Zákulisí

[Rebecca Altamirano]

+vzhlédne od noťasu a usměje se na J-C+ Dobré i tobě, Jean-Claude. +zaklapne noťas, lehkým mávnutím ruky otevře ledničku, ze které jí do ruky vlétne láhev amonovy specialitky a dalším přivolá dvě sklenky.+ Snídani? +zvedne láhev a hned naleje. Jednu skleničku podá J-C a jak si všimne nové dekorace, znovu se jí oči rozzáří jako u vánočního stromečku:D+ Docela jí to tu sluší, viď? A i ten stoleček jsem snažila co nejvíc vkomponovat do okolí. +podotkne s úsměvem a trochu se napije.+ A to moje veselí s ní souvisí taky. +cuknou jí koutky.+ Myslím, že někde na světě jsou teď čtyři velmi nešťastní milovníci té nejušlechtilejší zbraně ze všech. +povzdechne si šťastně. Kdyby věděla, že jeden z nich už po ní vyhlásil celosvětové pátrání... +

[Jean-Claude]

Oui, proč ne...*kývne a sklenku si od ni vezme* Tak vkomponovat do okolí? *cukne koutky, zatímco odpíjí* ale máš pravdu, docela tady zapadá...proti orientálním věcem nemám nic ani v nejmenším. Ale proč mám pocit, že zrovna tohle není jen na ozdobu a pokochání se značkou...*poznamená, jak ji vidí zářit* a být zklamaným sběratelem... to není nikdy příjemné.*připustí*

[Rebecca Altamirano]

Správně. Vkomponovat. +blýskne jí vesele v očích.+ Nedovolila bych si sem přinést nic, co by nezapadalo. +uculí se.+ To máš pocit naprosto správný. +kývne s úsměvem a jelikož už to déle nevydrží, vstane a zvedne katanu ze stojánku. Podrží ji vodorovně před sebou a pomalu ji vytahuje z pouzdra. Od čepele se s chladným leskem odrazí světla. Plynulým obloukem mečem zlehka mávne a oba mohou jasně slyšet zpěv vzduchu, otírajícího se o ušlechtilou ocel. Nakonec ji znovu stejně pomalu a plynule, jakoby prováděla nějaký starý, rituální tanec, vrátí zpět do pochvy a znovu uloží do stojanu. Trochu trhaně se nadechne, jakoby se probrala z tranzu a rozpačitě se pousměje.+ Toužila jsem po téhle krásce od té doby, co jsem ji viděla. A to bylo před téměř dvěma sty lety. +pohladí lakované dřevo, vezme si skleničku a znovu se usadí do bílé, kožené sedačky.+ Je stejně krásná, jako smrtící. +pousměje se a upije ze své sklenky.+

(no může se někdo té naší posedlosti divit?! )

[Jean-Claude]

*pozoruje její počínání s malým úsměvem na rtech, po ušlechtilé čepeli přejede obdivným pohledem* Je to opravdu dílo mistra...to poznám i já a to se zase až tak v japonských zbraních nevyznám...*napije se, když ji Beccy zase schová* Pak jsem, rád, že padla do rukou zrovna tobě, ma belle...*zapřede* Tuhle zbraň bych nerad viděl v rukou nepřítele.

[Rebecca Altamirano]

To ani já...a nejen z emocionálních důvodů. +uculí se.+ Myslím, že meče od Hattori Hanza by obstály i proti mečům vyráběným speciálně pro upíry nebo Druhou rasu. +prohlásí a zamyšleně se zadívá do své sklenky.+ Stejně by mě zajímalo, kdo byly ti ostatní účastníci aukce. Už jen proto, abych věděla, koho jsem vlastně naštvala. +ušklíbne se pobaveně, jakoby jí to až takový starosti nedělalo.+ Myslím, že je zkusím vypátrat, v Guns jsme na to zařízení poměrně dobře. +blýskne jí vesele v očích.+

[Jean-Claude]

V tom ti neporadím, ma belle...rozhodně bych si na něj vsadil proti každé dostupné zbrani...*odtrhne pohled od katany* To je rozumný nápad, je dobré znát ty, kteří by mohli mít něco proti. Ačkoliv, jestli si vyhrála aukci, mohou nadávat leda tak sami sobě.*pokrčí lehce tím svým galským způsobem rameny*

[Manori]

*přemístí se s Remusem a Styx k bočnímu vchodu* Půjdeme tudy...*koukne po nich a zabuší na dveře, které zvenku nemají kliku. Vyleze denní hlídač, jelikož upíří ještě tuhne v rakvi, změří si je ne zrovna vlídným pohledem a nezdá se, že by je chtěl pustit. Nakonec zaostří na Man, konečně mu dojde, která bije a pustí je dovnitř* Asi je nový....*prohodí Man, když se octnou v chodbě zákulisí, a ani se nenamáhá zeptat, jestli neví, kde JC je, tenhle by to stejně nevěděl. Pokračuje známou chodbou dál do nitra podniku*

[Jason]

*vynoří se ze svého brlohu, je mu docela divné, že ho J-C ještě nevolal, ale ví, že je tady někde...pokrčí si rameny a jen tak podomácku v ryflík a triku a naboso si tlape zákulisím směr lednice, když se střetne s procesím* uh...*přestane si prohrabovat rozježené vlasy a kouká chvíli* Ale no né...to jsou k nám hosti...*zašklebí se vesele na Man* vedeš kamarády?*přejede pohledem Styx a Remuse, u kterého se zarazí a nasaje vzduch* Tedy doufám, že kamarády. *upřeně se dívá na Remuse*

[Remus Lupin]

*skoro čeká, že je hlídač vykopne pryč, ale když je nakonec pustí, tak následuje Man do přítmí, Styx si vede s sebou. V šeru se poměrně rychle rozkouká, ale když se v chodbě málem srazí s malým blonďákem, trochu to s ním trhne* jako čertík z krabičky...*zamrmle si a jak na něj kluk kouká, oplácí mu pohled čím dál zamračeněji a zmateněji* O co tady jde? *naježí se nepatrně, ale na bosém muži před ním ho něco fascinuje, možná právě ten pohled, nebo něco..co není vidět...*

[Rebecca Altamirano]

(se to tam slejzá jak švábi na pivo a ta Japonská mobilizace je dobrá, z jednoho koutku do druhýho a Becca, nic netuše, blaženě dřepí ve Slastech a kochá se novou hračkou )