Enzo

[Vanessa]

+jak se prodírá houštím, uslyší Enzovo volání. Rychle se otočí a utíká zpátky. Když dorazí k řece, zahlédne Enza až po pas uvězněného v bažině. Jejich oči se setkají...+

Pomoz mi, Aišo... vytáhni mě odtud... prosím +volá na ni Enzo+

+Vanessa nepromluví ani slovo, ani se nepohne, nespustí z něj oči, hlavou se jí honí myšlenky na to, jak donedávna hledala příležitost ho zabít. Teď přímo před jejíma očima Enzo bojuje o holý život a pokud mu nepomůže, bude umírat dlouhou a krutou smrtí. Rozhodne se okamžitě... otočí se k němu zády a rozeběhne se zpátky do džungle+

[Enzo]

Aišo! Aišo! +křičí za ní Enzo zoufale, ale Aiša mu definitivně zmizela z očí někde v džungli+ Ty děvko! +uleví si a samou beznadějí z plných plic zařve jako lev a když vypustí ze sebe všechen vztek a zoufalství, hlava mu odevzdaně klesne na hruď. Ani se už nesnaží bojovat s přírodou o život, jakoby mu to, že ho Aiša tak zrádně opustila, sebralo veškerou chuť žít+

[Vanessa]

+najednou se z lesa vyřítí Vanessa a táhne za sebou obrovskou větev, spíš menší strom. Levitujícím kouzlem ji přenese přes bažinu přímo nad Enza+ Chyť se! +zakřičí na něj+ Dělej!

+Enzo, vyjevený z toho, že se vrátila, ale šťastný jako ještě nikdy, zvedne ruce nahoru a pevně se chytne dřeva. Svaly na pažích se mu napínají, jak se ze všech sil snaží vytáhnout nohy z hustého bahna ven. Po úporném boji se mu to nakonec povede, přeleze si na větev a pevně se jí chytne, aby z ní vysílením nespadl zpátky do bažiny a přešplhá do bezpečí+

[Enzo]

+přitáhne si Enza kouzlem k sobě, opatrně, aby nespadl a jen co se ocitne nad pevnou zemí, jeho zesláblé ruce už neudrží tu jeho váhu a sklouznou po mokrém dřevě. Enzo spadne naznak do bláta a je tak vyčerpaný, že se ani nenamáhá zvednout se a jen se válí celý zablácený na zemi a namáhavě lapá po dechu+

+Vanessa k němu okamžitě přiběhne+ Jsi v pořádku? +klekne si k němu, aby ho prohlédla+

+sotva Enzo popadne dech, první, co vysloví, je překvapení z toho, co se právě stalo+ Proč jsi to udělala? Proč jsi mě zachránila? +ptá se, jakoby tomu pořád ještě nevěřil+

[Vanessa]

+stáhne se od něj, protože ji Enzo vyplaší, jak se začne vyptávat. Sama si totiž nedokáže na jeho otázky rozumně odpovědět. Vytáhnout ho z bažiny byl prostě náhlý popud, v tu chvíli si nedokázala představit, že by ho tam nechala zemřít+ Protože v této divočině nemůžu zůstat sama +odpoví mu nakonec a slyší, jak falešně to zní. Pravdou spíš je, i když si to nerada připouští, že se bála, že se v té bažině Enzo utopí+ Očividně jsi v pořádku, tak už si pomůžeš sám +zvedne se+ Měli bychom odtud co nejrychleji vypadnout... co nevidět se utrhne podemletý břeh a zavalí bahnem celou pláž +vezme jejich věci a pospíchá k lesu+

[Enzo]

+vyhrabe se na nohy, od hlavy k patě obalený černým páchnoucím bahnem. Vytře si bláto z očí a vyplivne jeho zbytek z úst a pak čvachtá po kotníky v tom sajrajtu za Aišou. Nohy mu podkluzávají a bláto mu prosakuje do bot a začíná mu odírat kůži. Sotva se dostanou na malou vyvýšeninu nad pláží, řeka se vylije z koryta a zaplaví oba břehy. Zcela zatopí místo, kde před chvílí uvízl Enzo a valí se do džungle. Aiša s Enzem prchají pryč od řeky, boří se do bláta a zakopávají o bouří vyvrácené stromy a polámané větve a keře a hledají nějaké místo, kde by mohli svá vyčerpaná těla uložit k odpočinku a počkat, až se bouře přežene. Nakonec se vyšplhají na jakýsi kopec a vyhledají strom se silnými kořeny, který bouřka nevyvrátí. Schovají se pod něj a třesou se zimou, jak jsou celí promočeni+

Kdybys mě nevytáhla včas z té bažiny... utopil bych se +promluví po chvíli Enzo ponurým hlasem+ Díky... +zamumlá a schoulí se, aby se trochu zahřál+

[Vanessa]

To máš naprostou pravdu... řeka zaplavila celou pláž... i tu jeskyni +občas jí při řeči zacvakají zuby, jak se jí klepe brada zimou+ Nestojím o tvoji vděčnost. Jen jsem ti splatila svůj dluh +že jí taky předtím zachránil život+ Jsme si kvit.

[Enzo]

+dívá se na ni, jak má promodralé rty+ Celá se třeseš +přisune se blíž k ní a pokusí se ji obejmout pažemi, Vanessa ho však prudce odstrčí a varovně přiloží prst na vystřelovací dýku na předloktí+ Sakra... neukousnu tě! +zavrčí Enzo rozzlobeně+ Jen nás chci trochu zahřát +koukne na ni zamračeně a pak si ji už trochu opatrněji přitáhne k sobě do náruče a obejme ji velkými tlapami kolem zad, aby jí bylo tepleji+

[Vanessa]

+přitiskne se k němu, protože Enzo tak krásně hřeje a po chvíli ucítí to teplo, co sálá z jeho těla a ani moc neřeší, že ji celou zablátil. Přestane se třást zimou a s nečekanou důvěrou v něj zavře oči, aby si chvilku odpočinula+

[Tony Dolohov]

+ v La Paz si Tony pronajme malou helikoptéru a netrpělivě čeká, až se přežene bouře, aby mohl vzlétnout nad džunglí a hledat ztracenou Vanessu+