od Postrach » 16 lis 2014 12:01
*nechá se bezvládně odtáhnout do auta a naložit s Tobiášem do kufru...dovolí si jeden pohled na mladšího muže, aby se ujistil, že není zraněn natolik, aby mu to zkřížilo plány. Ze stříbra se mu dělá zle, ale není to tak hrozné, protože až na tu zpropadenou střelu od Denisy se mu projektily docela vyhýbaly. Denisa...když si na ni vzpomene, udělá si v duchu mentální poznámku, že tentokrát se Klub bude držet svého zákonu. Teď ale mají na práci něco naléhavějšího... jak projíždějí různými oblastmi města se podle zvuků a pachů snaží určit, kam je vezou...nakonec to netrvá dlouho. Když zastaví, slyší zřetelně šplouchání vody, pach splašků a vrzání kovu o kov. Auto zpomalí, jak projede bránou, ozývá se praskání statické elektřiny z vysílaček. Otočí hlavou, ale zdá se, že Tobiáš je stále mimo. Přesto se nahne a něco mu zašeptá. Pak už se ozve klapnutí dveří, tak opět vytuhne a nechá se pronést areálem až k jedné z prázdných nádrží. Když ho předtím, než ho shodí dolů, napumpují vlastními preparáty, na vteřinu zaváhá, ale teď už musí pokračovat. Ví, že Divize by jim nedala jen tak pokoj. To už se mohli přesvědčit. Ale pořád neví, s kým mají tu čest oni. A co se bude dít, když kontaminují Postrachovi krevní oběh něčím, co tam nepatří... Vzápětí ho hodí dolů, následuje krátký pád a tvrdý dopad na dno šachty. Ale na ten je Postrach připravený. I když je v šachtě tma jako v pytli, jeho zrak je lepší, mnohem lepší než všech, kteří v továrně jsou a to včetně Tobiáše. Maně ho napadne, že teď by se mu spíš hodila levitace, ale nemůže mít všechno. Nadechne se, ze zvyku, a zaposlouchá se. Nahoře zůstane jen jeden agent. To mu vyloudí na tváři úsměv, studený a tvrdý jako ocel. Pak se mu v těle rozproudí koktejl drog. Mávne to s ním na stranu a křeč ho donutí se zkroutit u stěny. Netrvá to dlouho a cizí látka zaplaví celý organismus. A jako už jednou předtím, díky hrátkám svých stvořitelů, zareaguje jediným způsobem, kterým to jde, jelikož nedokáže jed v těle vstřebat a neutralizovat. Ještě ho střízlivě napadne, že to už tady bylo, kombinace stříbra a drog. Na vteřinu mu probleskne za zavřenými víčky prázdná podzemní chodba, zvuk ozvěny kroků, pach stříbra, svist chladné oceli a dotek jemné kůže rukojeti..horký dech na obličeji, který předčí i stříbrný mechanismus, který se mu zakusuje do tváře a zvuk hlasu s těžkým přízvukem, který zašeptá jediné slovo, jediný příkaz..."zabíjej". *
Ukolébej nepřítele, pak ho znič.