Sklepení

[Styx Lupin]

Sklípek.



Vinotéka. Příjemné posezení na ochutnávání vína.



Studené a vlhké kobky, které využívá hlavně Tony.



Sklípek je dobře zásoben pravou skotskou whisky. .

[Tony Dolohov]

+dotáhne si vzpouzejícího se vězně do jedné z kobek hluboko ve sklepení, strčí ho dovnitř a vejde za ním, aby ho vyslechl+

[Tony Dolohov]

+po hodinovém výslechu, během kterého z vězně nedostal potřebnou informaci, Tony pomalu začíná ztrácet trpělivost. Nechce se ušpinit krví, ne dnes, kdy ho večer čeká rande, proto se rozhodne použít postupu, kterému důvěrně říká "intenzivní výslechová metoda" a jejíž účinnost nedávno osobně vyzkoušel při svém nedobrovolném pobytu v jedné tajné věznici, skryté v džungli na thajsko-barmské hranici, kde neplatily žádné zákony+

[Tony Dolohov]

+zaváže vězni oči, spoutá ho na rukou a na nohou a odvleče ho do jedné ze sousedních cel, kde si nedávno pořídil velkou betonovou vanu, která je teď naplněná studenou vodou až po horní okraj. Tony vězně pevně připoutá obličejem vzhůru k dlouhému prknu a se zvráceným potěšením sleduje, jak se muže zmocňuje panika, když zbaven zraku neví, kde je a co se s ním děje+ Naposled se tě zeptám, proto si dobře rozmysli, co mi řekneš +nakloní se k němu blíž+ Kdo- mě- zradil?

[Tony Dolohov]

+muž se celý roztřese strachy a začne vydávat nesrozumitelné zvuky, mezi kterými zoufale opakuje Nevím, nevím+

Jak chceš +Tony kouzlem přenese prkno s přivázaným mužem nad vanu+ Promarnil jsi svoji šanci, mizero +nakloní desku mírně dozadu, takže vězeň má hlavu níž než nohy, a ponoří ji do vody. Muž má celou hlavu - kromě úst a nosu - pod vodou. Pokouší se vzpouzet, ovšem zcela bezvýsledně, a z jeho přerývaného dechu je zřejmé, že má panický strach z toho, že ho jeho věznitel každým okamžikem spustí o dalších pár centimetrů níž a utopí jej+

[Tony Dolohov]

+Tony zaujme pozici vedle těla, zmítajícího se v zoufalých pokusech o osvobození a přimáčkne chlápkovi na nos a ústa ručník a pak mu na obličej vychrstne kbelík vody. Postaví se vedle něj a tiše pozoruje jeho reakci. A protože tenhle typ výslechu kdysi vyzkoušel na vlastní kůži, přesně ví, co jeho oběť teď prožívá+

+voda se přelije muži přes obličej a chvilku trvá, než prosákne látkou a začne stékat do vězňova nakloněného hrdla. Voda v průdušnici v kombinaci s falešným pocitem, že ho do obličeje udeřila vlna, přesvědčí muže, že ho jeho věznitel ponořil pod hladinu a že se topí, i když ve skutečnosti stále leží na prkně nad vanou. Silně se rozkašle a pak následuje neovladatelný dávivý reflex, kterým se snaží zabránit tomu, aby se mu voda dostala do plic. Voda z mokrého ručníku přitéká dál a pocit tonutí kulminuje v ještě větší hrůzu a dávení se změní v ochromující sérii křečí a chroptění. Muž se zmítá ve víru temnoty a nepřekonatelného strachu z vodního hrobu a kdyby mohl křičet, uřval by si plíce+

[Tony Dolohov]

+Tony už viděl mnoho mužů vystrašených tak, že se pomočili strachy. Viděl erekci u mužů, kteří se nacházeli na prahu smrti. V životě však viděl jen jednoho muže vyděšeného natolik, že se mu přihodilo obojí současně. A zrovna v tuto chvíli se na něj dívá. Pozná, že toho muže konečně zlomil, aniž by si ušpinil ruce, nebo použil zbraň či kouzlo. Sundá mu mokrý ručník z obličeje, oči mu ale nechá zavázané a zkontroluje mu rytmus a sílu tepu+ Chceš mluvit? +muž je příliš vystresovaný, aby dokázal formulovat slova, zoufale bojuje o každé nadechnutí, škubajícíma rukama se instinktivně pokouší přetrhnout pouta+ Jsi připravený mi odpovědět? +zeptá se ho zas a ten tvrdý chlap, se starými jizvami po mačetě, který se vždycky domníval, že mu nedělá problémy vyrovnat se s bolestí, rezignovaně přikývne hlavou. Tony mu sejme pásku z očí, rozevře mu víčka, pohlédne mu do zorniček, kolik v nich zbývá života a pak se k němu skloní+ Tak povídej +přiloží ucho k vězňovým ústům, aby zachytil jméno, které jeho šeptající rty vyslovují+

[Tony Dolohov]

+když se dozví jméno druhého zrádce, dojde si pro něj a pak oba vězně sváže a odvleče na odlehlé místo, jakousi opuštěnou panelárnu. Chvíli tam manipuluje s míchačkou, pak přidá do ní potřebná množství plniva a pojiva k výrobě betonu, cement, písek, kamenivo a vodu a nechá v ní směs převalovat. Mezitím, co se míchá beton, přivede na staveniště k smrti vystrašené zajatce+

[Tony Dolohov]

+dovede zajatce k velké licí formě na panely+ Svlékněte se! Donaha! +přikáže oběma. První vězeň se s rozklepanýma rukama, ale poslušně začne svlékat, druhý, ten s jizvami po mačetě, začne však naříkat a prosit o milost+ Svlékni se! Nebo dřív, než tady s tebou skončím, ještě stihneš povečeřet vlastní koule! +zašermuje mu ostrým nožem před obličejem a vylekaný muž se teprve pak začne za hlasitého kvílení zbavovat šatů. Když jsou oba vězni nazí, Tony jim přiváže na hřbety těžké ocelové pláty, které je svojí váhou stáhnou dolů a přinutí muže lehnout si na záda na dno licí vany. Pak nakloní buben míchačky s tekutým betonem nad formu+

[Tony Dolohov]

+muži, ležící na zádech, se zoufale pokouší vstát, tíha ocelových krunýřů je však táhne ke dnu, takže jejich boj o holý život připomíná spíš absurdní loutkové divadlo. Groteskně hází rukama a hrabou nohama ve vzduchu jako želvy, převrácené na zádech a s hrůzou v očích a s nelidským křikem sledují, jak se do formy vlévá tekutá betonová směs a pohlcuje jejich zmítající se těla. Jen co jim rychle tuhnoucí hmota přikryje trupy a obličeje natolik, že se v ní během několika vteřin udusí, křik rázem utichne a Tony zastaví další přítok. Než beton dostatečně zatuhne, Smrtijed fascinovaně sleduje svoje prapodivné dílo – obrysy lidských údů a ječících obličejů v okamžiku smrti, navždy zachycené v kameni v bizarním basreliéfu+