Zákulisí

[Aubrey]

*zhluboka se nadechne, jako by zacítil nějaké koření...a podívá se na Beccy pořádněji...jako prve ona na něj, jako by ji viděl prvně* hm...že by-*nedořekne, jak se to snaží zamluvit a přistoupí na její hru* to víš, že mám pravdu...*přikývne, jako že se to nedá zpochybnit* tak situaci...*blýskne po ní dravým úsměvem a pak ji povolí své sevření* je dobré mít to na koho svést, že?*poznamená tiše a jak se mu vymaňuje, tak ji nechá vyklouznout, přitom ji prsty přejede po pažích a rukou. pak se docela překvapivě živě narovná, aby nebyl níž než ona* a tu tvou otázku jsem nezapomněl...třeba se dozvíš někdy i odpověď...*nakloní se k ní a jak mu stíní její tělo tvář, má oči skoro černé a bezedné. Pak se Aubreyovsky usměje, zvedne se z pohovky a jde zjisti situaci, jestli už... *

[yohannka]

(muhehe, tak to už tak budete muset dělat při každým vystoupení)

[Manori]

(huh, no to jsem si zas dala... ale oni jsou vtipní v zákulisí vždycky no..Styx by mohla ze zkoušky vyprávět, že si nedaj pokoj )

[Rebecca Altamirano]

+jak se na ni tak podívá, jen se tajemně pousměje a pokrčí rameny.+ No co, každý máme něco...+pousměje se a v očích jí zajiskří.+ Jistě, mít všechno na koho svést, je naprosto zásadní. +ubezpečí ho s úsměvem. Zachvění z jeho doteku, když ji zcela jistě náhodou přejede po pažích, se už ani nesnaží potlačovat.+ Sakra...+zakleje, když ji ujistí, že tu otázku nezapomněl a zatváří se trochu jakoby ji bolel zub.+ Tady je to dneska peklo, vážně, všechno co řeknu, může být a bude použito proti mě. +povzdechne si rezignovaně, ale v očích ji tančí rozpustilé plamínky. Je z tý moci všude kolem asi fakt sjetá:D+ Fajn...tak to jsem zvědavá, jestli se ji dozvím. Někdy. +neuhne ani kousek, když se k ní nakloní a ze všeho toho vzrušení kolem, hrátek s mocí obou rozdováděných Vyšších a hrátek s Aubreym, jsou její oči spíše zlatohnědé, než tmavě hnědé. A když odejde omrknout situaci, zamíří neomylně do lednice, čapne láhev Jacka a skoro polovinu do sebe na zátah obrátí. Takže nejen sjetá, ale i vožralá. Skvělý:D+

[Jean-Claude]

To se dělá, pít v pracovní době?*ozve se jí za zády JC sametově, ale tak nějak spokojeně, jak se zrovna vrací od Jasona s Jasmine* A sama?*sáhne si pro jinou láhev, aby se trochu osvěžil a zpacifikoval hlady a chutě v sobě*

[Rebecca Altamirano]

+ztuhne uprostřed pohybu, jak si chtěla dát další lok, kterým by láhev nejspíš dorazila a pomalu se otočí.+ Jasně že jo, ale já za to nemůžu. Byla jsem k pití donucena, víš? A ano, sama, aspoň je vidět, že jsem alkoholik. Ti taky pijou sami. +vysvětlí mu to vážně, oči stále zlatohnědé, ale jiskřící pobavením.+ Mimochodem...dost dobrý. +mávne tak všeříkajícně rukou kolem, bohužel tou, kterou drží lahev, takže zbytek mále rozleje.+ Sakra...+zakleje a radši flašku vrátí do lednce a místo toho si vezme Amonovu specialitku a po chvilce váhání si do ní kápne trochu todeskussu. Přejde ke gauči a naprosto vyšťaveně se do něj svalí.+ Slib mi, že tohle tady nebude častěji než...+zamyslí se na chvíli+ Jednou, maximálně dvakrát za měsíc. +uculí se pobaveně a pak se na něj zadívá.+ Řekni mi..jak hodně za to, co se dělo tady...+píchne prstem do gauče, aby upřesnila kde myslí.+ ...může to, co se dělo na podiu. A co jsi dělal ty...+pohlédne na něj tázavě a vůbec neví, jakou odpověď by vlastně chtěla slyšet.+

[Jean-Claude]

Ach, donucena...*zatváří se nad vlastní sklenkou* Tak to ti kazím reputaci, ma belle...*zamíchá bloody v ruce* Merci...*usměje se a jak se svalí s požadavkem na gauč, úsměv se mu rozšíří* Tak jednou, dvakrát za měsíc? Víc nezvládneš?* pobaveně mu blýskne v očích a upije, s nevinností, že to by si přece nedovolil, je tam nějak...nabuzovat přespříliš* Hm...a nakolik upřímný mohu být?*odpoví otázkou, pak si povzdychne* Popravdě...nevím... dnešní představení beru možná trochu ve velkém...*pokrčí rameny tím galským způsobem* ale nesnažím se příliš oblbovat své zaměstnance, potřebuji, aby pracovali...aspoň občas.*cukne koutkem a dopise sklenku* Musíš to vůbec vědět? Někdy je lepší si nekomplikovat život přílišným přemýšlením...nech to být, ma belle..a užívej si dnešní večer, zasloužíš si to.* zastaví se u gauče, stiskne ji lehce rameno, takže na okamžik pocítí ty horké jiskřičky ardeur, které dnešní večer přiživují a jde ukončit představení, jak odejde na podium, přenese se většina dusna s ním do sálu*

[Rebecca Altamirano]

S mou reputací si nelam hlavu. Ta je v háji už dávno. +mávne nad tím rukou a uculí se.+ No...možná by to zvládla i jednou, dvakrát za týden. Ale netroufám si vůbec odhadnout, co by to se mnou provedlo. +zasměje se+ Samozřejmě absolutně upřímný. +ujistí ho s úsměvem, pak ale trochu zvážní a bezeslova poslouchá.+ Hmmm, máš pravdu. Zase. +loupne po něm pohledem, ale usměje se.+ Takže si mám naordinovat něco ve stylu "carpe diem"? +pozvedne obočí a v očích jí zajiskří.+ Pak si ale nestěžuj na moji pracovní morálku... Ale díky za radu. +zamrká nevinně, ale jak se jí dotkne a horké jiskřičky jí přeběhnou po těle, srdce jí vynechá několik úderů a zapomene dýchat. Když JC odejde a v místnosti je zas dýchatelněji, roztřeseně se nadechne, opře se o měkké polstrování gauče a zavře oči. Připadá si úplně vyčerpaná, ale zároveň nabitá energií a pozitivní náladou, jako už dlouho ne.+ Jak králíček Duracell. +utrousí potichu, oči stále zavřené a na rtech pobavený úsměv. Nakonec vstane, skleničku v ruce a jde se podívat na závěr vystoupení a - jak si v duchu poctivě přizná - hlavně na Aubreyho řádění. Téměř bez dechu sleduje jeho souboj s Robertem a jeho konečná iluze jí vyvolá mrazení v zádech. Iluze s vlčkem ji na tváři vykouzlí lehký úsměv a když vše zmizí a světla se zase rozsvítí, spokojeně sleduje diváky zkoprnělé úžasem a ač se nedokáže život pocity a emocemi jako někdo:P, přesto je zřetelně cítí a líbí se jí to. Pozoruje jak se postupně přesunují zpátky k baru, upíjí ze skleničky specialitku, hlavu má přijemně lehkou a prázdnou, žádné starosti, smutky, deprese. Život je fajn.+

(už jen kytky do vlasů, květovaný šaty, jointa a může jít bojovat za světový mír a volnou lásku )

[Jean-Claude]

(njn, emoce....škyt )

[Rebecca Altamirano]

+přemístí se sem z NK a přestože se jí při přistání trochu podlomí kolena, kupodivu to ustojí.+ Krucinál, nejsem ještě tak v pohodě, jak jsem si myslela. +zavrčí si pro sebe a vejde zadním vchodem do podniku. Zamíří do zákulisí, stáhne si katanu ze zad a položí ji na stolek. Pak hned otevře lednici a vytáhne láhev Jacka a Amonovu specialitku, nalije si oboje do skleničky a trochu ztěžka se složí na gauč. Nakonec si přitáhne jeden z notebooků a začne trochu úřadovat, ať je taky k něčemu dobrá:D Sem tam upije ze skleničky a jde jí to docela od ruky:P+