Vstupní hala

[Angel]

+Nuceně se pousmívá dokud mu ti dva nezmizí ze zorného pole, potom se jeho výraz změní na zoufalí. Rozhlédne se. Ve všem to mramoru, světlech a prostoru špícího čistotou a klidem je mu najednou úzko. Má rád přepych, takovým tím způsobem chvíli si v hrát, ale pak se stáhnout do stínů. Navíc je to tu cítit kamenem jako internát kde vyrůstal. Vzdychne. Nebude se přeci bát jaké malí školák. Zabočí někam směrem kde Nef ukazovala knihovnu. Přestože je upír, má na okamžik ve světle svíčky stín, který se ale oddělí a zmizí ve tmě pod schody+

[Angel]

+Potom co se nedostal do knihovny, protože byla zavřená a prošel si několika dalšími místnosti ve kterých se málem ztratil, kdyby neměl dobrý orientační smysl, se vrátí do haly. Jeho kufry a i krabice tu pořád stojí, tak je nechá kde jsou a jde nahoru.+

[Spike]

+Krebička ve které je Junior se podezřele kymácí, kymácí se tak dlouho až spadne na zem a výčko z ní částečně odskočí. Mezi krabičkou a výčkem se vysunou tři obrovské, chlupaté nohy. Umělá hmota zamraská jak se do ni pavou opře a vytáhne se ven z krabičky. Vyběhne po zavazadlech nahoru, rozhlédne se, pak zase seběhne a vyrazí přes halu nahoru ke schodům a po nich nahoru+

[Marius]

+portál se mu otevřel jen kousek od vstupních dveří. vejde dovnitř a v tu chvíli strne a zpozorní. něco se mu nezdá a to něco je velice znepokojivé. cítí dva cizí upíry a do toho slabou vůni samotné Neferet. je si docela jist, že by sem Nef nepřivedla žádného dalšího upíra, pokud by k tomu nebyla přinucena. jílec meče mu do ruky vklouzne docela sám a v duchu si děkuje, že se nestihl převléci a odložit větší zbraně. rychle zamíří k Nef do ložnice+

[Angel]

+Medailon od Neferet ho přenese rovnou do haly. Vypadá dobře, sice má na obličeji několik skoro zhojených škrábanců, ale nemá vážná zranění. Má ovšem jakýsi prázdný pohled člověka který něco ztratil+ Halo? Je tu někdo? +zeptá se trochu hloupě a zatočí kolem dokola. Ten přepych všude kolem tak kontrastuje s bojem který prožil že ho to zaráží+ Neferet? +přehmátne z ruky do ruky meč který drží+

[Neferet]

+objeví se z chodby vedoucí do pracovny, trošku udejchaná, jak pospíchala, na tváři se jí objeví široký šťastný úsměv, když uvidí Angela+ Angele! +na nic nečeká, taky nač by čekala a rozeběhne se k němu. spíš než aby ho objala mu do náručí vletí, ale podaří se jí zbrdit natolik, aby sebou nesekli. obejme ho pevně kolem pasu a přitiskne tvář na hruď. je tam s ní, ale něco je špatně. zašátrá rukou za ním a trošku se odtáhne+ Spikeu? +je trošku zmatená, čekala by, že se s ní pořádně přivítá, rozhlédne se kolem i za Angela se podívá, ale nepouští ho+

[Angel]

+Její útok ho zaskočí, ale ustojí to a pevně ji na obejme+ Neferet +zaboří ji nos do vlasů. Je to neskutečně uspokující mít i tu u sebe, ač by to nikdy a nikomu nepřiznal. Pohladí ji po zádech+ Není tady. Je pryč +i když se to snaží zakrýt z jeho hlasu je znát bolest nad ztrátou důležitého a, ano, milovaného člověka+

[Neferet]

+strne a zvedne k němu hlavu. je zmatená, ale nechce tomu věřit, určitě se jen někde skovává a dělá si z ní srandu, to by mu bylo podobné, ale tón Angelova hlasu je tak určující, zakroutí hlavou a ucouvne+ Ne. +možná je v šoku, možná jí to zasáhlo až moc, možná obojí+ Slíbil, že se vrátí. +oči má jak tenisáky, ale zamrkání zažene slzy, slíbila, že bude silná a to hodlá dodržet, ruka jí vystřelí k medailonu na krku, cítí jak pulzuje, dvojtě+ Kde je? +trvá si na svém, že tu někde musí být, cítí že je přinejmenším naživu, samozřejmě jak jen upír může být+

[Angel]

Neferet +přejde jí dlaní po tváři, položí ji ruce na ramena a trochu si ji zase přitáhne k sobě+ Nevím kde je. Je prostě pryč +mluví vážným hlasem který jí má zároveń uklidnit+ Unesli ho. Věř mi že jsme s Buffy, Faith, Willow, Gilesem a Alexem dělali všechno co se dalo, ale ani jsme se nedostali do té dimenze +vyjmenuje všechny co se na to aktivně podíleli, aby Neferet viděla že se opravdu snažili+ Nemůžeme už nic víc dělat. Je mi to líto +sám vypadá že by klidně mohl z fleku začít brečet, ale to se samozřejmě nestane+

[Neferet]

+zavře oči, když jí pohladí po tváři a přitáhne k blíž k sobě. nemůže tomu uvěřit, nechce tomu věřit. tolik lidí a nic nedokázali. tolik síly a nic, ale vlastně je vůbec ani nezná, ale tak nějak předpokládá, že musí být silní, když se na tom podíleli ne? jeho poslední slova jí donutí oči otevřít, něco v ní se pohne a rozlomí, místností jasně zavoní magie+ Ne... vy... +zvedne k němu hlavu, oči se jí lesknou, ne slzami, ale odhodláním a magickou silou+ ...ale já ano. +je si tím jistá, je rozhodnutá nepřestat ho hledat dokud přinejmenším nepadne několikrát vyčerpáním nebo tak něco, i když otázka je jestli i to by jí odradilo+ Žije... nenechám ho tam, ať je to kdekoliv.