Pokoje bez výhledu

[Viktor Lafayette]

+objímá ji a tiskne ji k sobě, jako by se už nikdy neměli rozdělit, jako by se měli stát fyzickou součástí toho druhého+ Já se taky změním, lásko. A nikdy, nikdy tě neopustím. Nikdy.

[Syriana Spinnel]

+Jemně se mu probírá vlasy a opíjí se jeho blízkostí+ Nikdy lásko, navždy spolu +tulí se k němu a je moc šťastná, když to slyší, ať už se v noci stalo cokoliv.+ Miláčku, nechceš si ještě lehnout? Budu tě držet a třeba ti číst... +udělá pro něj cokoliv jen aby mohla být s ním, už napořád+

[Viktor Lafayette]

Jo... +pokýve hlavou a vypadá krapet mimo+ Jo... já jsem... unavenej. +vypadá, že tam usne, ale pořád se jí drží jako stébla, pomalu vstane a lehne si s ní na postel a přitáhne si ji k sobě+ Něco mi přečti, prosím. Něco z Na větrné hůrce.

[Syriana Spinnel]

+Položí si jeho hlavu na hrudník, rukou zašmátrá v nočním stolku a vytáhne ohmatanou knihu s rozpadající se vazbou, jednou rukou ho hladí po vlasech a druhou najde svou oblíbenou pasáž, pak ale uzná že není vhodná a listuje o pár stránek dál a začne tichým klidným hlasem číst+

"Nech mě, nech mě !" vzlykala Kateřina. "Snad jsem chybila, ale za to umírám. Nestačí to? Tys mě také opustil, a já ti to nevyčítám. Odpouštím ti. I ty odpusťmnně !"
"Těžko odpouštět, když se divám na ty oči, svírám ty vyhublé paže," odpověděl. "Líbej mě, ale neukazuj mi oči ! Cos udělala mně, to ti odpustím. Svou vražednici miluji.
Ale tvou? Jak bych mohl?" Odmlčeli se - v těsném objetí skrývali tváře před vlastními pohledy a smáčeli je vzájemnými slzami. Aspoň myslím, že pláč byl oboustranný: v tak velké chvíli sám Heathcliff dovedl plakat.

[Viktor Lafayette]

Já tě nikdy nenechám. +zamumlá jí do kůže na krku a do vlasů a usne klidným spánkem při kterém ji objímá+