Hannibal Lecter

[Wenai Lafayette]

Jste velmi laskavý Hannibale. +usměje se na něj+ To jsem si také myslela, ale ten útočník mě zneškodnil snadněji, než jsem si kdy mohla představit. +zavrtí hlavou a radši se napije+ Víte, kdo to vůbec byl? +pohlédne na něj tázavě+

[Hannibal Lecter]

Ne, laskavý nejsem. +musí se zasmát+ rozhodně ne k většině lidí. +zadívá se na ni tak jak on to umí+ Nečekala jste to, byla jste rozrušená. +zavrtí hlavou+ to si nemůžete vyčítat. +podívá se na ni a zaváhá+ Vím. Jste si jistá, ž to chcete vědět vy? +zeptá se pro jistotu, a pak vytáhne svůj laptop, zapne ho a otevře složku, kde má informace o tom hnusákovi+

[Wenai Lafayette]

Mě přijde, že ano. +usměje se na něj, tak pěkně+ Právě proto si musím dávat pozor. +udělá se jí vráska mezi obočím+ Ano. +přikývne a pohlédne na něj, pevně a tvrdě, zvedne se a jde se podívat+

[Hannibal Lecter]

Poučíte se z toho. +pousměje se, zamyšleně se na ni podívá, a pak si vyhrne košili z kalhot a vytáhne ji kus nad pas, kde je na boku vidět stará jizva, docela velká+ také mě jeden překvapil. +pousměje se trpce, a když se dívá, stojí mlčky vedle a sleduje její reakci+

[Wenai Lafayette]

To ano. +přikývne a pak o krok ustoupí, když si začne vytahovat tu košili z kalhot a trochu se zamračí, ale pak sklouzne pohledem po jeho kůži na jizvu+ Přežil to? +zeptá se, ale hledí na tu jizvu a prsty ho po ní jemně pohladí+ Ale o tom pochybuji. +zvedne k němu pomalu oči+

[Hannibal Lecter]

+jizva je poměrně ošklivá, trochu rozeklaná, ale dobře zahojená, a kůži má pod jejíma prstama napjatou přes svaly a překvapivě teplou+ Ovšem že ne. +pousměje se lehce, jako by se bavili o počasí+ Přesto to pro mě byla cenná lekce. Nikomu dalšímu už se to nepovedlo. +usměje se+

[Wenai Lafayette]

Jak jinak. +pousměje se+ I já se z toho poučím. +přikývne s úsměvem a spustí ruku, naposledy přejede pohledem po jeho kůži, než se odvrátí, aby se napila+

[Hannibal Lecter]

Věřím, že ano. +usměje se, a když odtáhne ruku, pomalu vydechne a na chvilku zavře oči, protože takhle zblízka cítí její vůni všude, a trochu moc intenzivně, chvilku jen tak stojí a začne si zastrkávat košili zpátky+

[Wenai Lafayette]

+chvíli se soustředí jenom na to víno, jak pořád cítí jeho kůži pod rukou, i kdyždrží sklenici a pak se na něj otočí, pousměje se+ Ukážete mi můj pokoj, prosím?

[Hannibal Lecter]

+stojí za ní a sleduje křivku jejího krku a jak se kolem ní vlní vlasy, a pak se pousměje+ Jistě. +přikývne, dopije sklenici a odloží ji+ Vyhovoval by vám ten stejný, jako posledně? +navrhne a odvede ji po chodbě k zadnímu pokoji, kolem pootevřených dveří, za nimiž je jeho ložnice+