Koupelna

[Dean]

rozdíl v tom je. +poznamená automaticky, když si uvědomí, s kým vlastně mluví, a zarazí se. překvapeně se na ni dívá, jak se oblíká, a snaží se dát si nějak dohromady to, co říká. Protože to přece nemůže myslet tak, jak to zní. že ne?+ Duchové jsou duše, který odmítly přejít dál, ať už je tam dál cokoliv, a z nějakýho důvodu zůstaly tady. Jsou to svébytný bytosti, který se často svážou s nějakým místem nebo osobou. +řekne tiše a olízne si rty+ Každopádně... +podívá se jí do očí trochu s obavou+ ty bys neměla vidět ani jedno. +dodá a trochu na ni zírá+ I v kouzelnickým světě jsou duchové celkem výjimka, Payne. A nekouzelníci je rozhodně nevidí. +poškrábe se ve vlasech a vyleze z vany+ ty... vidělas je i někdy dřív? +zeptá se opatrně+

[Payne]

+se zájmem ho poslouchá, ale když tak zvážní, nakrčí čelo a kousne se do rtu.+ Hmm...myslela jsem, že to není nic zvláštního. +pokrčí lehce rameny+ Ne. +zavrtí hlavou+ První jsem viděla po...+zarazí se a podívá se na něj. Zhluboka se nadechne a dořekne to+ ...po prvním zabití...+přizná tiše, ale pohledem neuhne+ Měla bych to nějak...řešit? +zeptá se pak+ Nevypadají nebezpečně. Nic...nechtějí. +připadá si trochu divně, když to říká. Když teď ví, že to není normální, má pocit, že je nějaký blázen.+

[Dean]

určitě nemáš v rodině kouzelníkaM +zeptá se nenápadně+ myslím, že to co vidíš ty, jsou duše. duchy bych totiž musel vidět taky... +zamyslí se a posadí se na okraj vany, trochu s obavou se na ni zadívá+ Duchové jsou průsvitní, vznáší se nad zemí, prochází stěnami... +pousměje se+ no... +natáhne se a vezme její ruku do svých+ Je dobře, že ti neubližují. Ale popravdě netuším, nemám s tím vůbec zkušenost. +pokrčí nejistě rameny+ možná bysme to měli někomu říct. +navrhne nejistě. Jo, přece jenom trochu dospěl. Už chápe, že nemusí všechno vyřešit sám+ Jen pro jistotu. určitě to nic není. +pousměje se a přitáhne si ji do náruče+

[Payne]

Ne, nemám. +hned zavrtí hlavou, ale pak se zarazí+ Nebo spíš nevím. +potřese hlavou+ Původ naší komunity sahá tisíce let do minulosti, prý až ke starým Asyřanům. Něco málo jsem našla u Beccy v knihovně ve Skotsku, ale je toho hrozně málo. +pokrčí bezvýchodně rameny+ Jo, to bych asi měla. +přikývne souhlasně a když ji vezme za ruku, jemně mu stiskne prsty a pousměje se+ Řeknu to Bí. +slíbí a přitulí se k němu. Protože ví, že když ji objímá, je všechno v pořádku+ Možná by se mi hodil nějaký seznam, co je v tvým světě "normální" a co je mimo standard už i u vás. +nadhodí po chvíli částečně z legrace, ale stejně ji napadne, že něco takovýho asi fakt brala:D+

[Dean]

je fakt, že dneska už moc lidí co nejsou nějak namíchaný není. +připustí+ kapka tam někde bejt může. +pousměje se+ Zkusím najít nějaký knížky o asyrský magii. +navrhne, sice si epamatuje, že by něco takovýho v knihovně někdy viděl, ale to neznamená, že to tam není+ Jo? +musí se zasmát do jejích vlasů, když ji objímá+ Já sem za posledních pár let zjistil, že spousta věcí, co jsem bral jako nemožný, je vlastně klidně možná. +zakoulí očima pobaveně, sklouzne jí rukama po zádech a trochu si přivoní k její kůž+

[Payne]

Tak jo, díky. +usměje se, když se nabídne, že zkusí něco zjistit+ Našla jsem jen pár zmínek o tom, že ve starý Asýrii a Mezopotámii existovala něajaká magická řeč. +vzpomene si+ A že ji umělo jen pár lidí, z tehdejších královských rodin. Zaujalo mě to a zeptala jsem se Bí, jestli o tom něco neví. +chvilku váhá a přemýšlí, jestli mu to vlastně může říct, ale nepřijde jí to, jako něco tajnýho a navíc po tom všem mezi nima nechce mít další tajmeství+ Přiznala mi, že pár slov z té řeči ovládla. +vzhlédne k němu+ A že to byla jedna z nejtěžších věcí, který kdy musela udělat. +dodá ještě+ Vážně? Nejsem si jistá, jestli mě to úplně uklidnilo, nebo spíš naopak. +zasměje se a když ji pohladí po zádech, přitulí se k němu blíž a uvědomí si, že na sobě skoro nic nemají a že tam jsou sami. Oči jí malinko potemní, když jí pohled skoro sám sklouzne na jeho rty a hned vzápětí myšlenku následuje čin a pomalu, líně a důkladně ho políbí+

[Dean]

no vidíš, i v magickým světě se člověk furt dovídá něco novýho. +uculí se+ Hm... koukne se. +zamračí se trochu. samozřejmě, že to musí bejt komplikovanější, než se zdálo. to by ani jinak nešlo, že jo. Zároveň ho ale napadne, že pokud upírka něco takovýho umí a Jade o tom ví, stoprocentně k tomu nějaký knihy mít bude. Jestli teda existujou. Jenže pak má najednou na rtech ty její a pomalu ji líbá, takže myšlenky na magii se jaksi rozplynou, přitáhne ji k sobě těsnějc a rukama jí sklouzne až na zadek a trochu si ji přitiskne za boky do klína a lehce se o ni otře, o moc víc ve svým věku ani nepotřebuje +

[Payne]

Což je vlastně super, aspoň není nuda. +zasměje se; pak se ale už soustředí jen na něj a na to, že ho má tak blízko. Tiše mu zavrní do rtů, když si ji k sobě přitiskne, zaplete mu prsty do vlasů a ještě prohloubí polibek a druhou rukou mu prsty sklouzne po šíji. A i jí, stačí v tuhle chvíli málo, protože zbytkový adrenalin z posledního lovu jí stále proudí žilami. A o tom, že to je účinné afrodiziakum se už párkrát přesvědčili +

[Dean]

+uculí se jí do rtů, sklouzne jí rukama po bocích a na ňadra, aby je polaskal, a docela se mu líbí, že už její tělo docela zná a že jsou její křivky pro něj tak hezky povědomý. Nechá prsty rozběhnout po jejím těle a její dychtivost v něm akorát rozproudí krev ještě rychlejc, přitiskne se k ní klínem a tiše jí zasténá do rtů, chytne ji pod stehny, vysadí s ji na boky, a odnese ji vedle do ložnice+

[Rebecca Altamirano]

+nejspíš bude ještě dost dlouho trvat, než ho přestane bavit, jak se rozechvěje pod jeho dotekem. nenasytná upírka, ušklíbnou se jeho oči, když jí uteče vzdech, rty se mu lehce zkroutí, a když ho políbí, skoro neodolá uchechtnutí, naštěstí mají jeho rty jinou práci. Když si vzpomene, jak ještě ne tak dávno sama před sebou popírala, jak ho chce, je její dychtivost skoro úsměvná; nicméně on se ji rozhodne vnímat jako osobní vítězství. Přitiskne si ji k tělu, po tom všem si fakt nemusí hrát na dobývání, jsou to dozvuky čirý touhy, závěrečný zablesknutí v bouři, posbírání posledního sousta a závěrečnej dezert, kterej si nehodlá odpírat. Polibky jí oplácí stejně divoce, na rtech jí pořád cítí hřebíčkový cigarety a trochu absinthu+ Pořád nemáš dost? +zavrčí jí do rtů pobaveně. Trochu ji přitom natlačí na zábradlí, ale po chvilce se trochu odtáhne, o krok od ní odstoupí, uvolní jí přikrývku z ramene a nechá jí ten kus zakrvácený látky sklouznout po těle jako oponu. Lehce nakloní hlavu na stranu a následuje peřinu pohledem, nevynechá ani kousek, a závan chladnýho newyorskýho vzduchu ji donutí se zachvět. Balkon uprostřed prosince asi není to nejlepší místo. Trochu přimhouří oči+ Potřebuješ sprchu. +usoudí při pohledu na zaschlou krev na její kůži, nemluvě o jinejch pozůstatcích jejich her+ A já taky. +dodá s úšklebkem, kterej nenechá nikoho na pochybách o jeho intencích. Počká, až zamíří do koupelny, a následuje ji, sleduje její siluetu, pohyb jejích boků, hojící se i trvalý jizvy na jejích zádech, a do očí se mu znovu vkrádá ten hlad, jinej než při seanci, ale přesto intenzivní; cestou si rozepne kalhoty a nechá je ležet v obýváku, magický tetování se mu na těle zavlní a přeběhne mu po zádech. Zastaví se ve dveřích koupelny, sleduje, jak vejde po sprchu, zapne vodu, a teprve pak se k ní připojí, zavře za nimi dveře sprchového koutu, a v tom cvaknutí je cosi definitivního, co připomíná, že došli full circle+

+cítí na kůži, v polibcích, které jí oplácí se stejnou vášní, ušklíbnutí, pousmání a uvědomuje si, že ještě poměrně nedávno by ji to štvalo, cítila by potřebu popřít skutečnost, že ho chce, nejen před ním, ale hlavně před sebou. Uvědomuje si, jak to bylo směšný a hlavně zbytečný, protože to očividně prohrála na celý čáře. I když teď už to jako prohru nebere. A nebo je jí to jedno. Kromě toho vědomí, že on ji chce přinejmenším stejně, jako ona jeho...no dost to všechno usnadňuje.+ Mhmm...ne. +zavrní mu s úsměvem do rtů a když odstoupí, zatáhne za uzel na přikrývce a nechá ji spadnout na zem, zachvěje se pod jeho pohledem, ale i pod chladným skoro až mrazivým vzduchem. Navíc tady nahoře celkem fouká, čehož si taky všimne až teď.+ Myslíš? +protáhne trochu zastřeným hlasem, přivře oči a krátce prsty přejede přes jednu z trochu hlubších říznutí na žebrech a pak plynule sklouzne ke stále velice znatelným písmenům na podbřišku. Trochu nakloní hlavu na stranu, duhovky znovu planoucí tou živou, zlatavou barvou; pak se tak vláčně odlepí od zábradlí, projde kolem něj a zamíří do koupelny. Cítí na sobě jeho pohled stejně intenzivně, jako kdykoliv jindy a je to jedna z věcí, který ji asi nikdy neomrzí. Pustí vodu a vstoupí pod proud teplé vody, která je po chladu venku skoro až moc teplá, je to ale jen pocit. Zakloní hlavu, aby si shrnula vlasy z očí, které se jí už přilepily k zádům, jako těžká, černá opona.+