Klan Hashimoto, Japonsko

[Tobiáš]

No...i tak se to dá říct, má to tady ošéfovaný slušně.*zasměje se* ehm..no, to se počítá...*chvíli na ni kouká, jak mu to tak vykládá, skoro jako by ji viděl prvně* hm...připomeň mi, že tě nemám naštvat...*poznamená* Né, to se ti jen něco zdálo...to byl jen malý šlofík mezi výměnou...*mávne rukou* ačkoliv myslím, že nějakou dobu nebudou muset zahradníci ten trávník válcovat.*připustí po chvíli vážně* Hm...*zahlédne zablesknutí zoubků* mám...intimní dotaz...*koukne na ni, jako by se chtěl zeptat na bůhví co* no jasně, že zkušenost...*usměje se lišácky* ne, je to jen v tom, že se opravdu snažíme připravit i na možnost, že se z člověka proti nám vyklube někdo, kdo zvládá magii...dřív by nás to nenapadlo, ale potom, co víme, že je máme i doma....jen jsme měli to štěstí, že jsme na ně nenarazili...no prostě tak trochu zneužíváme Man. Aspoň tak zjistíme, nakolik a jaké kouzla nám co provedou....a zatím žiju...ani mi nenarostla druhá hlava...*pokrčí rameny * To chápu, a zvlášť v tomhle případě, ale...asi je nejlepší je nechat být...*přikývne* tak se aspoň neprozradíš, že i nich a jejich krocích víš dopředu...*zavře složku* Takže nakonec není tenhle výlet taková ztráta času, jako se to zdálo, že...*usměje se*

[Rebecca Altamirano]

Dobře, připomenu. +uculí se+ Než se tě pokusím proklít, slibuju, že ti dám náskok. +zablýskne jí v očích a schválně ho nechá tápat, jak vážně to asi myslí:D+ Jo aha, to chápu, odpočívat je potřeba. +pokýve vážně hlavou, ale koutky jí zrádně cukají+ Intimní dotaz? +zvedne obočí tak vysoko, div že jí nezmizí ve vlasech+ No povídej, jsem napnutá, jako kšandy. +potlačuje úsměv+ To vám chválím, takovýhle nečekaný odhalení mohou končit i dost blbě. +potřese hlavou a na okamžik sklouzne pohledem na své jizvy+ A copak za kouzla už vyzkoušela? Taky bych mohla něco přidat, jestli chceš...+zablýskne jí výhružně v očích, ale úsměv skrýt nedokáže. Prostě ji baví ho těmi kouzly dráždit, potvoru jednu:D+ Správně, budu hezky sedět ve svým doupátku a čekat...až se někdo přiblíží moc blízko...+cvakne zlehka zoubky+ ...tak ho sním. +zasměje se tiše, dopije sklenku a hned si nalije další vrchovatou skleničku+ No, to není, to přiznávám. Docela se mi tady líbí. +rozhlédne se kolem s úsměvem+ Jen nesmím myslet na tu zpáteční cestu. +zašklebí se+ Na to prokletý letadlo se fakt netěším. +povzdechne si vážně docela zoufale+

[Tobiáš]

Tak náskok...*zatváří se* a né, není třeba, užiju si i tak dost...*schová obličej v dlaních, ale je slyšet jak se směje* popravdě nevím, jak se jim říká nebo tak...ale různé svazovací kouzla, omračovací a tak...v podstatě nám to ublíží fyzicky, ale jinak to moc nefunguje...nebo spíš, když je to něco, co ti má primárně useknout ruku, tak to spíš splní účel, než když se pokoušíš nás magií nějak zblbnout, zastavit nebo tak...jen mezi námi.*mrkne na ni, že jí tady sděluje docela podstatné informace* takže žádné zaklínání...ještě mi něco upadne.*šťouchne do ní výhružně* a k tomu dotazu...*zatváří se tajemně* jen mě tak napadlo, z fyzického hlediska...jak to máš s...se zubama.*dořekne nakonec* je to jen...že jsem si jich teď všimnul a hádám, že mě teď sníst nehodláš...* * to je máš vždycky takhle...prostorově výraznější?*použije neutrální slovo a uculí se široce, jemu nic nikde nevyčuchuje, zatím * Hm...to ti vadí tolik to letadlo, nebo výšky obecně...*zadívá se na ni*

[Rebecca Altamirano]

Dobře, dobře..když nechceš....+pokrčí rameny, že tedy ze pokusů nebude nic a culí se+ No jo, jasně. Tyhle kouzla ani na mě moc nefungují. A paměťová kouzla už vůbec ne, dokonce ani přez nitrozpyt se ode mě nikdo nedozví nic, co mu sama neřeknu. +podotkne jen tak na doplnění+ Jasně, jen mezi námi. Pokud tuhle informaci někdy použiju, tak jen proti tobě. +přivře výhružně oči, pak ale se smíchem potřese hlavou+ Jen si dělám srandu, promiň. +zamrká na něj omuvně+ No, zoubky mám takhle pořád. +vyculí na něj zoubky, (a vážně to nejsou žádný extra tesáky http://t0.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcTw-h9_OCd-CJgXmOdoQsqEbnyb4bqON11TRkNMuzTfbH-sBiWE - skoro vypadají, jakby si jen nechala upravit svoje vlastní, aby byla "dááárk a ívl )+ Je to trochu nevýhoda, protože jsem se musela naučit to skrývat. I když v dnešní úžasný době se už ani nemusím namáhat, vzhledem k různým způsobům bodymodifikací, jakýma se lidi vylepšují. +zasměje se+ Skrývám to už jen čistě ze zvyku. Vážně železná košile...+pokrčí rameny s úsměvem+ Hmm...asi trochu oboje. +přizná po chvíli přemýšlení+ Možná se tady projevuje ten můj "trochu vyšší věk". +naznačí uvozovky a uculí se+ Tak jako ty, nejsi srovnaný s kouzly, já odmítám věřit něčemu, co váží osmdesát tun a le-tí-to. +pokrčí rameny a zasměje se+

[Tobiáš]

Bezvadný, hned je mi líp...když jen proti mě..*zakoulí na ni očima* to je roztomilý....*neudrží se, jak se na něj culí špičáčkama a vrací ji ta kouzla i s úroky* No je fakt, že dneska...se to ztratí...aspoň takhle...mě by se to asi tolik nepovedlo...*směje se* hm...*odloží sklenku* a věříš mě? *zvedne se z polštáře a natáhne k ní ruku, v očích mu planou plamínky* sice nemám osmdesát tun...ale...*zatřese prsty ve vzduchu směrem k ní*

[Styx Lupin]

(no jen ho pěkně vypraš, aby se trošku víc hýbal, lenoch jeden . Jsem včera čekala do půl druhé v noci, jestli se probere, když jsem viděla, jak jsi rozjetá, ale asi měl své dny a já taky musím chodit do práce . Však já chápu, že nad tím, co zrovna teď píšeme, je nutné trochu víc přemýšlet, než nad tímhle a proto to tak trvá, sama to mám stejně. Už aby měli toto složité období za sebou a konečně zaslouženě užívali i ten obyčejný život a my psaly tyhle jednoduché rychlovky )

[Rebecca Altamirano]

Pfff, tak roztomilý...+odfkne si+ Jsou pěkně ostrý, abys věděl. +zamračí se na něj, ale moc výhružně to nevypadá, protože jí koutky zrádně cukají smíchy+ No jo, tobě asi nee...vy jste takový...šavlozubí. +smečuje zase zpátky a v očích jí pobaveně zajiskří, když se ale zvedne a natáhne k ní ruku, úsměv jí zamrzne na rtech+ No...jo. Teda...věřím. +pořád sedí na zemi, ale jako ve snu skleničku odloží a přestože podvědomí na ni nepříčetně řve, ať sakra kruci zůstane sedět na prdeli, chytí se ho a vstane. Zakloní trochu halvu, aby mu viděla do očí a ve chvíli kdy to udělá, ví že všechno, co si slibovala od včerejška a k čemu se odhodlala, je totálně v hajzlu.+ Ale...nepustíš mě, že ne? Za to jak do tebe ryju kvůli kouzlení? +ujišťuje se opatrně a vypadá, že má fakt asi trochu strach+ Teda..asi bych se kouzlem zvládla zastavit, než bych se rozplácla o zem, ale...to jen za předpokladu, že by mě nekleplo už v půli cesty...+pokusí se tvářit těžce nad věcí, ale to by jí asi nesežral ani slepec:D Zároveň má potřebu mluvit, aby sama před sebou zakryla skutečnost, že se jí z jeho vůně, z jeho pohledu a vůbec ze všeho, téměř točí hlava vzrušením+

[Tobiáš]

šavlozubý....*zavrtí hlavou* hlavně se s nima nedá moc mluvit...*uchechtne se a čeká* neboj...nepustím.*odpoví tiše,a zní to hlouběji, než má obvykle posazený hlas (když nad tím přemýšlím, Shane má docela dobrý hlas, prý má kapelu - úkol dne, najít ho zpívat...třeba doplnit sbírku videí s bojem a tancem a pak si koupit rakev ) a pevně ji stiskne ruku* prostě pojď...*vede ji za sebou ven z domku na volné prostranství* žádné rozplácávání o zem nebude, slibuju. *mrkne na ni, v očích se mu odráží matné světlo s lamp v zahradě a rozvícených domků kolem...na zahradě jsou ale sami, když se rozhlédne* Připravena na trochu adrenalinu? * ušklíbne se svým oblíbeným způsobem, ale pak si z ní přestane utahovat* prostě se mě chyť...*skloní se k ní a obejme ji kolem pasu. Když se ho chytne, přitáhne si ji k sobě a narovná se, tím ji asi při jejich výškovém rozdílu zvedne ze země. Na nic nečeká a i on se odlepí od země a vznese se nad střechy domků*

[Rebecca Altamirano]

(dobrý hlas? slabý slovo, mohl by ho stáčet a prodávat jako lubrikant a já si rakev můžu pořídit klidně už teď )

+na to ujištění není schopná říct vůbec nic, jenom trochu ztěžka polkne+ Dobře...+vydechne a následuje ho ven s pocitem, že se nejspíš už definitivně zbláznila:D Když se k ní skloní a obejme ji kolem pasu, je jeho tvář tak blízko, že jí pohled na okamžik sklouzne na jeho rty. Rychle se mu zadívá zase do očí, což jí k uklidnění divoce bušícího srdce dvakrát nepomůže. Najednou má sucho v puse a mozek si vzal dovolenou a vyrazil na výlet někam do Afriky:D+ Hmm, myslím že ne...+zašeptá zamítavě, když se zeptá, jestli je připravená. Chtěla vymyslet něco vtipnýho, ale to se narovnal a vzápětí se jí vítr zaburácel v uších a tak se k němu přitiskla tak pevně, jakoby se snad chtěla vmáčnout do něj. Schovala tvář na jeho hrudi a nedokázala vydat ani hlásku, jak měla stažené hrdlo. Nohy mu instiktivně ovinula kolem boků. Po chvíli se odhodlá, otevře oči...a jen nevěřícně, neschopná slova, zírá. Dolů se zatím podívat neodvažuje, ale po chvíli se jí na rtech objeví slabý úsměv.+ No páááni...+vydechne a burácející vítr jí slova okamžitě oderve od úst+

[Tobiáš]

( to mu tak tweetnout, že má rozjet byznys Chech, no, JC na rakev dá slevu, ze starý známosti...a pochopení vo co go )

*rozhlídne, jestli nemají nikde za zadkem klanovou hlídku, aby ho tak někdo horlivý ještě sestřelil:D, ale všude je klid...usměje se pro sebe spokojeně, i když ho to, jak těsně se ho drží poněkud rozptyluje. "Ještě že tady nahoře není žádný provoz" pomyslí si.* Dobrý? *dívá se na ni zblízka a neunikne mu, nakolik je napnutá. Zpomalí, takže se spíš než letí, pouze vznáší ve vzduchu, hučení větru ustane...nahoře je skoro až přízračné ticho, i když pro jejich sluch ne tak docela...zdola k nim doléhají zvuky ze sídla klanu a údolím se nese ozvěna nočního velkoměsta* Není to tak zlé, že... *přehmátne si jednou rukou z jejího pasu kolem ramen, druhou tam nechá, takže ji drží u sebe a zároveň má druhou ruku volnější* nedívej se dolů...zatím ne...*a jak to řekne, je mu jasné, že přesně to zkusí, je to stejné, jako by ji řekl, ať na něco nemyslí..* na mě se dívej...*vjede jí tou volnou rukou jemně do vlasů a chytí za hlavu aby dolů neviděla* a věř mi...*začne zase stoupat, až se dostane výškově nad hřebeny nejbližších hor* koukat pod sebe není nic moc, to občas nedělá dobře ani mě...už jsem se zmínil, že mám taky strach z výšek?*usměje se* Měl jsem...podívej tamhle...*vyprostí prsty z jejích vlasů a natáhne ruku* podívej tamhle...*napřáhne ji do směru a ukáže šikmo dolů, tím že jsou v horách, je město dole hlouběji pod mraky, kde na ně skrz pomrkává svými světly*