Enzo

[Enzo]

+zařve bolestí, do očí mu vyhrknou slzy a chytne se oběma rukama za inkriminovanou oblast+ Ty děvko! +zaúpí a chvíli vydýchává nepříjemnou pulzující bolest. V tuto chvíli by ji nejradši zabil, jak ho to bolí, teď ale není schopen ničeho. Když nejhorší bolest pomine, odšourá se k řece a vleze si až po pás do vody a zchladí si rozbolavělé části těla. Po nějaké době zamíří už trochu svižnějším krokem za Vanessou do chatrče+

[Vanessa]

+Vanessa mezerami mezi shnilými prkny obezřetně sleduje Enza, zná ho příliš dobře, aby věděla, že tohle ponížení nikdy nikomu neodpustil. Přesto toho ani v nejmenším nelituje. Když vidí, že se blíží k chatce, napne se, ale ne strachy, naopak - očekává ho+

+Enzo vstoupí do stínu palmového domku a jejich pohledy se střetnou. Udělá pár kroků k ní a zastaví se+ Omlouvám se ti, Aišo... +řekne nečekaně+

[Beatrix]

(Já to nechápu, Enzo má všechny nejlepší vlastnosti většiny chlapů, po kterých tu celej los áchá. Tak proč mu to nevychází? Měl by se dát ke smrtijedům! Tam by ho konečně ženský docenily! )

[Vanessa]

(Bea: že jo? já bych ho chtěla hned!)

+jak se k ní Enzo blíží, malíček má připravený, kdyby bylo potřeba použít vystřelovací zápěstní dýku. Čekala, že se na ni assassín vrhne a bude ji chtít zabít, nebo se do krve poperou kvůli tomu pokoření od ženy, anebo se alespoň pohádají tak, že se jejich cesty nadobro rozejdou. Jeho reakce však tentokrát zaskočí ji, tohle by od Enza nikdy nečekala a proto chvíli na něj vyjeveně zírá, jako by měl na sobě templářský plášť+ Omlouváš... za co? +promluví nakonec+ Vždyť to já jsem... +pokrčí zneklidněně obočí+ Nestalo se ti při tom kopanci něco... s hlavou? +buď se Enzo zbláznil, anebo je to nějaký klamný trik, pomyslí si+

[Enzo]

+dívá se jí do očí a v jeho postoji se něco zásadně změnilo. Jeho permanentní nadřazenost se kamsi vytratila, mužskou dominanci vystřídala odevzdanost+ Omlouvám se za to, že jsem ti dával tak arogantními způsoby najevo to, co k tobě cítím. Uznávám, byla to největší chyba +skloní pokorně hlavu+ Nic to ale nemění na tom, že... +na okamžik zaváhá, jak se chvíli pere s tím říct to nahlas+ ...tě mám rád, Aišo +vyleze to z něj nakonec+ Jsi jediná žena na světě, na které mi záleží +po typické povýšenosti v jeho hlase není momentálně ani stopy a asi poprvé v životě jeho slova znějí upřímně a od srdce+

[Vanessa]

+oči má rozšířené, když poslouchá ten jeho monolog a nevěří vlastním uším, že by byl Enzo někdy schopen uznat svoji chybu. Mnohem víc ji však šokuje to jeho vyznání. Samozřejmě už dávno pochopila, že se mu líbí a že ji chce, dával jí to najevo dost nadřazenými způsoby, ale ani ve snu ji nenapadlo, že by to mohlo být něco hlubšího. Enzo není typ muže, který by byl schopen lásky k ženě, který by mohl milovat i někoho jiného, než to své gigantické ego. Alespoň si to doteď myslela. Jeho pokora, se kterou ale teď s ní mluví, jí vyráží dech, protože ví, že ho to musí stát hodně, hodně sebezapření+

+pomalu sundá malíček z pojistky vystřelovací dýky a cítí takové malé zadostiučinění a osobní vítězství, že Enzo tady stojí před ní doslova jako nahý bez té své typické arogance, nadřazenosti, povýšenosti, nadutosti. Udělá k němu pár kroků a těsně u něj se zastaví a pohlédne mu nahoru do očí, pak mu zničehonic vrazí pořádnou facku+ To máš za tu děvku, šmejde +prskne na něj jedovatě a pak obejme dlaněmi jeho čelisti a přisaje se k jeho rtům vášnivým, žhnoucím polibkem, při kterém se Enzovi zkroutí i palce u nohou+

[Enzo]

+chytne si tvář, žhnoucí po té facce, tak trochu to očekával... od nevyzpytatelné Aišy musí totiž čekat úplně vše. Její vášnivý polibek mu ale úplně vyrazí dech, tohle ho skutečně překvapí. Okamžik trvá, než mu dojde, že Aiša ho doopravdy dobrovolně líbá a když si to konečně uvědomí, pevně si ji k sobě přitiskne, až ji málem zlomí v pase a dychtivě, nedočkavě se zmocní jejích rtů. Líbá ji vášnivě, drsně, toužebně, do polibku přenese všechnu touhu, která jím zmítá+ Aišo... moje Aišo +šeptá jí mezi polibky, kterými zasypává její tvář a pak si ji nadzvedne do náruče a líbajíc ji odnese do rohu chatrče a opatrně ji položí na provizorní lůžko z palmových listů+

[Vanessa]

+nebrání se Enzovým polibkům, vnímá ten podstatný rozdíl mezi těmi, které si předtím vynucoval násilím, převahou, silou a těmito, ze kterých je cítit nefalšovaná vášeň a touha, a ještě něco navíc. Cit, který jim přidává na něžnosti i od tak tvrdého muže, jakým Enzo je. Vychutnává si, jakou má v tuto chvíli nad ním moc. Jak ji položí na záda a skloní se nad ní, dívá se mu do tváře a pátrá po jeho typické nadřazenosti a aroganci, kterou si s ním neodmyslitelně spojuje, ale jeho oči jsou měkké a odráží se v nich úsměv+ Jsi jiný +sevře mu drsně do prstů prameny jeho hustých černých vlasů, až ho to musí trochu bolet+ Proč nejsi pořád takový, Enzo? +zní to skoro až jako výčitka+

[Enzo]

+dívá se jí do očí, ještě pořád tak trochu nevěřícně, že si ho připustila tak blízko k tělu, aniž by mu držela přitom dýku na hrdle+ Nejsem jiný +odhrne jí blonďatý pramen vlasů z tváře+ Jen jsem si uvědomil, že pokud tě chci získat, nemůžu to dělat sílou +políbí ji váhavě na rty a když se Aiša tomu nebrání, usměje se na ni+ Já myslel, že se ti právě líbí drsní a tvrdí muži... nebo toužíš radši po zamilovaném romantikovi? +ušklíbne se šibalsky a pak se nad ni skloní a znovu ji políbí na ústa, teď už mnohem hlouběji a důvěrněji, jeho ruce začnou toužebně prozkoumávat její tělo+

Velice nerad ruším vaši intimní chvilku +ozve se ode dveří chladně rozezlený hlas+ Kdybych tušil, jak si to tady spolu užíváte, počkal bych venku +ve dveřích chatrče stojí Tony a podle krutě stažených rtů a hněvu, který mu jiskří z očí, je evidentní, že scéna, kterou má před očima, se mu líbí skutečně pramálo+

[Beatrix]

(Teda ten Tony má na Assassíny v intimních situacích docela štěstí! )