Wood & Sons Prodejna

[mollyz]

Patrik: +Na jednu stranu je polichocena jeho vloženou důvěrou v ní a na druhou stranu pořád je z něj mírně vedle sebe. + Já ti to teda zařídím, ale mám strach, že vymyslím něco, co ti bude vyloženě vadit. Aspoň mi řekni, jaká byrva se ti líbí nebo něco, co máš rád? Oh...měla jsem tě vzít ke mně domů, aby ses podíval, jaký mám já vkus a přibližně věděl, co tě čeká...

[Patrik Pontus]

+Chvíli popřemýšlí.+ No... asi mám rád spíše přírodní barvy a materiály a nemám rád růžovou barvu.+ dodá radši. Pak se na Molly usměje, tak trochu plaše, ale i tak hezky, když říká.+ Mě se bude určitě líbit všechno, co vymyslíš. Nechám se překvapit. A teď...smím... ehm... smím tě pozvat na kávu? +nejistě na ni koukne.+

[mollyz]

Patrik: +Pořád je z toho trochu vedle, ale nakonec řekne.+ Tak jo, ale koupíme aspoň tu postel, abys měl dneska na čem spát a ostatní pro tebe bude překvapení. Hlavně mě pak nesmíš nadávat...+ V hlavě se jí začnou honit nápady, jak zařídit úplně prázdný byt a hrozně se na to těší.+ Na kafe půjdu moc ráda....nemůžu bez kafe dlouho fungovat, je to moje závislost. A kam?

[Patrik Pontus]

Hmm... tak dobře. +souhlasí nakonec.+ I když můžu ještě klidně zůstat v hotelu. +navrhne.+ A kterou? +zamyšleně opět zrakem přejde po všech postelích.+ To určitě nebudu.+ povzbudivě se na ni usměje.+ Vidím, že mám stejnou závislost. +Zasměje se, pak ale opět znejistí.+ Já... nevím. Je tady v okolí nějaká kavárna?

[mollyz]

Patrik: Co můžeš udělat dnes..+ pokrčí rameny a ukáže na postel, kterou si Patrik vybral.+ Tak třeba tu, co se ti líbila. Je docela normální a když neplánuješ dámské návštěvy, tak knih se ti tam vejde hodně...Já mám v posteli tolik harampádí, že jsem ráda, že se tam vejdu sama.+ Rozesměje se.+ Prima - lektvary a káva - tak to už máme dva náměty na konverzaci.+ Usmívá se na něj povzbudivě. Už dávno si všimla jeho šílených rozpaků a nervozity.+ Nedaleko je kavárna. Mají úžasnou kávu a k ní dávají koblihy tak nadýchané, že se člověk bojí do nich kousnout, aby se nerozplynuly...

[Patrik Pontus]

+Usměje se.+ No to je velice... praktický nápad. +s těma knihama.+ Jo... ehm... noo... +zas trochu znejistí a sklopí očí.+ Víte... víš, já moc nejsem dobrý společník na konverzaci... vlastně radši lidi poslouchám, než bych měl něco říkat sám. +přizná se, i když je mu to viditelné trapné, že není moc konverzační typ.+ Hm... to zní výborně. +když Molly mluví o těch koblihách.+ Hm... přemístíš nás tam? +koukne na ni tázavě a trochu nejistě, jestli ho radši Moll nechce poslat někam.+

[mollyz]

Patrik: Když já si myslím, že to s tebou zas tak špatné není..+mrkne na něj.+ No, jasně přemístím nás...Já tě chytím teď a ty mě, až se přemístíme...+Začne se hrozně těšit na kafe, jak o něm básnila a tak rovnou Vezme Patrika kolem pasu.+ Připraven?

[Patrik Pontus]

Molly: To mně ještě neznáš. +taký malý vtípek, usměje se na ni.
Než to stihne pobrat s tím chytáním koho a kde, najednou je Molly u něj a drží jej kolem pasu a už je to strhne do víru barev. Instinktivně si v tom kroucení Molly chytne a pevné jí drží, aby mu tam někde neuletěla , aniž by si to uvědomil. Takže se asi objeví před kavárnou v dost těsném objetí.+