Romania - Bucuresti

[Syriana Spinnel]

Jemně mu mne týl a nehty ho škrabká na okraji jemných vlasů. Měkké polštáře svých rtů jako by měla k těm jeho přikované, opětuje mu polibky vášnivě i něžně a když se odtáhne, dech se jí v hrudi zastaví, protože aby přestal je to jediné, co by teď chtěla. Pak jsou ale její pochybnosti rozmeteny dalšími polibky. Druhou ruku mu položí na kříže a teplou dlaní přejíždí po pevných svalech zad. Stříbrný svit měsíce dodává pokoji své kouzlo a Gabrielova pokožka vpíjí jeho světlo a třpytivě se mžíZazvoní jí mobil, a protože nepřestává stále vyzvánět, Syr to nevydrží, jemně se vymaní Gabrielovi z objetí a natáhne se pro něj. Když se podívá na displej začne panikařit, odtáhne se od něj a odbelhá se do koupelny, kde to vezme. Cestou kleje Kurva, kurva, kurva

Viktor: Crrrr. Crrrr. +volá Syr na mobil a čeká až to zvedne+
Syriana: Asi po miliontém zazvonění se ze sluchátka ovze Syr Haló?
Viktor: Syriano, to jsem já. +odmlčí se na okamžik+ Potřebuju tě tady. Můžeš přijet? +v hlase má nevyřčenou prosbu+
Syriana: Viktore! I když je od něj tisíce mil, přehodí si župan přes své nahé tělo a zatváří se zahanbeně a provinile Jistě, co se děje?
Viktor: Přijela moje sestra. Phillipa a chce bydlet na Tvrzi. Wenai ji nesnáší, ale ona na tom trvá. +povzdechne si a snaží se, aby to Syr neslyšela+ A navíc je Wenai slepá. Nevím proč. Můžu tě někde vyzvednout?
Syriana: Opře se o kachličky koupelny, ve které je zabarikádovaná a když slyší starosti v jeho hlase je jí hrozně u bohů, Phillipa! Zavrtí hlavou Slepá? Jak slepá? Začne trochu hysterčit Viktore, lásko, dej mi pár minut, hned jsem tam! Představa, že by ji měl vyzvedávat v Rumunsku je šílená ale nelekej se, jak mě uvidíš
Viktor: Dobře, lásko. Budu na Tvrzi v hale. Miluju tě. +řekne ještě, zavěsí a přemístí se na Tvrz+
Syriana: Dobře, hned jsem tam.

Vyjde z koupelny, celá zamračená a zničeně koukne na Gabriela Vlčku já musím domů Povzdechne se i a je vidět, že se jí tam do toho blázince moc nechce Máme nějaké rodinné problémy, velké problémy. Vyklopí a zvedne k němu oči, jestli ji zakousne hned, nebo až za chvíli

[Gabriel]

Nejraději by ji už nikdy nepustil z náručí, proto ho moc nepotěší vytrvale zvonící telefon. Nespokojeně a frustrovaně zavrčí a když Syr zmizí v koupelně, svalí se na postel a rukama si přejede přes tvář. Začíná si přapad nezvykle vyčerpaný a to se mu líbí ještě míň. Když Syr zase vyjde z koupelny, stačí mu jediný pohled na její výraz, aby věděl, že to přišlo daleko dřív, než myslel. Chápu, zlato... Jen jeď. Zadívá se jí do očí a slabě se pousměje. A vidíš, říkal jsem to... Jednou se budeš muset vrátit. Pravda, nečekal jsem, že by to bylo ještě dnes. Dodá po chvíli a bolestně se usměje. Pohladí ji po tváři a jemně políbí na čelo. Tak běž už... Ať manžel dlouho nečeká. Pobídne jí proti své vůli a tváří se stejně sebejistě, jako vždy.

[Syriana Spinnel]

Gabrieli já musím, ale... Přehopkne k němu pohladí ho po tváři mrzí mě to koukne mu do očí a opravdu to myslí vážně Ale kdybych mohla... ráda bych se vrátila dokončit ten kurz. Ale když vidí jak ho chudáka během jednoho týdne zhuntovala, tak neví jestli je to dobrý nápad Najdeš mi mazlíka? projede mu prstama vlasy

[Gabriel]

Já vím..nemusíš se mi omlouvat. Přeruší ji tiše. To víš, že najdu. Bude tady na tebe čekat. Usměje se slabě a podrží chvíli její ruce ve svých. Tak už běž, nebo si to rozmyslím a zamknu si tě v tomhle pokoji. Zažertuje a rty mu zvlní uličnický úsměv. Dávej na sebe pozor, zlobivá zrzko. Pousměje se.

[Syriana Spinnel]

Děkuju skloní se a vtiskne mu do vlasů polibek Možná že by to bylo to nejlepší, co by mě mohlo potkat řekne trochu unaveně, když si uvědomí co všechno ji nejspíš čeká Vrátím se brzy Slíbí vážně a jedním mávnutím si sbalí věci, oblíkání jí trochu trvá. Nakonec ustřihne kalhoty a udělá z nich kraťase. Obuje si jen jednu botu, druhou hodí do tašky Kdyby se cokoliv dělo, zavolej mi ano? I kdyby ti.... kdyby ti bylo smutno. Usměje se na něj, ale postrádá to ten úsměv od srdce. Halt od něj zrovna teď nechce odejít. Naposledy ho pohladí a zmizí

[Gabriel]

Ještě chvíli zírá na místo, odkud zmizela. Pak se otočí a poněkud zoufalým gestem si prohrábne vlasy. Do hajzlu! Zařve najednou vztekle a pěstí praští do skříně takovou silou, až tvrdé dřevo kolem místa dopadu popraská. Že má klouby prstů do krve odřené vůbec nevnímá. Vyjde z pokoje a práskne za sebou dveřemi. Když prochází kolem recepce, má takový výraz, že se nikdo na něj neodváží téměř ani podívat, ve strachu, že by ten hněv padl na jejich hlavy. Nakonec nastoupí do auta, cestou se staví v továrně a s jedním ze členů smečky, kterému důvěřuje víc, než ostatním, zajede do lesa a k hotelu dovezou Syrianino autíčko. Nakonec, když už mu opravdu nezbyde nic jiného, se rozjede domů. Za Sianou. Při myšlence na ni, si zhluboka povzdechne a sevře pevněji volant. Když dojede domů, beze slova vejde do bytu, klíče hodí na stolek v chodbě a přejde do obýváku.

[Okolí]

SIANA
Sedí v křesle, nohu přes nohu, popíjí absinth z fontány, takové skleněné, a čte si moc zajímavou složku, kde jsou i obrázky Přiznám se, že dnes večer jsem tě nečekala Podívá se na něj, už trochu omámeným pohledem

[Gabriel]

Zastaví se a podívá se na ni, jakoby ji ani neviděl. Vážně? A co tě k tomu dovedlo? Pozvedne obočí a pozoruje ji chladným pohledem.

[Okolí]

SIANA
Přejde k němu a trochu ho očichne, oči se jí přitom rozšíří Takže to byla ona! zavrčí je z tebe cítit. V tom lese to byla ona! Děvka. sykne Jak se opovažuje po tom kolikrát tě odkopla přijet do našeho města!

[Gabriel]

Stojí bez pohnutí a úplně tiše, jen jeho oči, které změní barvu na sytě zlatožlutou, prozrazují, že právě teď je velmi blízko tomu, porušit svou zásadu nebít ženy. Takhle o ní mluvit nebudeš. Pronese tónem tak mrazivým, že je div, že se jejich okolí nepokrývá jinovatkou. A vůbec se nesnaží popřít, že opravdu byl se Syr. Zvlášť pokud si chceš své postavení udržet i na ty poslední dva měsíce. Tvrdě jí pohlédne do očí a lhostejně projde kolem ní, aby si nalil panáka. Opravdu ho v tuhle chvíli potřebuje.