Pokoj Eriky

[Neferet]

[Cairo]

Tohle je tvůj pokoj, *usměje se na Eriku, když otvírá dveře.* Kdybys chtěla cokoliv změnit, stačí říct, postarám se o to, *nabídne ji a po očku mrkne na Garetta, co na ložnici říká.* Naše ložnice je támhle, *ukáže o pár dveří dál.* Necháme tě v klidu zabydlet. Jedli jste něco? *obrátí se na Garetta.* Můžu udělat něco k snídani. A nebo si dáme pak až oběd, *tázavě se na oba podívá.* V sídle můžeš kam budeš chtít, jenom prosím nelez k Neferet do ložnice nebo do pracovny, jinak dělej, co chceš. Předpokládám, že Caesara už znáš, tak by mělo být všechno v pohodě, *pousměje se.*

[Erika Rivery]

+na oko znuděně ty dva následuje, i když je ve skutečnosti okouzlená tím co vidí kolem sebe. ten luxus a pohodlí, všechno se tak leskne a pro ní je to nové. obezřetně vejde do pokoje, od kterého jí Cairo otevře dveře a rozhlédne se kolem. musí uznat, že ta žena má vkus, pokoj je na první pohled naprosto úžasný, ale to by nesmělo být jejího momentálního rozpoložení, aby to dala najevo+ Vážně? Přeneseš mě zpátky domů? +stočí k ní pohled s povytaženým obočím, protože by určitě našla alespoň jednu věc, kterou by chtěla změnit+ Super. +zamručí, když vykoukne z pokoje, aby viděla na dotyčné dveře, aby věděla kterým se má obloukem vyhýbat+ Nemam hlad. +zavrtí hlavou a odhodí cestovní pytel k nohám postele a pomalu se vydá k oknu, znuděně a bezcílně+ Jo Caesara znám. +zamručí souhlasně, ve chvíli kdy poodhrne záclonu a vykoukne ven+ Teta je tady? Chtěla bych s ní mluvit. +stočí pohled ke Garettovi tázavě+

[Garett Rivery]

+obejme Cairo jednou rukou kolem pasu a celou dobu si jí zadumaně drží u boku. musí uznat, že má v něčem pravdu, ale vůbec se mu nelíbí, co z toho pro něj plyne+ Pane jo. +vydechne a široce se na ty dvě usměje, když je Cairo uvede do pokoje+ Ten je skvělej. Máš úžasnej cit, lásko. +usměje se na ni a jemně jí líbne do vlasů, rád by jí pochválil o dost víc, ale to bude muset nechat na později+ Kdybys cokoliv potřebovala, tak stačí zavolat. +stočí pohled zpět k Erice a zamračí se nad jejím chováním+ Já bych si dal klidně i pozdější snídani. Mam hlad jako vlk. +zazubí se široce na Cairo, než se podívá opět na sestru+ Obávám se, že Neferet musela odejít, ale jestli se vrátí, tak jí povím ať se za tebou staví. +slíbí jí+

[Cairo]

*Neunikne jí záblesk obdivu v Eričiných očích, než ho stihne zakrýt netečností, a musí se pro sebe pousmát. Její následující otázka ji vůbec nepřekvapí.* Hned jak to bude bezpečné, *přikývne vážně.* Jestli budeš chtít. Jinak jsi tu vítaná dokud se ti tu bude líbit, *pousměje se.* Tak si vybal a porozhlídni se tu, jestli chceš. Oběd bude v poledne. *Udělá krok zpátky skrz dveře na chodbu.* A my si jdem udělat něco k snídani, už mám pořádnej hlad, ještě jsem nejedla, *usměje se na Garetta a chytne ho za ruku.*

[Garett Rivery]

+Erika k ní stočí oči a naprosto vážně pokývá hlavou na znamení, že jí bere za slovo, protože návrat domů je rozhodně něco z čeho si srandu nedělá, i když by byla nejraději angažovaná přímo v obraně území její smečky+ Kuchyně je dole v pravém křídle. +doplní Garett informace, aby jeho malá sestřička nebloudila po sídle, i když se nezdá že je dva vůbec poslouchá, zahleděná z okna, na první pohled zamyšlená+ Kdybys něco potřebovala, víš že stačí přijít. +dodá, než vycouvá s Cairo z pokoje a zavře za nimi dveře, až pak si tiše oddechne+ Tak jo, čekal jsem to mnohem horší. +přizná po chvíli, než popadne Cairo kolem pasu a přitáhne si jí k sobě+ Takže snídani? +zavrní jí kousek od ucha+ Co budeme mít dobrýho? +zajímá se vesele, jako by starosti o sestru nechal za dveřma jejího pokoje+

[Cairo]

*Nechá se obejmout, spkojeně mu omotá ruce kolem pasu a s úsměvem se podívá na něj nahoru.* Bude to dobrý, uvidíš. Nemá nic proti mě osobně. Kradu jí brášku, nedivim se, že vyvádí, *pokrčí rameny a usměje se. Přitulí se k němu a zaboří mu obličej do krku, vdechuje jeho vůni a na chvíli se jenom opájí jeho blízkostí. Po týdnu, co byl pryč, potřebuje zas načerpat trochu jeho tepla a síly, zazáplatovat tu díru, kteoru cítí někde uvnitř pokaždé, když je daleko od ní.* Ale víš co? *zavrní mu do kůže.* Stejně tě nevrátim, *podívá se na něj a vytáhne se na špičky, aby ho mohla políbit.*

[Garett Rivery]

Hmn... +zamručí nespokojeně+ ...ani tak se mi to nelíbí. +přizná se zatímco jí pevně svírá v náručí a vdechuje její vůni+ Copak? +zajímá se tiše, když mu tak vrní do kůže má co dělat aby se choval slušně+ No ještě abys mě chtěla vrátit. +rozesměje se vesele, dokud ho neumlčí polibkem, který jí víc jak ochotně opětuje+ Tak moc si mi chyběla. +vydechne jí do rtu, když jí nenápadně začne strkat směrem do jejich pokoje+ Vůbec se mi odsud nebude chtít. +posteskne si když jí dlaněmi pohladí po zádech, když jimi vklouzne pod tričko, aby mohl pod prsty cítit její teplou jemnou kůži+

[Cairo]

*Jak se Garett vzdaluje chodbou, provází ho pohledem. Podnikne určitý pokus nezírat mu na zadek, ale nakonec to stejně nedá, naštěstí zmizí ve dveřích jejich ložnice dřív, než udělá nějakou nepředloženost, jako třeba že by se za ním rozběhla a svedla ho přímo tam na místě, a ona se párkrát zhluboka nadechne, aby si vyčistila hlavu a sebrala odvahu k tomu, co chce teď Erice říct. Pak zvedne ruku a zaklepe na dveře.*

[Erika Rivery]

+jakmile se za těma dvěma zaklapnou dveře, tak se pustí do vybalování. moc toho nemá, ale zabaví se tím poměrně dlouho, zejména když přitom vzpomíná na vlčí rodinu co nechali u nich doma. nakonec se rozvalí v okně na parapetu a zahledí se na zahradu před domem a na les za ní. ještě dřív, než Cairo zaklepe ví, že je to ona. navíc je s bráchou bohužel dobře slyšela+ Dále. +houkne ani nezastírá otrávenost, ale je zvědavá, protože ve vzduchu se vznáší něco zajímavého, emoce, překvapení, kdo ví+