokrčení rameny+ Vlastně spíš asi dřív. +dodá se zábleskem v očích, skoro jakoby si představala, co by asi během té doby vymyslel...+

[Jade]

+jen se trochu ušklíbne nad tím verbálním potvrzením toho, co je nejspíš dost zjevný; nějaký příště rozhodně bude, a vlastně už ani nezáleží na tom, z čí iniciativy. V očích mu pobaveně blýskne, jako kdyby tušil, nad čím přemýšlí, a představa, že by snad mohla trochu žárlit, ho docela baví. Stejně jako ty provokativní pohledy. Pořád je to hra, a jemu ani v nejmenším nevadí hrát podle nevyslovenejch pravidel. Zadívá se jí do očí a ty svoje trochu přimhouří pořád nemáš dost? Dávka její krve nebyla nijak velká, přesto cítí, jak z něj velká část tý únavy spadla. Prsty vklouzne do roho rozparku jejích provizorních šatů z přikrývky a neomylně najde horkou kůži jejího stehna, pořád zbrázděnou stopami po jeho noži, i když už jsou to jen růžové a skoro zhojené jizvy+ Ne dost rychle. +protáhne jí do ucha tím dráždivým tichým hlasem+ A do tý doby... +nakloní hlavu na stranu, jako by nad tím uvažoval, jeho dech jí přejede po krku a přes čelist nad rty, a jeho ruka jí zatím klouže po zadní straně stehna na zadek, a kdykoliv přejede přes nějakou spáleninu od bičíku, v hlavě mu vyvstane vzpomínka na to, jak ji tam vytvořil+ Slíbil jsem, že tě nezabiju... ale nic víc. +dodá těsně nad jejími rty, skoro se o ně otře, ale nějak to postrádá osten výhružky, zvlášť když vzápětí špičkou jazyka obkreslí její spodní ret a lehce jí stiskne zadek, provokovat umí taky, ale tentokrát nehodlá bejt ten, kdo vyjede první+

[Rebecca Altamirano]

+zatváří se nevinně, na tu nevyslovenou otázku, i když z nevinnosti by ji teď nejspíš nikdo neobvinil. Ani kdyby chtěla, nedokázala by potlačit zachvění, které jí jako na povel proběhne tělem, sotva se jí dotkne. Je jí to ale dost jedno. Tiše vzdychne, jen kousek od jeho rtů, když zlehka přejíždí prsty přes sotva zahojené spáleniny a stopy pod dýce. Uvědomí si pak ale něco jiného. A sice, že není tak jistý, že by ji někdo hledal. Zvlášť teď, když se Payne odstěhovala, vlastně nikomu neříká kam jde, nebo kdy se plánuje vrátit...Má pocit, jakoby jí po páteři sklouzla kostka ledu, sice mrazivá, ale zároveň určitým způsobem vzrušující. Nicméně se rozhodne, že pokud nějakou takovou návštěvu uskuteční...provede jistá opatření, aby ji někdo po nějaké době šel hledat. Řekněme...dvanáct hodin, by mohlo být docela zajímavých. V mnoha směrech. Tlumeně zapřede a těžko říct, jestli je to reakce na to, co s ní dělá on, její poněkud divoká fantazie nebo nejspíš kombinace toho všeho a pak prostě zruší tu miniaturní mezeru mezi jejich rty a políbí ho, dlouze, vášnivě, trochu hrubě; jednou rukou vklouzne do vlasů v týle a přitáhne si ho blíž, aby polibek ještě prohloubila a tiše mu zavrní do rtů+

[Jade]

+nejspíš bude ještě dost dlouho trvat, než ho přestane bavit, jak se rozechvěje pod jeho dotekem. nenasytná upírka, ušklíbnou se jeho oči, když jí uteče vzdech, rty se mu lehce zkroutí, a když ho políbí, skoro neodolá uchechtnutí, naštěstí mají jeho rty jinou práci. Když si vzpomene, jak ještě ne tak dávno sama před sebou popírala, jak ho chce, je její dychtivost skoro úsměvná; nicméně on se ji rozhodne vnímat jako osobní vítězství. Přitiskne si ji k tělu, po tom všem si fakt nemusí hrát na dobývání, jsou to dozvuky čirý touhy, závěrečný zablesknutí v bouři, posbírání posledního sousta a závěrečnej dezert, kterej si nehodlá odpírat. Polibky jí oplácí stejně divoce, na rtech jí pořád cítí hřebíčkový cigarety a trochu absinthu+ Pořád nemáš dost? +zavrčí jí do rtů pobaveně. Trochu ji přitom natlačí na zábradlí, ale po chvilce se trochu odtáhne, o krok od ní odstoupí, uvolní jí přikrývku z ramene a nechá jí ten kus zakrvácený látky sklouznout po těle jako oponu. Lehce nakloní hlavu na stranu a následuje peřinu pohledem, nevynechá ani kousek, a závan chladnýho newyorskýho vzduchu ji donutí se zachvět. Balkon uprostřed prosince asi není to nejlepší místo. Trochu přimhouří oči+ Potřebuješ sprchu. +usoudí při pohledu na zaschlou krev na její kůži, nemluvě o jinejch pozůstatcích jejich her+ A já taky. +dodá s úšklebkem, kterej nenechá nikoho na pochybách o jeho intencích. Počká, až zamíří do koupelny, a následuje ji, sleduje její siluetu, pohyb jejích boků, hojící se i trvalý jizvy na jejích zádech, a do očí se mu znovu vkrádá ten hlad, jinej než při seanci, ale přesto intenzivní; cestou si rozepne kalhoty a nechá je ležet v obýváku, magický tetování se mu na těle zavlní a přeběhne mu po zádech. Zastaví se ve dveřích koupelny, sleduje, jak vejde po sprchu, zapne vodu, a teprve pak se k ní připojí, zavře za nimi dveře sprchového koutu, a v tom cvaknutí je cosi definitivního, co připomíná, že došli full circle+

[Rebecca Altamirano]

+je si skoro jistá, že šla určitě spát. To ale v jejím případě nic moc neznamená, takže když se objeví v podivné místnosti, zahalené v šedé mlze, má se velice na pozoru, všechny instinkty na nejvyšší výkon. Automaticky sáhne po zbrani, načež zjistí, že žádnou nemá. Takže buď to je hodně špatnej sen nebo ještě horší a divnější skutečnost. Obezřetně prochází mlhou, která jakoby se před ní rozestupovala a za ní ihned znovu spojovala. Působí to na ni trochu klaustrofobně a to se jí ani trochu nelíbí. Za každou cenu chce ale zjistit, kde to krucinál je...Neví, jak dlouho místností prochází, ale je to už dost dlouho na to, aby usoudila, že to možná tak docela místnost nebude. A taky má už dost dlouho pocit, že není sama, pořád ale nikoho nevidí. Ale pak najednou zaslelchne svoje jméno. A ten hlas....přece zná. Jenže je to už hodně dávno, co ho slyšela. A jeho majitel je mrtvý. Sevře ruce do pěstí, až si nehty zaryje do dlaní a pomalu se otáčí kolem své osy, všude je ale jen ta pitomá mlha...V tu chvíli si uvědomí, že je sakra čarodějka. Ze rtů jí splyne tiché zaklínadlo a místností se prožene čerstvý vánek, který mlhu v cárech rozežene. A pak ho i uvidí....+ Vishousi...?! +vydechne jeho jméno, když uvidí jeho mohutnou postavu jen pár metrů od sebe. Okamžitě k němu zamíří, ale je to, jakoby se vzdaloval stejně rychle, jakko se k němu ona blíží.+ Co to....do hajzlu! +zakleje a zastaví se; znovu se pořádně rozhlédne a snaží se to pochopit. Jedna možnost jí napadla. Ale je to tak šílený, že si to odmítá připustit. Taková mrcha snad jeho matka vážně není... Znovu se zadívá na muže, který zemřel před dvěma lety a všimne si, že sice není úplně průhledný, ale taky rozhodně není ani hmotný. Chce se ho zeptat, kde to je a co se stalo, ale najednou cítí, že sama se začíná vzdalovat, šedivá mlha se vrací a ať se tomu snaží jakkoliv zabránit, o vteřinu později se trhnutím probudí ve vlastní posteli. Srdce jí divoce buší a když si sáhne na tvář, uvědomí si, že je má mokré od slz. Nehodlá ztrácet čas vymýšlením divokých teorií o tom, co to mělo sakra být. Místo toho hrábne po telefonu a vytočí číslo, o kterém nepředpokládala, že ho někdy použije. Když se ozve lehce nedůvěřivý hlas na druhé straně, nezdržuje se zdvořilostmi ani vysvětlováním+ Butchi, potřebuju mluvit s Wrathem a tak, že hned. Jde o Vishouse...+vychlí ze sebe. A je si jistá, že ta poslední věta určitě zabere...+

[Butch]

+Tohoto večera má stráž v audienčním domě a tak když mu zavibruje mobil v kapse, jenom přešlápne a nevšímá si toho. I když volající je celkem vytrvalý. Vyndá mobil z kapsy a když vidí, kdo volá....+

Rebecco? +tak to by ho ani ve snu nenapadlo.+ Jasně, s Wrathem, pohoda, protože jeho diář není vůbec.... +slova mu dojdou stejně rychle, jako bolest která ho zasáhne v oblasti hrudníku.+ Vishous je sakra mrtvej.... +hlas má až moc hlubokej. I když jsou to už dva roky..... Zvedne pohled k Blind Kingovi, který mu věnuje "co-se-kurva-děje-Butchi" pohled.+ Počkej. +Jo, jak Rebecca, tak král. Přerázuje ke stolu kde sedí Saxton a otočí si jeho diář. Pár vteřin ho studuje.+ Ve 2:45. Pamatuješ si kde je audienční dům, nebo tě máme někde vyzvednout?