od Locke Lamora » 05 říj 2014 15:12
+pomalu uvolní stisk a nechá ji jít, ale pořád se za ní dívá, jak je v tom podzimním světle moc pěkná, a je mu hezky, když ví, že je jeho, teda možná. kouká na ni, jak neví, trochu sklopí hlavu, pač kdyby to bylo na něm, tak na to vlítnou už v lese, ale usměje se, a kupodivu mu ani není smutno. chytneji za ruku a vydá se s ní dál, kde byl kdysi oltář, a kouká po zbytkách oken+
Většinu mé váhy tvoří mozek!