od Syriana Spinnel » 01 pro 2018 18:23
“Syr,” zaklepání se rozlíhá celým ztichlým pokojem. “Syr. Syr musíš se vzbudit!” Zaklepání je ještě hlasitější a něco v hlase příchozího ji opravdu donutí otevřít oči. “Syr, jdu dovnitř, tak mě prosím nezabij.” Opatrně stiskne kliku a pomalu otevře dveře do ztemnělého soukromého pokoje jeho alfa vůdce. Tohoto času obydleného jenom Lupou. Než se odhodlá vejít do jejich ložnice, kde jeho královna spí, trochu zaváhá, př61ece jen tam mají všichni přístup zakázaný, ale tohle je vážně krizová situace. Naštěstí mu lupa usnadní rozhodování a zabalená v Gabrielově velké košili, kterou má skoro až po kolena, s vyhrnutými rukávy a celá rozcuchaná. Vypadá děsně roztomile a rozkošně.
“Dave, prosím tě, řekni mi, že jsi mě nevzbudil kvůli tomu, že je ti smutno po Willovi,” dlouze zívne malá zrzka a pod očima má velké černé kruhy, a vypadá, že pár hodin spánku by jí opravdu přišlo vhod. Konečně po dvaceti šesti hodinách neustávajících výzev, kdy s každým dalším bojem začala být víc a víc frustrovaná, unavená a po pravdě naštvaná z toho, jak v okamžiku, kdy Gabriel vytáhl paty z domu se proti ní opět zvedly vlny nevole usnula. Všichni po ní pořád jen něco chtějí, rozhodnout to, a udělat tamto a do toho kurva další fight… Je unavená, bolavá, protože se nestíhá zotavovat a tak každá další malá rána se přidává jen na hromádku…
“Opravdu, se moc omlouvám,” a vypadá to, že to vážně myslí upřímně, a kdo ví vlastně za co se omlouvá. Zda za to, co se děje, nebo za to, že ji vzbudil. Nejradši by ji vlastně objal, ale to se nesmí, i když by to možná uvítala, vědět, že má opravdového spojence, v tomto malém peklíčku… “Syr, máme problém,” řekne děsně vážně. “Vím, že mě ještě nevnímáš, ale….” Položí jí dlaně na ramena a lehce stiskne. Pak ty ruce dá ale dolů a zatváří se provinile. “Omlouvám se, totiž,” prohrábne si trochu vlasy a vzpomene si, jak mu kdysi Gabriel řekl, že skoro šílí z toho, že ji nemůže ochraňovat, protože by ji udusil. “Můžu ti uvařit kafe?
“Davide,” zamručí trochu unaveně, protože očividně plácá a je trochu rozrušený, a ona opravdu na hranici toho, že usne ve stoje. ”Uvař mi kafe, a sobě taky a konečně mi řekni, co se zase dějě za katastrofu. “Přejde do kuchyně a rozsvítí tam světýlka pod linkou. Sedne si k ostrůvku a podívá se na místo, kde vždycky Gabriel snídá a zase pocítí, jak děsně moc jí chybí. Přivolá si cigarety a zapálí si. Protože jinak by musela asi pít, a to by nebylo dobrý. Protože by musela pít děsně moc.
“Tak jo,” Následuje ji do kuchyně a opravdu se snaží nemyslet na to, že pod tou košilí nejspíš nic nemá. Tady kromě nespočtu modřin, který nasbírala za jeden jedinej den. Pořádně temperem udusá namletou kávu. Kuchyní to zavoní a zdá se, že už jen díky té vůni Syr ožila. Postaví před ni hrníček a opře se o linku. “Už můžu?” kdyby situace nebyla tak vážná, možná by se usmál.
Zrzka se nadechne té vůně a vydechne. Jo, takhle vypadá fetka. “Tak povídej, Dave, jsem na příjmu.”
“Dobře,” prohrábne si trochu ztraceně vlasy a pak to vysype. “Máme informace a důkazy o tom, že na nás pravděpodobně nad ránem zaútočí vlkodlačí smečka.” Řekne to tak vážně, až Syr zůstane šokovaně koukat.
“Ehm, řekl jsi to, co jsem právě slyšela?” vážně, vážně doufá, že to je jen špatný sen. Jako vážně.
“Bohužel ne,” zavrtí hlavou a podívá se na hodinky. “Máme přibližně 7 hodin.”
“No kurvadrát,” vydechne, konsternovaně, protože tvl! Přece nemůže čelit frontálnímu útoku. Ne takhle, ne sama, ne s Davem, ne po dvou hodinách zasranýho spánku. Má vážně obavu, že tohle je něco, co nemůže zvládnout, ani kdyby co bylo.” Dave… “hlas má přiškrcený a vlastně poprvé má opravdu strach.
“Jo, kurvadrát to celkem vystihuje,” přikývne, z čistě teoretického hlediska, jsou totiž v hajzlu. Takhle rychle se sem všichni členové smečky nedostanou, a potřebovali by asi vážně nějaký kouzlo, aby….. Zarazí se a zadívá se na Syr. Ha, žárovička. Odlepí se od linky a přejde k ní. “Zvládneme to.” Řekne to naprosto vážně. “Dostal jsem nápad a vím, že my to sakra zvládneme. Opravdu nechci být ten, kdo bude Gabrielovi říkat, že přišel o smečku sotva 30 hodin po odjezdu… takže, jestli se chceš složit, udělej to teď, dokud jsme tu jen my dva. Ale až vyjdeš z tam těch dveří, musíš být ta alfa, která vyhrála svůj post před všemi těmi lidmi. Ta, která v prvním kole zabila svou soupeřku a která je vždycky plná odhodlání a ví co má dělat. A teď pokud mi to dovolíš, bych tě rád objal.”
No… páni. To byla pravděpodobně nejdelší řeč, kterou od Davea kdy slyšela. Představa, že by mu tohle měl oznámit kdokoliv…. Pohlédne na prstýnek na svém prstě, kde se zformuje jeho jméno. Pak udělá těch pár kroků a obejme ona jeho. “Hrozně moc mi tu chybí.” Poví mu jen a opře si čelo o jeho hrudník. Je to takové divně jiné, než když ji objímá G. Ale bohové ví, že právě tohle teď potřebovala. Vědomí, že se může opřít i o někoho jiného. Párkrát se zhluboka nadechne, vydechne a donutí se zaplašit tu paniku, která se jí plížila po zádech. “Takže máš plán?” zeptá se ho, když konečně opustí jeho náruč a vypije si kafe. Jak sakra v pár lidech můžou porazit útočící klan?
“To si piš, ale než ti ho řeknu… mohla by ses prosím oblíct?” Zvedne obočí v otázce a přejede ji pohledem, pak se uculí. “Je celkem těžký přemýšlet, když vypadáš takhle.”
“Davide,…” zavrčí Syr, “pokoušíš mou trpělivost.” Řekne mu, ale pak se pousměje a zmizí na pár vteřin v ložnici, kde se bleskurychle obleče, stáhne si vlasy a obuje se. Když vyjde ven, vypadá zas jak člověk. Teda vlk. “Máš nápad?”
“Díky,” a vypadá že se mu vážně ulevilo. “Jak jsem tak pochopil, jsi velmi mocná čarodějka? “A docela se modlí, aby to byla pravda, jinak jde jeho nápad do kopru. “Takže, poslouchej,” sedne si vedle ní a z věcí na stole začne připravovat bojiště k názorné ukázce. “Dokázala bys kolem celého našeho domu udělat nějakou ochrannou bariéru?” Když mu Syr přikývne, tak pokračuje dál. “Skvělé,” uplně se do toho položí a v tuhle chvíli jde s jistotou poznat, že byl v armádě. “Tady,” postaví něco jako mostek, kterej se musí přejít přes řeku k jejich domu. “Když bude kolem domu bariéra, nebou moci projít nikudy jinudy. Takže můžeme většinu našich sil soustředit tady.”
“To je zajímavý nápad, něco jako bitva u Thermopyl. A dál?” Vypadá to, že Dave je vážně člověk na svém místě.
“Jo, Leonidas byl génius. Dál, takže, většina našich lidí, který budou schopní případného boje, budou tady na nádvoří. Možná, by nebylo marný, kdybys nás třeba nějak pomocí iluze namnožila… aby to vypadalo že je nás opravdu hodně?” Opět to zvednutý obočí.
“Dave, ty na mě vážně asi hodně vsázíš co?” Zeptá se Syr zamyšleně, protože to bude vyžadovat hodně náročných kouzel ve vážně krátkém čase.
“Ale dokážeš to ne?” zeptá se zaraženě.
“Jo, dokážu, ale bude mě to stát opravdu hodně sil, Dave….” Promne si spánky, a nejradši by ty čůzy, které jí právě o tu sílu připravily, zabila.
“Pak už to bude snadný, až zjistí, že nemůžou dál, a tady na ně čekáme my, tak to prostě vzdají. “Opravdu to řekne tak odhodlaně, jak to zní.” Syr několikrát zamrká. Protože se asi přeslechla.
“Vzdají?” Zeptá se překvapeně,” To si jako jen tak řeknou, hele, serem na to, tohle za to nestojí?” Zavrtí hlavou, protože s tím není zcela ztotožněná.
“No, máš lepší nápad?” je trochu nakvašenej.
“Ne, Dave nemám, a říkám, že ten tvůj je vážně skvělý, ale nevěřím, že bychom se boji vyhli úplně.” Řekne klidně.
“No, pak mám ještě Blackhawka.” Pokrčí rameny. “Můžu na ně shodit napalm. Není to sice úplně košér, ale účel světí prostředky.
Zrzka se široce usměje. “Dave, s tebou je radost spolupracovat. Pak ji ale napadne, kdo jí bude krýt záda před jejich vlastními lidmi, když Dave bude ve vrtulníku, ale… Zvládne to. Protože by byli sami proti sobě.
“Dobře, říkal jsi sedm hodin. Dvě hodiny mi zabere připravit lektvar, kterým zapečetím naše území. Nepředpokládám, že by vlkodlaci uměli lítat, takže potřebuji pomyslnou hradbu zhruba do výšky deseti metrů….” Začne Syr rychle uvažovat. “Pak zabere přibližně hodinu, než s ním obejdu celé území…”
“Svezu tě. Pěšky by ti to trvalo moc dlouho.”
“Jako jak svezeš? na hřbětě?” Zeptá se pobaveně.
“Když na to přijde…” přisvědčí. “Ale možná by moje croska byla lepší.
“Kolik tady máme momentálně bojeschopných vlků?”
Chvilku se zamyslí, než jí odpoví, protože…. “zhruba tak třetinu,” povzdechne si. Většina lidí je totiž ve městě.
“Dobře, takže… nepředpokládám, že bychom tu měli nějaký kryt…. V první řadě jděte, a vypusťte bazén ve sklepeních. Nachystejte tam provizorní lůžka, jídlo, pití… prostě všechno, co by mohlo být potřeba. Pak tam přesuňte všechny, kteří zůstanou mimo boj. Já pak… Zapečetím vchod.
“Už jsem kdysi Gabrielovi navrhoval, aby tu vybudoval protiatomovej kryt, řekl mi že jsem cvok…” zatváří se celkem uraženě.” Tak jo, jdu na to. Až mě budeš potřebovat, tak mě zavolej… Syr,” na chvilku se odmlčí a tváří se děsně vážně. “Vážně lituji, že nejsi lugaru, všechno by bylo o tolik jednodušší.” Pousměje se a zdekuje se, plnit rozkazy.
Když za ním zapadnou dveře, Syriana si dlouze povzdechne. “Jo, to by tedy zatraceně bylo.”
Feels like I drown in your every word
And every breath that's in between
Somehow you got me where it really hurts
It's killing every part of me