*Se zachmuřeným výrazem dorazí na další místo činu, vzdálené jen pár ulic od toho předchozího. A jen dva bloky od bytu Neferet. Prosmýkne se pod páskou a zastaví se u hloučku kolegů právě ve cvhíli, kdy koroner zapíná vak s obětí. Mezi klopami černého igelitu probleskne pramen rudých vlasů. Žaludek mu sevře ledová pěst.* Kdo? *zeptá se přiškrceně.* Totožnost neznáme, *přijde odpověď.* Žena, tak kolem pětadvaceti. Zrzka. Isaacu, co... *víc neslyší, protože je už na půl cesty pryč. Vyrazí ulicí, zahne za roh a cestou střídavě kleje a modlí se, aby tohle byla tragédie někoho jiného.*
*U dveří jejího bytu zastaví pomalu smykem, ještě ani nedobrzdí a už mlátí na dveře.* Neferet! *zařve a znovu zabuší.* Otevři! *Nic.* Sakra, Neferet! *Pár vteřin ticha.* Kurva! *zakleje a vztekle praští pěstí do dřeva. Zoufalým gestem si prohrábne vlasy a začne přecházet před dveřmi sem a tam. No tak, sakra, seber se, pomyslí si. Koukej se uklidnit a začni myslet. Může bejt někde pryč. V neděli v půl osmý ráno? Nepravděpodobný. Nejspíš s nim prostě nechce mluvit, po tom výstupu posledně je to dost možný. A nebo neotvírá, protože leží tam venku, v té uličce. Z té představy se mu zatmí před očima. Znovu zabuší, ale už ani nečeká na odpověď, udělá dva kroky zpátky a dveře prostě vyrazí.*