Knihovna

[Neferet]

+zarazí se v půlce kroku, dva týdny, před dvě týdny utlumila sílu medailonu, potom co se jí málem propálil kůží. zavře na chvíli oči, měla ho nechat jak byl, možná mohla něco udělat už dávno. nakonec potřepe hlavou, nesmí ztrácet čas, dva týdny je dlouhá doma, kdo ví kam se dostal a jak tam čas plyne rychle, modlí se, aby to bylo pomaleji než tady+ Takže znaky... +přejde ke stolu a mávne nad ním rukou, je tak uspokojující, že má svoji sílu zpět, takže se na prázdném stole objeví hromada pootevíraných knih a mezi nimi jsou poházené Angelovi obrázky vidiny, uprostřed toho zdánlivého zmatku, leží trošku pokaňkaný pergamen s textem+ Jsou to mezidimenzionální číselný znaky pro cestování. Myslela jsem, že mají jen otvírat cestu sem, ale možná kdyby se několik znaků zaměnilo... +očividně byla zvědavá, když tu byla tak sama. zarazí se a zvedne k Angelovi zrak+ Jak je to dlouho co jsi spal? +zeptá se a ano zní to starostlivě, když vidí, jak je unavený+

[Angel]

+S podivem, který se mu ani moc na tváři neodráží, prostě na to nemá vycvičené mimické svaly, sleduje jak Neferet z lehkostí manipuluje z magii. Netušil že to dokáže. Věděl že má moc, ale nevěděl jak moc dobře ji ovládá+ Jistě. Prostě souřadnice, jako všechny kouzla otevírající portály do jiných dimenzí +souhlasí. Moc toho neví, ale párkrát už v jiné dimenzi byl+ Někdy jsou to slova někdy činy... +vzpomene si na to jak probudil Acathlu+ Spánek? Co to je? +koutek rtů mu cukne+ Myslím že od chvíli kdy jsem odešel...

[Neferet]

+souhlasně přikývne+ Možná kdybych prohodila počáteční znak za konečný, použila něco z kouzla díky kterýmu jsem se dostala sem, ale musela bych udržet strukturu... +zarazí se, jak se rozpovídala. netuší jestli jí Angel rozumí a vypadá tak unaveně, možná by ho tím prostě neměla zatěžovat. stočí k němu pohled a následně k němu přejde+ Měl by ses jít prospat. +sedne si k němu na bobek, zvedne ruku a přejede mu dlaní po tváři+ Takhle mi tu stejně nepomůžeš. Ještě mi usneš nad knihou a zapatláš mi jí tou zaschlou krví. +rty jí zacukají v úsměvu, je ráda, že se vrátil, že aspoň on je v pořádku+ Kdybych na něco přišla, přijdu tě vzbudit.

[Angel]

+Nemá zdání o čem to mluví. Magii ovládá povrchně a tom jak funguje cestování mezi dimenzemi nic neví. Ovšem snaží se dávat dobrý pozor, jak jen mu to unavený mozek umožňuje. On je velice učenliví a rychle věci chápe, i když to nedává najevo+ Možná máš pravdu +uzná. Nehádá se, vyjimečně+ Slib mi ale že nic nepodnikneš dokud nebudu stebou. Nechci přijít i o tebe. Jasné? +upře na ni silný pohled. Pak se zvedne, políbí ji na čelo a odejde z místnosti+

[Neferet]

+měkce se pousměje, když se nehádá+ Slibuju. +slíbí mu to, ale otázka je jestli to skutečně dodrží, když bude mít dojem, že skutečně na něco přišla. nebude chtít čekat+ Dobře se vyspi. +popřeje mu a sleduje jeho mizející záda, když se jistá, že odešel, otevře stěnu z nich, co je za stolem a vstoupí do malé místnosti. převleče se do připraveného oblečení, do oblečení co běžně nosí ve svém boji, kalhoty, korzetovou halenku, i zbraně si vezme, dýku k pasu, připevnit na lítko, skovat do vysokých bot, vlasy si stáhne do culíku a vrátí ze zpět do knihovny a katanu, co si vzala položí na stolek vedle stěny. pokud se jí povede portál otevřít, nebude mít čas. sice Angelovi slíbila, že se o nic nepokusí, ale stát se může cokoliv. posadí se za stůl a dá se do práce. mění znaky, přidává, odebírá... vytváří varianty, ale zdá se jí, že tomu něco chybí... chvílemi se nadchne, že našla správnou cestu, ale po chvíli kdy spojení tiše vymizí je naštvaná, stále víc je vzteklejší a naštvanější.... hodinu po hodině... vstane a začne přecházet za stolem, zrovna zkoušejíc jednu z variant. ta by měla fungovat, ale když spojení opět tiše vymizí vztekle praští do stolku, kde leží zbraň, přímo na její ostří, takže není divu, že se poraní.... z rány jí vyteče několik kapek krve, které vzápětí vymizí... místností se prožene vítr shazujíc z regálů knihy.... papíry ze stolu lítají všude možně... nedaleko Neferet se otevře portál, který překvapenou dívku vcucne, naštěstí i se zbraní a vzápětí se zavře+

[Angel]

+Vejde do knihovny a první co ucítí je intenzivní magie. Rozhlédne se, propátrává místnost a hledá Neferet. Jediné co vidí jsou rozházené věci a knihovny. Je mu hned jasné co se stalo+ Zatracen! Zatraceně! +vrhne se ke stolu k papírům co na něm leží a začne se jimi prohrabávat. Moc ničemu z toho co je tam psané nerozumí, natož aby dokázal portál sám otevřit. Klesne na židli, upustí papír a neví co má dělat. Najedou je tu docela sám v obrovském domě a Neferet se Spikem jsou kdoví kde. Opře si lokty o kolena a složí hlavu v zoufalství do dlaní+

[Angel]

+Přívěsek je přenese na poslední místo kde byl, což je knihovna na Darktoru. Je tam příjemné intimní osvětlení, všude knihy a jejich vůně. Stůl s poházenými pergameny s různými kouzli. Vlastně to tu svým způsobem vypadá podobně jako v Sunnydale ve školní knihovně. Stojí tam, řetízek na krku a jsou nebezpečně blízko. Trochu pohne hlavou směrem k Buffy, ale včas se zastaví a zakryje to tím že jí stáhne řetízek z krku+ Odtud zmizela +řekne polohlasně když je k ní bezpečně otočený zády+

[Buffy]

Když se objeví na místě, zvědavě se rozhlédne a musí uznat, že to tu na ní udělalo dojem. Když se k ní Angel nakloní, srdce jí vynechá několik tepů a podobnost se sunnydaleskou knihovnou jí napadane také. Když sundá medailonek, tiše vydechne, sama neví jistě, jestli úlevou nebo zklamáním. Raději se důkladněji rozhlédne po knihovně, přejde ke stolu, kde jsou poházené papíry. Chvíli se do nich dívá, ale neřeknou jí o moc víc, než před tím. Už se chce odvrátit, ale zarazí jí podezřelá skvrnka na jednom z papírů. Zvedne ho a prohlíží ho pozorněji. Angele... možná vím, co chybělo k otevření toho portálu. Ohlédne se a ukáže mu nahnědlou skvrnu na papíru.

[Angel]

+Obrátí se jak na něj zavolá. sklouzne pohledem na papír v jejích rukou a zamračí se. Podle barvi i podle pachu pozná že je to krev. Předtím si ji nevšiml, protože už je tak nějak uvyklí na to cítit Neferetinu krev někde v okolí že mu to nepřišlo podezřelé+ Krev +konstatuje co je všem v místnosti zřejmé. Přijde blíž, natáhne se a chce Buffy vzít papír z ruky, když se jejich ruce nepatrně dotknou. Zvedne k ní oči a polkne+ Nevšiml jsem si toho dřív... já... není to poprvé co cítím Nefertinu krev +bezděky si olízne rty+ Pokud nebudeme mít její čerstvou krev, pak asi portál neotevřeme.

[Buffy]

Jen s největším sebeovládáním potlačí zachvění, když se jejich ruce dotknou. Když si Angel olízne rty, pohled jí samovolně sklouzne od jeho očí ke rtům. Trochu trhaně se nadechne a o kousek odstoupí. To asi ne... nepředpokládám, že někde máte lahvičku s její krví? Podívá se na něj ale tak, že by jí to ani moc nepřekvapilo. Čili budem čekat, jestli se jí čirou náhodou nepodaří se vrátit? Skříží ruce na hrudi, jakoby se tím chtěla bránit...před čím, ale neví ani ona sama.