Rande xD

[Payne]

Jo. Dostala. +odpoví stejně tiše, ale víc neřekne; zatím na to není připravená+ Jasně, že půjdeš. +prohlásí s jistotou v hlase, jakoby to byla tutovka a usměje se; pak nakloní hlavu trochu na stranu a chvilku se něj jen dívá a pak se usměje+ Ne, nejenom na ni. +potvrdí tuhle domněnku a pak si taky uvědomí, co řekla a honem uhne očima. Když ale začne mluvit o tom, co se stalo v té uličce u haly, zadívá se na něj a úplně potichu ho poslouchá; přijde jí, jakoby jeho slova dala tvar a význam i tomu, co cítila ona+ Vím, co jsi cítil. +zašeptá potom a nakloní se blíž k němu; aniž by si to uvědomila, položí druhou ruku přes jeho a zlehka přejede po hřebtu ruky prstem; oči jí potemní, až naberou ocelově šedou barvu nebe před bouří+ Taky se mi to líbilo. I to, když jsi ho zmlátil. +vydechne skoro neslyšně+ Není to špatný. +dodá s naprostou jistotou a přesvědčením a usměje se, což v kontextu s tím, o čem mluví, vypadá možná maličko znepokojivě; nebo vypadalo by pro normální lidi:D; pak sebou trochu trhne, jakoby si něco uvědomila a honem se podívá na mobil; tiše zakleje v nějakém cizím jazyku+ Budu muset jít, nebo přijdu pozdě. +podívá se na něj a zklamání a neochota v jejích už zase modrozelených očích, nejde přehlédnout+

[Dean]

+přikývne, netlačí na ni a víc slyšet nepotřebuje, prostě je rád, že ona svý částečný ukončení dostala. Trvá mu asi vteřinu, než mu dojde, co vlastně řekla, a široce se uculí. Žaludek se mu sevře, postupuje na tomhle poli velice obezřetně, ale začíná mít dojem, že by vážně to, jak ji vnímá, mohlo bejt opětovaný+ Já vím že ne. +přikývne; nemá výčitky v klasickým morálním směru nebo problém ve vnímání dobra a zla. Má strach sám ze sebe, z toho, že by se mu tahleta temná touha někdy mohla vymknout, z toho, že ji neudrží pod kontrolou. Ale tak nějak má pocit, že s ní je tohle v pořádku. Zadívá se jí do očí, když potemní a poprvé ucítí taky ještě něco jinýho než zmatenou náklonnost, potřebu ji chránit, a porozumění; její pohled vyšle naprosto zřetelný bodnutí touhy rovnou do jeho podbříšku. Jasně, přitažlivá a pěkná mu přišla i předtím, ale tahle její stránka je... rychle uhne očima, než si to v nich přečte a setřese to ze sebe+ Už? +pousměje se, přijde mu, že to uteklo děsně rychle+ Tak jdem, ať nedostaneš zaracha. +uculí se, tyhlety pocity v sobě může zkoumat i doma sám. Na ulici ji už úplně s jistotou chytne za ruku, a hodlá ji samozřejmě doprovodit až ke dveřím od bytu. O tom jejich incidentu už nemluví, dokonce i chvilku vedou opravdu normální pubertální konverzaci o tom filmu co viděli+

[Payne]

To je dobře. +usměje se trochu a chvilku si ho tak zkoumavě prohlíží, skoro jakoby věděla na co myslí; pak ale jen potřese hlavoua vstane+ No jen to ne, zaracha fakt nepotřebuju. +vyděsí se upřímně a zasměje se; venku se nechá vzít za ruku a proplete si s ním prsty; celou cestu se spolu živě baví, až ji úplně překvapí, když se zastaví před vchodovými dveřmi do věžáku, kde je jejich byt; a rozpaky jsou najednou zpátky+ No...tak já asi půjdu. Díky za doprovod. +vzhlédne k němu a usměje se+ Byl to fajn večer...+dodá a okamžitě zčervená; do háje, to bylo ale trapný, spílá si v duchu a uhne očima stranou+

[Dean]

+Když dojdou k domu, zastaví u zvonků a ještě se mu nechce se rozloučit, tak trochu otálí+ Nedáš si cigáro? +navrhne v zoufalým pokusu získat ještě pár minut+ ne, asi ne, ty vlastně nekouříš... +zamumlá, to bylo teda hodně ubohý, radši se kousne do jazyka, aby už neplácal+ K bytu už to zvládneš? +uculí se, je to jen vtip, ale okamžitě ho napadne, že to určitě vezme jako urážku, jasně že to zvládne; na okamžik mu v hlavě vyvstane vzpomínka na to, jak křápla tomu chlápkovi s hlavou o chodník+ Jo, to... byl moc fajn. +usměje se a srdce mu buší, že to musí slyšet až becca v bytě+ Třeba... bysme někdy mohli jí zase? +navrhne; pořád ji drží za ruku, ale teď přistoupí trochu blíž, vklouzne jí prstama druhý ruky do dlaně a jemně přejede palcem přes klouby+ Kdybys chtěla. +řekne tiše, v hlavě mu hučí vlastní krev, když jí konečky prstů vystoupá v pohlazení přes paži. Polkne, je mu jasný, že na tohle má jen jeden pokus, a chce to udělat správně, už kvůli ní. Neví přesně, co se jí přihodilo, než si ji B přivedla sem, ale chápe, že povaha tý noční můry byla určitě aspoň z části sexuální a nechce ji vyděsit. vklouzne jí prsty do vlasů, co nejněžnějc dokáže, palcem sklouzne přes tvář a počká, dokud se na něj sama nepodívá; hledá v jejích očích strach nebo aspoň známky neklidu nebo nechuti, nakloní se k ní blíž, hezky pomalu, a pak se usměje a zruší tu poslední mezeru mezi nim a rty přitiskne na její+

[Payne]

Ne, díky. +zavrtí hlavou, ale pousměje se+ No...+úsměv jí z tváře zmizí a zadívá se na okamžik nahoru k oknům; pak se zase podívá na něj+ ...myslím, že asi zvládnu. +tváří se pořád hrozně vážně, ale nakoenc to nevydrží a zasměje se.+ Máme výtah. A nevíc jsem dnes svýho mazlíka doma nenechala. +zajiskří jí významně v očích; očividně pronesla do kina dýku s víc jak deseticentimetrovou čepelí. Rozkošný:D Pak ale maličko znejistí, když přistoupí o kousek blíž. Pak jí jemně přejede palcem přes tvář. Konečně k němu vzhlédne; dívá se mu do očí a na chvílí jí do očí vstoupí stín strachu, jako ozvěna vzpomínek, které jsou pořád příliš živé, příliš ostré a skutečné. Tělem jí projede zachvění. Jenže pak se silou vůle přinutí vidět přítomnost, ne minulost. Tohle je přece Dean. Není zlý a ví, že by jí nikdy neublíži. Vždyť ho slyšlela, když to říkal. Strach se rozplyne a nahradí ho obezřetnost, ale i zvědavost a malá jiskřička touhy, která může být buď udušena, nebo pomalu a opatrně rozdmýchána v plamen. A když se pak usměje, jen kousek od jejích rtů, ví že to bude v pořádku+ Chtěla...+vydechne odpověď na jeho otázku už do jeho rtů a současně zavře oči. Tak měkké, tak něžné....Neví, co čekala, ale tohle určitě ne. Zvedne ruku a vedená prastarým instinktem spíš, než vlastní vůlí, mu opatrně zajede prsty do vlasů, pak zlehka sklouzne vzadu po krku, aby se pak vrátila zase do vlasů; po chvíli, která jí ale přišla až příliš krátká se pomalu oddtáhne a podívá se mu do očí. Vzápětí jí dojde, co se stalo a zorničky se jí maličko rozšíří a okamžitě zčervená rozpaky. Plaše se na něj usměje a vzápětí přímo bleskurychle proběhne dveřmi a zmizí v chodbě+

[Dean]

+uvědomí si, že vedle něj v kině seděla celou dobu s nožem v kapse, a musí se uculit, rozkošná . Když ucítí, jak jejím těle proběhne třas, sevře jí prsty trochu pevnějc, aby jí připomněl, kde jsou, a kdo je on. její rty jsou pod těma jeho měkký a hřejivý, přijde mu to neskutečně hezký, daleko hezčí než kterákoliv pusa předtím a když se od něj odtáhne, ještě chvilku vůbec neví čí je. Zmizí mu dřív, než stihne cokoliv říct, ale i tak má vágní pocit, že to úplně neposral. Opře se zády o sklo vstupních dveře a pomalu vydechne+ páni. +zaculí se pro sebe, a přijde si jako největší frajer pod sluncem. Prohrábne si vlasy, a když se přemisťuje domů, pořád ještě se culí jak měsíček na hnoji+