Pokoj pro hosty - Vanessin

[Styx Lupin]

( Ale ona to s ním fakt myslí dobře Jednou jí za to ještě poděkuje, že mu nenastydly...ledviny )

[Vanessa]

+vyprovodí Jacoba pohledem ke dveřím a pak pohlédne na Remuse a zvažuje, jestli je vhodné, aby se zúčastnil tohoto rozhovoru, ale nakonec se otočí ke Styx a chvíli hledá správná slova, kterými by ji přesvědčila+ Musím se co nejdřív dostat zpátky do asasínské pevnosti. Je to otázka života a smrti +její hlas zní dosti naléhavě+ Pusť mě, Styx, a já ti přísahám, že až dokončím, co jsem začala, vrátím se sem a můžeš si pak se mnou dělat, co uznáš za vhodné.

[Remus Lupin]

*vycítí Vanessino zaváhání, ale nehodlá ji nechat samotnou se Styx, možná se bojí, že by se zas chtěla prohodit:D, tak jen tiše čeká, s čím přijde. Když vysloví to, co chce, zarazí se s hrnkem v ruce, jestli se nepřeslechl* Proč? *zeptá se s tak neutrálním výrazem, jakého je schopen*

[Styx Lupin]

+napjatě čeká, co z Vanessy vypadne, tohle jí ale málem vyrazí dech. Nevěřícně koukne na Remuse, jestli to slyšel taky+ Zbláznila ses, Vanesso? +rozesměje se, jak jí to přijde až nestydatě opovážlivé+ Čekáš ode mě, že tě po tom všem nechám jen tak odejít a budu netrpělivě čekat, až se vrátíš s posilou svých zfanatizovaných bratrů muslimů a dokončíš, co jsi začala? +přestane se smát a její pohled ztvrdne na kámen a hlas ochladne jako alpský ledovec+ Pokud je to pro tebe otázka života a smrti... pak tedy zemřeš +zvedne se hrdě a tím považuje rozhovor za ukončený+

[Vanessa]

Styx...počkej…to tvůj život je v ohrožení...ne můj +zadrží ji a když se Styx ohromeně otočí, uvidí, že Vanessiny oči nebyly nikdy tak vážné a upřímné jako teď+ Když se tam hned nevrátím a nedokončím úkol, budou si myslet, že jsem je zradila. A vyšlou toho nejlepšího, aby mě zabil. Netuší, že jsi ještě naživu, budou si myslet, že jsem to já. Styx... +hlesne+ pokud se co nejdřív neohlásím, hrozí ti velké nebezpečí. Najdou si tě +otočí se s nadějí na Remuse+ Jestli ti na mé sestře záleží, pusťte mě. A já slibuji, že se vrátím.

[Remus Lupin]

Počkej, ohlásit...a co ten...Assassin v té hrobce o úplňku? Trochu se v tom vašem velení ztrácím...I kdybychom ale na to přistoupili, co nám zaručí, že se opravdu vrátíš a sama? A neprozradíš naopak naše pozice, místa, kde bydlíme? Cítím, že sis to teď nevymyslela...Ale..i kdyby ses vrátila a ohlásila splněný úkol *zamračí se nad tím, co byl "úkol"* nedostaneš další? Těžko můžeš říct, teď si beru dovolenou....aspoň tak jsem to z toho mála, co jsem tam viděl, pochopil...a zbytečně jsem se nevyptával, pravda...*potemní mu o něco oči, když si vzpomene na tu hromadu padlých těl v pevnosti*

[Styx Lupin]

+poslouchá, co jí sestra vykládá a kdyby nevěděla, čeho je schopná, možná by jí i uvěřila. Vanessiny argumenty zní věrohodně, to zase musí uznat, ale nemíní se nechat ukolébat jejími sliby+ Co že jsi tak najednou otočila? Nejdřív mě chceš zabít a teď mě budeš chránit? +měří si ji nedůvěřivě+ Remus má pravdu. Jak ti můžeme věřit, že nás zase nepodrazíš? Pustíme tě a už tě nikdy nenajdeme. Potřebujeme tě mít na očích a ty moc dobře víš, proč +pohlédne na Remuse, že obzvlášť on potřebuje na ni dohlížet+ Nebojím se těch vašich zabijáků v kápích. Z čeho mám ale strach, že opět zneužiješ naší podoby ke svým nekalým záměrům. Proč bych ti měla věřit, že se sem vrátíš?

[Vanessa]

Toho asasína... +otočí se pomalu k Remusovi+ jsem očarovala a vložila mu do paměti, že Styx zabil. Všichni jsou teď přesvědčeni, že Styx je mrtvá a že jsem po ní převzala štafetu já +teď už nemá cenu tajit, co se stalo tehdy v hrobce+ Máš pravdu, tímto to nekončí. Ale právě proto se musím vrátit do pevnosti +pokrčí rameny, vědoma si toho, že jejich důvěru si bude získávat jen velice těžko. Pak se opět otočí ke Styx a dlouze se zamyslí nad její otázkou+ Měla jsem spoustu času přemýšlet +odpoví nakonec+ Možná jsem pochopila, kdo doopravdy může za můj zpackaný život. Za to, co se ze ně stalo +koukne na Remuse, ale v jejích očích není ani náznak výčitky, evidentně nemyslí jeho+ Možná jsem si uvědomila, jak je pro člověka důležitá láska a přátelství, které jsem nikdy nepoznala. Rodina, kterou jsem nikdy neměla. A... taky jsem někoho poznala +sklopí oči+ Teď to mám všechno na dosah ruky a nechci promarnit svoji jedinou šanci +zvedne zase zrak k nim+ Vrátím se sem. Právě kvůli tomu. Musíte mi věřit +vezme do ruky nožík, ležící na stole a rozřízne si drobným řezem bříško palce. Když se jí v rance zatřpytí kapka krve, přistoupí ke Styx, vezme do prstů magický amulet, který jí visí na krku a otiskne dovnitř svoji krev+ Teď si mě můžeš přivolat, kdy budeš chtít a ovládat mé myšlenky... jako já kdysi tebe +nabídne jí gesto hluboké důvěry+ Máš šanci mi to vrátit +pozvedne koutek+

[Remus Lupin]

*mlčky pozoruje její jednání, to, že ho to překvapí, si nechá pro sebe, i když asi mu tváří probleskne určitý záchvěv výrazu* pokud to dovolíme...*mrkne úkosem na Styx, co ona na to* víš, že tenhle medailon není to jediné, co tě může povolat...a oba víme, kam si pro tebe dojít, kdyby se něco zvrhlo a z pevnosti by ses nevracela...a na úplněk čekat nebudeme.*neříká to nijak výhružně, spíš jako fakt s tím, že je to hlavně na ní, jak to celé dopadne*

[Styx Lupin]

+sleduje ji přimhouřenýma očima, jakoby číhala na to, kdy udělá ve svém srdcervoucím projevu chybu, která nakonec prozradí její pravé úmysly, ta ale jaksi nepřichází+ Napravená zlobivá holka... to ti mám jako uvěřit? +odfrkne si, ale její nedůvěřivý tón už nezní zdaleka tak přesvědčivě. Dokonce se přistihne, že si přeje, aby to byla pravda. Při zmínce, že Vanessa „někoho“ poznala na okamžik zbystří a jen doufá, že to není ten, který ji napadl, než se ale na to stačí zeptat, zaskočí ji Vanessin počin s medailonkem. To, že se jí s takovou důvěrou svěřila do rukou by od ní opravdu nečekala, takže chvíli na ni jen překvapeně zírá+ No... asi nám nezbývá, než ti věřit, když ses tak zaručila +pohlédne na Remuse, jestli je stejného názoru, protože tohle musí rozhodnut společně+ Jen...co bude pak, až se ohlásíš?