Kuchyně

[Styx Lupin]

+s hlubokým dojetím si prohlíží jednu fotku po druhé+ Naprosto úžasné... byli jste tak šťastni... je to znát z každého záběru +zahledí se na tu fotku, focenou ještě před Šedohřbetem a oči se jí zalesknou slzami+ Je mi to tak líto, že to skončilo takhle... udělám všechno pro to, aby ses pořád cítil šťastný jako na této fotce +vrátí mu ji jako nějakou vzácnou relikvii, protože to je to jediné, co mu po rodičích zbylo... krásné vzpomínky+

[Remus]

Byli jsme šťastní. +přikývne+ Nebyli jsme nijak zvlášť bohatí, ale měli jsme se dobře. +pousměje se a palcem jí setře tu nenápadnou slzu jen co vyklouzne+ Měl jsem dobré dětství, i přes to všechno, co se stalo. +usměje se na ni+ Ale já se přece cítím šťastný. +zavrtí hlavou s úsměvem a obejme ji jednou rukou+ Takhle, jak jsme. +ujistí ji a políbí ji do vlasů+

[Styx Lupin]

Je to silně cítit z těch fotek +že byli šťastná rodina+ Já přece vím, že jsi teď šťastný... ale přála bych ti, aby to bylo napořád. Aby tě už nikdy nepotkalo nic zlého. Vytrpěl sis za ten život už dost +možná to zní trochu klišoidně, ale myslí to skutečně upřímně+ Vyprávěj mi o svém dětství... prosím +osladí si čaj a pak se na něj zadívá jako když malé dítě čeká na pohádku na dobrou noc:)+ Máš nějaký hezký zážitek, na který rád vzpomínáš?

[Remus]

Jsi hodná. +usměje se na ni a omotá prsty kolem teplého hrnku+ Měl jsem hezké dětství... rodiče se snažili, abych o nic nepřicházel. Jen jsem si nesměl hrát s cizími dětmi, abych před nimi neprořekl pravdu o své nemoci. +pousměje se+ Otec mě učil doma, až do jedenácti, a když přišel Brumbál, aby mě pozval do Bradavic, nejdřív ho vůbec nechtěli pustit do domu. +zasměje se+ Takže se najednou objevil v mém pokoji, měl na sobě švestkový hábit a vyzval mě na partii tchoříčků. +uculí se+

[Styx Lupin]

+poslouchá ho zaujatě, Remus nemluví moc často o svém dětství+ A s kým sis tedy hrával? Necítil se moc opuštěný, když jsi nemohl mezi ostatní děti? +zasměje se, jak se jeho rodiče zabarikádovali před Brumbálem+ To si umím úplně živě představit, jakou jsi asi měl radost, že půjdeš do normální školy a mezi děti. Co na to říkali tví rodiče, když tě celý život chránili před světem?

[Remus]

Byl jsem často sám. +připustí+ Ale... hodně jsem si četl, a vytvářel jsem si imaginární světy a přátelil se z postavami z těch příběhů. +pousměje se a dolije si čaj+ Byl jsem nadšený. Brumbál rodičům slíbil, že se postará o moje proměny, ale stejně byli proti. V podstatě jsem je uprosil, na jeden semestr. A pak viděli, že to funguje, a jak moc to tam pro mě znamená.... a dovolili mi zůstat. +usměje se+

[Styx Lupin]

Aha, tak tam započala ta tvoje láska ke knihám, jak jsi celé dětství ležel v knihách. A proto jsi tak sečtělý a vzdělaný +přikyvuje s úsměvem+ To se ti musel život obrátit úplně naruby, když jsi nastoupil do školy, viď? +přitáhne si dezert a pustí se do něj, ale dál ho pozorně poslouchá+ Kolik ti vlastně bylo, když zemřeli tví rodiče?

[Remus]

Knížky byly moji nejlepší přátelé. +usměje se+ Nikam jsme moc nejezdili, výlety jsme si díky mé nemoci nemohli dovolit, takže jsem skrz příběhy poznával svět. +vykládá+ rád bych naše dítě k lásce k nim také vedl... ale doma ho kvůli tomu samozřejmě nebudu. +uculí se+ Vzhůru nohama. +přisvědčí+ Najednou mezi dětmi, a bez rodičů... můj otec byl velice chytrý muž, ale samozřejmě mě nemohl naučit tolik, jako učitelé v Bradavicích... takže jsem si brzy vysloužil pověst šprta, protože mě bavilo vyučování. +uculí se+ Maminka zemřela ještě když jsem byl na škole... otec pár let po konci první války.

[Styx Lupin]

Zato teď, co jsme spolu, docela slušně doháníš ten cestovatelský deficit z dětství +zasměje se, jak furt spolu trajdají po světě+ Budeme ho ke knížkám vést odmalička. V Résidence zůstaly mraky dětských knížek a pohádek, které jsem četla jako malá. Někdy je přivezeme sem +rozhodne s úsměvem+ Měl jsi na škole hodně kamarádů? Asi jsi byl dost oblíbený. Šprt? Tebe vážně bavilo učení? +rozesměje se nevěřícně+ To musela být pro tebe velká rána +smrt matky+ Měl jsi docela nezáviděníhodný život +pohladí ho po tváři+

[Remus]

To ano. +zasměje se+ Cizí země mě vždycky fascinovaly, už jenom o nich číst. Možná právě proto, že jsem neměl šanci se do nich dostat. +přikývne+ Ano, když mi rodiče před spaním četli v posteli, byly to ty nejhezčí chvíle. +přisvědčí+ Chtěl bych tu tradici zachovat. +usměje se+ Hodně? To ani ne... ale hned první den jsem potkal svoje spolubydlící na koleji, Jamese a Siriuse a Petra, a už jsme spolu zůstali. +uculí se+ Bavilo mě hodně, alespoň ty první roky. byl jsem hladový po všech informacích, které jsem mohl dostat. +zasměje se+ To ano. +usměje se smutně+ Nikdy jsem si nestěžoval. +pokrčí rameny+