South Provence and Ténebreuse Manor

[Victoria]

jo, ale to neznamená, že nemám chuť začít řvát a všechno tady rozmlátit. +zamumlá, uklidní se hlubokým nádechem jeho vůně+ Tak jo... musím to ještě vydržet bez alkoholu. +uculí se trochu+ Už bude čas na obřad. +koukne, jak na ně Chris mává+ Tak pojď. +povzdychne si, a zamíří s ním ven z domu, a po cestě k blízkému kostelu, a průvod lidí v černém jde s nimi, ale pečlivě pár mětrů od nich, jako kdyby měli lepru+

[Byron]

To zvládneme, kočko. Brzo to skončí. +šeptne jí do vlasů a pohladí ji po paží a když na ně Chris zavolá, tak se nadechne+ Tak pojď, to taky budeme mít za sebou. +vezme ji gentlemansky za loket a doprovodí ji na jejich místa+

[Victoria]

Já mám pocit, že to neskončí nikdy. +zamumlá mu do vlasů+ Je to jak vrátit se do noční můry. +povzdychne si, a v kostele jim Chris drží místa v přední řadě, jen kousek od otevřené rakve, takže musí projít přímo kolem ní, a to se trochu zapotácí, a má pocit, že tam přede všema omdlí a bude pokoj+

[Byron]

+pozná to, takže ji víc podepře+ Nekoukej tam. +zašeptá a dovede ji na její místo a pěkne si s ní prolete prsty+

[Victoria]

Vypadá příšerně. +zašeptá, posadí se, poněkud ztěžka, a drží ho jako by měl nastat konec světa+ Já to nevydržím. +zamumlá, zírá na jejich spojený ruce, a pokouší se zhluboka dýchat, ale moc jí to nejde+ Na co si to hraje. +ozve se za nimi syknutí, divadelním šepotem+ To si myslí, že jí někdo spolkne, že je rozrušená? Vsadím se, že v tom měla prsty, ta jeho nemoc šla podezřele rychle. Nějaký černomagický rituál... víš přece, s kým se stýká. +odfrkne si jiný hlas tiše+ Nechápu, že jim Christian dovolí sedět v první řadě... taková urážka, mudlovský šmejd a jeho děvka, Claude musí rotovat v rakvi. +zamumlá kdosi, zrovna když se ozvou první tóny hudby+

[Byron]

+poslouchá to a musí zavřeít oči a nadechnout se a vydechnout, aby na ně nezaječel, protože je mu jasný, že jí to musí rvát srdce, drží se ji za ruku a hladí ji po prstec, nakloní se k ní a potichoučku jí začne zpívat jejich písničku+

[Victoria]

+slyší to tak trochu jako v mlze, nejdřív má pocit, že už se jí to ani nedotýká, jako kdyby tam vůbec nebyla, prsty má zpocený a studený, opře se o Byrona, aby slyšela, co jí hmká, jenom pro ni, a trochu, maliličko se usměje, a pak si řekne, že on si tohle nezaslouží. pomalu se otočí, jako kdyby její tělo jednalo o vlastní vůli, podívá se na ty lidi, a pomalu se usměje+ A to kdyby chudáček Claude věděl, jak často tady šmejda šukám a przním tu jeho vznešenou zkaženou krev, rotoval by tak moc, že by z něj bylo první perpetuum mobile. +poznamená pološeptem, otočí se zpátky k rakvi a poslouchá Te Deum+

[Byron]

+když pozná, že ho neposlouchá tak zmlkne a pustí, ji, jen si sepne ruce do dlaní a zavře oči a snaží se to přežít, protože už vůbec neví, co by měl udělat+

[Victoria]

+vyděšeně na něj koukne, když přestane, oči má velký jak malá holka+ nepouštěj mě prosím tě. +vydechne potichu, aby to nikdo jinej neslyšel+ prosím tě, já... nepřestávej. +kouká na něj tak úpěnlivě a hrozně moc se tam nechce přede všema rozbrečet+

[Byron]

+koukne na ni apřikývne+ Promiň. +chytne ji zas za ruku a hladí ji, aby ji uklidnil a potichu zase brouká jejich písničku+