Sklep a podzemní bunkr

[Beatrix]

[Kristián]

+Na otisk a klíč se konečně dostane do sklepní místnosti. Trochu se mračí, jak úplně neví, co má čekat, ale když tam rožne, tak se zatváří výsostně spokojeně+ Skvelé...+obhlídne co tam už je za zbraně a doplňky a dojde ke své skříňce, ke které má klíč jenom on. Do té si rychle vyskládá svoje zbraně, ještě chvilku se pokochá a pak zase rychle zamkne a vyrazí na zahradu.+

[Žaneta]

+Když jsou po jídle, tak si od Bee vyprosí klíče od sklepa a zajde se tam porozhlídnout, že úplně zapomene na čas. Když ji pak po dvou hodinách Bea nahání v bunkru, tak jí nadšeně ukazuje co tam všechno je a Bea se jenom usmívá a přikyvuje.+

[Kristián]

+má dost narychlo nějakou akci v Polsku, tak se potřebuje dostatečně dozásobit. Jak tam dojede, tak si hned všimne, že barák sice je práznej, ale domek u jezera rozhodně ne, tak chvilku zamyšleně pozoruje okolí a přemýšlí, jestli si to nemá zařídit jinak, přecejenom tam nechce v noci takhle neohlášeně vpadnout a v domě může i tak někdo být. Nakonec jako myška vklouzne do domu a do bunkru (potřebný klíče má), odemkne si svou skříňku a rychle a potichu si balí zbraně a hromadu nábojů+

[Beatrix]

(Jé já ho tu ani neviděla! To je hrozný já nemám vůbec čas prolízat los!)

+A...nedojel třeba autem? No každopádně Bea se akorát vrátí dovnitř pro nějaký deky, protože děcka odmítají odejít od ohňa a v domku jim deky došly, tak vydupe nahoru, pobere co najde a dupe zase dolů. Tam se nachvílu zastaví, začenichá...s nakrčeným čelem se rozhlídne...znova začenichá a potřepe sama nad sebou hlavou. No nedá jí to, odloží deky na sedačku a vyběhna zpátky nahoru a nakoukne do Kristiánova pokoje, kde...nikdo překvapivě není...ušklíbne se.+ No jasně. Jak jinak. +povzdychne si a promne si čelo a říká si, co si asitak myslela...+

[Kristián]

+jasný že dojel, ale asi stojí bokem. Všechno potřebný má už v tašce, vyjde z bunkru a uslyší dusot, tak se zarazí. Pak mu to nedá a s rukou na zbrani se jde potichu podívat jestli to není třeba nějakej zloděj, ale jak uvidí Beu, tak se zastaví a ani nedýchá, jenom ji zamyšleně sleduje... a stojí tam pár metrů za ní tak jakože v polostínu.

[Beatrix]

+Ještě se vykoukne z okna a žádný jiný auto krom jejich tam nevidí, tak se chce otočit a odejít, ale najednou má takovej...pocit...+ Kristian? +zašeptá a skoro se bojí otočit, že tam nebude a úplně napjatě čeká, jestli se někdo ozve a srdce jí přitom buší tak nahlas, že to snad musí být slyšet až na chodbu -ani sama neví proč.+

[Kristián]

+docela dlouho mlčí, jak přemýšlí jestli nezmizet do stínu úplně ale pak zašeptá.. aby se bea nelekla+ som tady, Bea...

[Beatrix]

+Už už se chce otočit, když uslyší jeho hlas. V té chvíli neví, jestli jí z těch drog už hrabe, nebo jestli...+ Wirklich?! +otočí se a hrozně překvapeně na něho kouká+ Co tady... stalo se něco? +nakrčí starostlivě čelo+

[Kristián]

+udělá k ní zedva kroky, aby fakt viděla že je to on a trochu se pousměje + wirklich. Já... musel jsem se narychlo stavit pro pár věcí, tak jsem nechtěl rušit +prohlíží si ji+ jste tady na víkend?