Ptakopysk

[Styx]

Ptakopysk podivný (Ornithorhynchus anatinus)

Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: ptakořitní (Monotremata)
Čeleď: ptakopyskovití (Ornithorhynchidae)
Rod: ptakopysk (Ornithorhynchus)

[Styx]

Popis: Ptakopysk je malý savec, který klade vejce, místo aby rodil živá mláďata. Ptakopysk se ve volné přírodě dožívá věku 16 let. Tělo a široký plochý ocas ptakopyska je pokryt hnědou kožešinou. Nohy má opatřeny plovací blánou a jeho velký „gumový“ čenich připomíná kachnu.
Hmotnost se pohybuje od téměř jednoho kilogramu až lehce přes dva kilogramy. Tělo je dlouhé 30 až 40 centimetrů, ocas je dlouhý 10 až 15 cm u samců, a 8 až 13 cm u samic. Samci jsou přibližně o třetinu větší než samičky.

Výskyt: obývá malé vodní toky a řeky od chladných tasmánských vysočin a australských Alp až po tropické deštné pralesy pobřežního Queenslandu.

Chování: Ptakopysk je noční a obojživelný živočich. Je výtečný plavec a většinu času tráví ve vodě. Když plave, od ostatních australských savců ho lze rozeznat podle toho, že nad hladinou nejsou vidět uši. Při plavání má oči pevně zavřené a plně se spoléhá na zbylé smysly. Všechny čtyři nohy ptakopyska jsou opatřeny plovacími blánami. Zabírá předními tlapami, ocas a zadní nohy slouží pouze ke kormidlování.
Když není ve vodě, uchýlí se ptakopysk do krátké, rovné nory oválného průřezu. Nora se téměř vždy nachází u břehu řeky kousek nad hladinou, velmi často je skrytá pod ochrannou spletí kořenů. Pro výchovu mladých vykope samička daleko větší a komplikovanější noru, až 20 metrů dlouhou, která je v pravidelných intervalech přehrazena ucpávkou. Na konci tunelu založí hnízdo, v němž jako podklad používá rákosí.

Potrava: Ptakopysk je masožravec. Krmí se převážně červy a larvami hmyzu, blešivcem a sladkovodními raky, které vydoluje z říčního dna zobákem, nebo je chytne při plavání. Jeho zobák je velmi citlivý. Díky němu může lovit potravu, aniž by používal zrak.

Rozmnožování: Jako všichni ptakořitní, ani ptakopysk nerodí živá mláďata, ale snáší vejce v hnízdě. Samice snáší během pozdní zimy či začátkem léta několik blanitých vajec (obvykle dva až tři kusy), dlouhých 15-18 milimetrů. Vejce se na první pohled podobají kožovitým zárodkům hadů a ještěrů. Po asi desetidenní inkubaci se malá holá mláďata přichytí na matku, ta během této doby neopouští bezpečí nory, neloví. Stejně jako u ostatních savců produkuje matka pro mladé mléko. Ptakopysk však nemá mléčné bradavky, ale vylučuje mléko pomocí kožních záhybů na své kůži. Mláďata sají mléko z břicha matky, ležící na zádech. Samec o mláďata nepečuje.

Jed: Samci ptakopyska mají jedovaté ostruhy na zadních nohách. U mladých samců jsou krytá rohovinovým obalem, který se v dospělosti odlupuje. Tak lze spolehlivě určit stáří a pohlaví. U samiček jsou ostruhy malé, v jednom roce života zanikají. Ostruhy používají v neurvalých územních bitvách a bojích proti svým sokům. Jed není pro člověka smrtelný, ale způsobuje nesnesitelnou bolest a otoky, které můžou vytrvat i po několik měsíců. Jed může být smrtící pro psy a menší domácí zvířata.

Zajímavost: Je to jeden z mála savců, kteří mají elektrocitlivý smysl: je schopen najít kořist na základě rozpoznání slabého elektrického pole, které vysílá každý živočich.

[Styx]