Dívčí pokoj

[Styx Lupin]

[Styx Lupin]

+svůj bývalý dětský pokojíček nechá sentimentálně v původním stavu, ono se to třeba bude i jednou hodit+

[Styx Lupin]

+nechá si sem přivést z domu svých mrtvých rodičů z Auvergne dva velké obrazy, zakryté těžkými, temně rudými sametovými závěsy a dá si je pověsit na zeď doprostřed svého bývalého dětského pokoje, hezky vedle sebe. Když zůstane v místnosti úplně sama, pomalým krokem přistoupí skoro ke zdi a chvíli hledí nahoru na zahalené obrazy. Trvá jí dlouho, než nakonec přesvědčí sama sebe, že je připravena je odhalit. Udělá poslední krok ke zdi, chytne do ruky dlouhý střapec a zatáhne+

[Styx Lupin]

+když se odhrnou těžké závěsy, objeví se na plátně portréty ženy a muže ve věku kolem pětatřiceti let. Styx poodstoupí od zdi, aby na ně lépe viděla a spočine zrakem na ženě+ Ahoj, mami +řekne tiše a pak jí pohled sklouzne k vedlejšímu obrazu na muže+ Ahoj, tati +usměje se a chvilku na ně jen tak hledí, dojatě a tak nějak vyrovnaně, než zase promluví+ Mám pro vás spoustu novinek...ale taky spoustu otázek.

[Styx Lupin]

+jak se závěsy roztáhnou, spící portréty najednou obživnou+ Ahoj, zlato. Moc rádi tě vidíme +odpoví jí muž i žena a usmějí se na ni. Styx si přisune k nim křesílko a usadí se+ Jsem moc ráda, že vás tady můžu mít +usměje se dojatě a celá ta atmosféra je taková intimně rodinná. Pak jim začne vyprávět o všem, co se stalo za těch jedenáct let, co tady nejsou. Začne obšírně tím, jak se jí po jejich smrti ujal jejich rodinný přítel Tony a jak byla jeho schovankou a později i partnerkou, čímž své rodiče nevídaně potěší. Pokračuje dál tím, že už skoro pět let žije ve svazku se svým druhem Remusem a netají jim ani to, že je vlkodlakem, z čehož už její rodiče nejsou moc na větvi, ale když vidí, jak je jejich dcera šťastná a zamilovaná, nakonec nemají námitky proti tomu, koho si vybrala za životního partnera a projeví dokonce přání seznámit se s ním+

[Styx Lupin]

+když jim dopoví o všem, co se událo od jejich smrti, pak chvíli o tom spolu tiše mluví, rodiče zajímá ještě spousta věcí ze Styxina soukromí a taky z řádu a Styx jim trpělivě odpovídá+ Teď bych se ale ráda zeptala já vás na jednu velice důležitou věc +zvážní po chvíli Styx a udělá dramatickou pauzu, ve které si zkoumavě prohlíží jednoho i druhého+ Jak to bylo tenkrát doopravdy s Vanessou?

[Styx Lupin]

+Nicolas a Isabelle se na sebe překvapeně a hned nato vyděšeně podívají+ Odkud víš o Vanesse? +zeptají se téměř jednohlasně. Styx je ve stručnosti obeznámí s tím, jak ji její sestra nedávno po pětadvaceti letech vyhledala, zamlčí však za jakých okolností. Ve tvářích jejich rodičů se objeví obrovské emoce z toho, že jejich druhá dcera je naživu, Isabelle se dokonce rozbrečí a není schopna komunikovat. Slova se tedy ujme Nicolas a roztřeseným hlasem prozradí Styx, jak to tenkrát vlastně bylo+

[Styx Lupin]

+po jejich verzi událostí, které se staly před pětadvaceti lety chvíli jen zaraženě sedí. Právě se dozvěděla, že všechno bylo jinak, než Vanesse od dětství asasíni vtloukali do hlavy a že Vanessina nenávist k vlastní rodině je zcela neopodstatněná. Přislíbí rodičům, že za nimi brzy přivede svoji sestru, aby si i ona vyslechla, jak to s ní doopravdy bylo. Pak se s nimi rozloučí a nechá je v klidu spát+

[Styx Lupin]

+v Den matek přijdou Styx a Vanessa do dívčího pokoje, probudí obrazy svých mrtvých rodičů, popřejí své mamince k svátku a do vázy pod její obraz vloží kytici květů ze zahrady. Pak si spolu všichni dlouho povídají a Styx jim oznámí i tu radostnou novinu, ze se bude vdávat+

[Styx Lupin]

+jednoho dne taky přivede Remuse k obrazům svých rodičů a konečně je navzájem seznámí+