Zákulisí

[Rebecca Altamirano]

(láách, no tak ten tam ještě chyběl mě dneska trefí šlak myokardu, fakt jdu radši na to podium, tam je to o dost bezpečnější )

[Jean-Claude]

(no nemohla jsem odolat, tohle totiž musel vidět na vlastní modrý zrak a není nad to mít pod sebou Aubreyho a za zády inkuba, co přiživuje atmosféru )

[Rebecca Altamirano]

(se tady gebím jak idiot teda, jak jsi to takhle shrnula, tak to zní vážně trochu jako recept na sebevraždu )

Žádný možná, přišla a přinesla. Viděla jsem to. +kývne znovu důrazně a neústupně.+ Ach jéé, to jsem zas něco řekla. +protočí oči, když ji znovu osloví bejby.+ Upíří verze hříšnýho tance...uáá. +zaúpí zoufale. Po jejím rozpustilém prohlášení se stane několik věcí najednou a to tak rychle, že neví jistě, co bylo rychlejší. Jestli to, jak jí poskočilo srdce v hrudi, nebo to, jak se Aubrey pohnul a chytil ji, aniž by stačila aspoň sletět z opěradla a narzit si zadek:D+ Eh...+vypadne z ní inteligentně, když se najednou do těch čokoládových a většinou i mrazivých očí, dívá z tak nebezpečné blízkosti, dlaně opřené o jeho pevnou hruď. Napadne ji, že nějak takhle se asi cítí kořist, která se dívá do očí dravce, ale není si jistá, jestli je hladový, nebo ne. A vůbec se nemůže rozhodnout, jestli je ten pocit nepříjemný.+ Země to asi právě..zapooměla. +vydechne nakonec a to přijde další šok, v podobě J-C, evidentně skvěle naladěného. Z jeho hlasu se znatelně zachvěje a zavře oči.+ To se mi zdá, tohleto...+zašeptá a opatrně otevře jedno oko.+ Že jo? +ujišťuje se tiše, stále se mu dívajíc do očí, jakoby čekala, kdy se zas objeví ta mrazivá pustina, která ji určitě úplně pohltí.+

[Jean-Claude]

( že? aby nakonec to pravé drámo nebylo v zákulisí a né na jevišti )

[Rebecca Altamirano]

(Storm bude mít námětů na články, až se z toho..po...ubzučí )

[Aubrey]

*jen se na ni nahoru dívá, zvolna mrkne a nepřestává ji pozorovat, jistý si sám sebou* Tak? Zapomněla?*protáhne a po tváři se mu rozlije trochu škodolibý a hodně spokojený úsměv, který dorazí až k těm očím* Jasně, Jean-Claude...*ozve se jen* hm...nezdá...*pozoruje ji, když na okamžik zavře oči, čehož by on mohl využít*ale ještě chvíli a dostanu fakt hlad *nespecifikuje na co, ale jinak neudělá nic, ačkoliv z něj jako oblak vystoupí chladivá moc, jak když se v noci otevře okno, pátravě, zkoumavě* a buď ráda, že musíme před vystoupením večeřet...tedy...hlavně já, prý se pak zvrhávám...*zavrtí hlavou a na chvíli se vrátí známé mrazivé světýlka do jeho očí* ale já tady nejsem dneska ten kdo nevečeřel a je...hladový...*kývne bradou dozadu* tedy ne hladový po krvi, jestli víš, co tím myslím... dneska je to tady v zákulisí na hraně...*poznamená to, co je vlastně celou dobu očividné, že je vzduch hustější než obvykle*

[Rebecca Altamirano]

+nad tím jeho spokojeným úsměvem se v duchu jen pobaveně uculí, všichni chlapi jsou si v určitých věcech tak podobní a je jedno, jakou mají tělesnou teplotu:D+ Hlad? +trochu se jí rozšíří oči a jak ji zahalí jeho chladivá moc, bodající jako ledové jehličky, trochu se zachvěje, ale pak pro změnu ona popustí tu svoji, hřejivou, vonící orientem a v očích jí zajiskří.+ A...ochutnal jsi někdy krev jiného upíra? +zeptá se najednou tiše a už ve chvíli, když to vysloví, podvědomě ztuhne, vůbec neví, proč to řekla nahlas, když ji to jen v duchu napadlo.+ Tak to jsem ráda, že jsi večeřel. To bys asi jinak neměl moc pochopení pro tohle naše popichování. +snaží se to trochu zamluvit, ale pak se zarazí, že to asi není ideální slovo.+ Nebo možná měl..ale moc doslova. +uculí se a úsměv si udrží, i kdy se v jeho očích znovu objeví ten známý, obvyklý mráz. Vlastně ji to trochu uklidní, protože je to nakonec u Aubreyho obvyklý stav. To před tím ji zneklidňovalo daleko víc:P+ Hmm, no jo, to máš pravdu. Takže to asi může i za tohle....tenhle...eh...+hledá správný slovo pro to, co se tady právě odehrává.+ ...za tuhle situaci...+koukne na něj tázavě, jestli si to taky myslí. Když si to ale takhle uvědomí, dává jí to smysl. Jsou prostě asi trochu sjetý. A ona je vůbec momentálně lehce labilní:D Trochu se zavrtí a pomalu se vyvine z jeho sevření, jakoby se bála, že ho nějakým prudkým pohybem vyprovokuje k útoku.+

[Margarit Black]

(tak nevím, co mě baví víc..jestli poodium nebo zákulií )

[Rebecca Altamirano]

(to jsme dvě )

[Manori]

(to říkám, že je to dvojitý nášup )