Ložnice

[Angel]

Nejdeš +rozhodne Angel autoritativním tonem nepřipouštějícím diskuzi+ a přestaň s tím věčným fňukáním +zavrčí nad tím jak vidí že se asi Neferet za chvíli rozbrečí. V okamžiku kdy to vypustí z pusy se ale zarazí, skloní hlavu a promne si kořen nosu+ Promiň Neferet, nemyslel jsem to tak +přejde blíž k posteli jako Spike a přidřepne+ Podívej se na mě +vyzve ji+ Nemám rád, nikdy jsem je neměl rád, ženy co brečí na každým zlomeným nehtem. My odcházíme, ty zůstáváš, to fakt se kterým nikdo z nás nic neudělá. To že budeš brečet nikomu nepomůže +zase se postaví+ Dokaž mi že o tebe mám stát. Dokaž že se o sebe umíš postarat a jsi silná žena +apeluje na její touhu je potěšit, je to pěkný manipulátor+

[Spike]

Neobořuj se na ni! +brátí Neferet před angelem, ale když má starší upír ten svůj proslov tak ztichne, jen se mračí. Je mu jasné co Angel dělá, jak s Neferet manipuluje, ale nedokáže říct aby to nedělal. Svým způsobem si myslí že to bude pro Neferet lepší, protože se jí nebude moc nic stát+ My se o sebe postaréme i bez tebe lásko +přidá svou trochu do mlýna+

[Neferet]

+sevře rty tak pevně, až zaskřípe zuby. zvedne k němu zrak a poprvé chce prostestovat, vzepřít se Angelově rozhodnutí. ruce se jí pomalu přestanou třást a obličej se jí poskládá a nic neříkající masky, ale stojí jí to hodně sil. má strach, strach že se jim něco stane, strach z toho že se nevrátí. vrací se jí vzpomínky na Fernanda a dárek od Kranze. tvář má sice nečitelnou, ale v očích se jí všechno leskne+ Nenávidim to. Nenávidim sedět mimo a čekat. +dalo by se to vzít jako souhlas, že zůstane doma, otočí se ke Spikeovi, rozepne mu prvních pár knoflíčků a vytáhne prsten na řetízku, co mu dala k Vánocům+ Slib mi, že ho nesundáš. Kdyby se ti něco stalo, poznám to... budu tě moct najít. +sevře prsten v dlani+ A ty taky. +otočí se na Angela, nejspíš pro něj má taky něco takovýho schovanýho+

[Angel]

+mírně pokrčí rameny+ Já sedím doma a čekám po celé roky +myslí samozřejmě skutečnost že čeká na Buffy, že jí nemůže pomáhat, chránit ji, dokonce ani být po jejím boku, přestože by si to přál. Podívá se na prsten, už dávno ho zajímalo co to má Spike za cetku, ale nikdy se nezeptal+ Nemyslím že to bude fungovat přes dimenze +polemizuje na téma účinosti předmětu+

[Spike]

+Kouká na prsten jako na zjevení, úplně na něj zapoměl, docela jako na smrt, která pro ně nic neznamená+ Jo, jasně, ani nevim že ho mám +podotkne, jelikož na něj fakt nepamatuje+ Svalovac ho má taky? +podiví se. Vzhledem k ANgelově zálivě nosti hodně šperků by nečekal že ho bude někde schovávat, nehledě na to že ho u něho neviděl ani na řátízku+

[Neferet]

Stvořila jsem ho, vim co dokáže. +zní to spíš jako naštvané vrčení, naštvalo jí, že se zdá, že po Angelovi chce hodně a to jde jen o blbej prsten+ Dobře. +pousměje se na Spikea, prsten mu vrátí zpět pod oblečení a zase mu zapne košili+ Nemá. +zakroutí hlavou a vstane, přejde k toaletě a vyndá ze šuplíku malý sametový baliček+ Jestli si myslíš, že po tobě toho chci moc... nemusíš si ho brát. +natáhne k němu ruku s baličkem+

[Angel]

+Jeho pohled jasně říká "uvěřím až to uvidím. ne dřív". Balíček si od ní převezme a rozbalí ho. Na ruku si vysypne prsten, převalí ho několikrát na dlani, než si ho natáhne na prst. K jeho decentním, nanejvíš ozdobeným drobným zirkonem, se sice moc nehodí, ale v celkovém dojimu to nevyzní tak divně jako kdyby si ho vzal Spike+ Budu ho nosit +slíbí, přestože si myslí že je to zbytečné+ Musíme vyrazit. Vem si jen to nejnutnější +vyzve Spikea a sám odejde zabalit si věci+

[Spike]

Měl bys magii jen trochu věřit +podotkne k Angelovím mizejícím zádům, stejně ho starší muž neposlouchal+ Musím jít lásko +přitáhne si ji k sobě pro dlouhý polibek, opře si čelo o její a hladí ji po tváři+ Nejradši bych tu zustal... vážně, ale povinost volá +najednou se hlasitě rozesměje, pobaveně a vesele+ To zní jakobych byl rytíř a loučil se se svou manželkou před odjezdem na křížovou výpravu +něžně se na ni usměje+ Já se vrátim. Slibuju za nás +hodí bradou ke dveřím kud Angel odešel+ oba +znovu ji krátce políbí, vstane, vezme si tu svoje věci a jde dolů do haly+

[Neferet]

+spadne jí ze srdce jeden z velkých kamenů, když si Angel prsten vezme a slíbí, že ho bude nosit+ Děkuju. +hlesne k jeho mizejícím zádům, mrzí jí, že se ani nepokusil rozloučit+ Tolik chci, abys zůstal... +zašeptá a na chvíli zavře oči doufajíc, že se jí to jen zdá, marně+ A nejsi snad? +pousměje se a políbí ho+ Miluju vás, tak se mi koukejte vrátit. +pevně ho objeme, nechce ho pustit, ale musí, sleduje jak si bere věci a zamíří za ním do haly, aby je vyprovodila. stojí ji hodně sil, aby se po nich nevrhla a neprosila je, aby nikam nechodili, ale kvůli Angelově proslovu to zvládne, dokáže, že je silná. když odejdou vrátí se zpět do ložnice. je jí špatně, tolik má o ně strach. vyndá ze šuplíku medailon a zavěsí si ho na krk. cítí jak slabě pulzuje. trochu se jí díky tomu uleví, ale pohled jí padne na obrázky, shrábne je a zamíří do pracovny+