Ložnice

[Angel]

To ano, ale ženská mysl je náchylnější ke stresu a rychleji mu podléhá +brání sám sebe. není hloupí, rozhodně ne, i když to tak při jeho povaze a flegmatičnosti někdy vapadá, proto moc dobře ví kam Neferet svými slovy směřuje a rozhodně to nehodlá jen tak přijmout. Není přece nějaký psichiská troska co ventiluje svoje emoce do eteru v podobě duchů+ Oči jsou oči, nic víc +zvedne se. Chce odsud odejít, utéct někam pryč, zavřít se do svého pokoje a na všechno a všechny zapomenout+

[Neferet]

+zakroutí hlavou+ Nejde o stres, ale o vztek. A popravdě, dusíš ho v sobě tolik... nikdo jiný by to nedokázal, takhle se ovládat, snad nikdy jsem tě neviděla rozzlobeného, nikdy nic neřekneš a to taky dokáže své. +neví jak dál, vidí jak to nechce přijmout, tak se zase uzavřel, ne že by byl někdy otevřený, když vstane Angel, taky vyskočí na nohy, i když se jí ještě trochu zamotá hlava+ Ten duch ničil, byl plný nenávisti a zlosti, která je zaměřená na mě. S tím co jsem udělala, jak moc jsem vám oboum ublížila ve spojení s vlnou magie, která ze mě unikla když jsem se chtěla zabít, když sem umírala...něco takového, magie a pocity, při tvym návratu mohli stvořit. Neříkám, že to tak bezpodmínečně je. Je to jen jedna z variant, ale ta nejpravděpodobnější. Doufám, že se pletu. +povzdechne si a přejde k němu blíž, ruku mu položí na tvář+ Ale ať je to tak nebo ne, jsem tady, jsme. Nemusíš na to být sám. +vidí na něm, že chce utéci, ale něco v ní ho nechce pustit, ale v odchodu mu nebrání+

[Angel]

Já v sobě nic nedusím +trhne hlavou, nechce aby se ho dotýkala+ Proč si všichni myslí že v sobě city dusím? Já je prostě nemám! Není žádný malí zraněný chlapeček v mojí mysli! +orzhodí rukama, je rozlobený, nebo přinejmenším rozrušený+ Jsem tu jenom já. Chlap co si žil normálním životem a měl normálně pojít na syfilis v nějaké škarpě, ale místo toho tu pořád trčí v tomhle +zvedne ruce, prohlídne je, přejede si po nich navzájem+ těle. Tvrdíš že mám vztek? +zavrčí+ Jo! Mám vztek! Mám vztek na Dralu že ze mě udělala upíra! Mám vztek na cikány že mě vrátili duši! Mám vztek sám na sebe, jak jsou ublížil Buffy! Mám vztek na Cordelii že mě opustila když jsem ji nejvíc potřeboval! Mám vztek i na tebe že sis nevážila mojí důvěry a lásky! +ustupuje od ní jakoby se jí bál nebo štítil+ A co je na tom špatného?! Nemám právo na život ani na smrt, tak mi neber právo na to být vzteklí! +tak pečlivě pozbírané a poskládané knihy se sesunou jakoby je někdo schodil rukou. Angel strne a kouká na ně jako oapřený+

[Neferet]

+spustí ruku dolů, když před ní ucukne. jen stojí a poslouchá ho, skutečně ho poslouchá a skládá si střípky do sebe, ale není poznat, co si myslí. nechce, aby poznal jak se jí některé části dotkly, zejména ta o tý důvěře a fakt, že před ní ustupoval, takovým tím způsobem co raní. jen sklouzne pohledem na knihy, které vypadly z polic+ Neberu ti právo být vzteklý. +zakroutí hlavou, nepochopil jí a ona neví jak by mu to vysvětlila, zamíří ke knihám a sedne si k nim na bobek, začne je sbírat. mlčky, neví co by řekla, ty knihy mluví samy za sebe. nemluvě o tom, že i když to asi neměl v úmyslu, ale svými slovy jí radil, i když jen trochu, ale bylo to neočekávané+

[Angel]

+Jak se tak hezky otevřel, tak se zase uzavře. Když o to zjevně tady nikdo nestojí aby byl citoví a nedusil to v sobě, tak se nebude namáhat a ztrapňovat. I když knihy spadli stále odmítá věřit tomu že je za to odpovědný. Pořád to klidně může být Neferet+ Fajn +odsekne naštvaně. Nezajímá ji co říká, tak jí to nebude vnucovat+ Odcházím +řekne mnohoznačným hlasem, obrátí se a vyrazí ke dveřím+

[Neferet]

+roztřesou se jí ramena jak potlačuje pláč, ale nakonec jí pár slz steče po tvářích, asi jí to zasáhlo víc, než si chce připustit, nemluvě o tom, že jí připomněl jak se cítila, když je zradila a zůstala sama+ Fajn, nikdo tě tu nedrží. +odpoví obratem, ale pak vzlykne a vyskočí na nohy+ Angele! +zavolá za ním, nechce aby odešel a vrhne se k němu, spíše mu vletí do náručí a pevně ho obejme kolem těla+ Neodcházej. +jakoby byla zpět v Hyperionu před pár měsíci, akorát že tenkrát nemohla nic říct, nic neřekl+ Prosím neodcházej. Nechtěla jsem ti ublížit. +kdo ví jestli myslí tuhle chvíli, co se stalo tady nebo to co se stalo dřív+ Tolik... tolik mi je to líto, tak moc mě to bolí, že jsem ti ublížila. +zní to zoufale, miluje ho a o to víc je ta bolest upřímná+

[Angel]

+Její útok ho překvapí. Jen sebou cukne, jak se k němu přitiskne a trochu couvne pod váhou jejího těla dozadu. Zmateně ji obejme kolem zad, pomalu, jakoby se bál že ji ublíží nebo se mu rozplyne před očima+ Ale já... +začne hned, jenže Neferet ho nepustí ke slovu. Poslouchá její vyznání ze kterého je hned celí rozpačitý+ Chtěl jsem jen jít do svého pokoje +zamumlá když ze sebe hnědovláska dostane všechny ty omluvy+

[Neferet]

+zvedne k němu třpytící se oči, vážně si na chvíli myslela, že chce odejít úplně a dovolila tak propadnou zoufalství z toho, že by s tím nic neudělala+ Skutečně? +zamrká aby líp zaostřila, přes ty slzy se jí blbě kouká+ Já... +rozpačitě se začervená+ ...ale i tak nechci aby si odešel. +znovu zamrká, zatracený slzy co se jí předtim nahrnuly do očí+

[Angel]

A co tu mám dělat? +rozhodí ruce, takže jí tim pustí+ Nechat se tu obviňovat z něčeho co není moje vinna? +stále trvá zarputile na tom že on toho ducha nestvořil, ani ty knihy ho nepřesvědčili. On je velmi tvrdohlaví+ Já nejsem žádná hysterická holka, já jsem Angelus... Angel +opraví se rychle+

[Neferet]

+odstoupí od něj, když jí pustí v očích ublížený lesk+ Já tě přeci z ničeho neobviňuju. +brání se+ Kdybych tě chtěla obvinit, udělám to před Spikem a Mariusem. Jsem sem si s tebou o tom chtěla promluvit, probrat tuhle možnost. +odporuje, trhne hlavou na stranu, když se tak přeřekne+ Mám nápad. +řekne po chvíli+ Zeptáme se ho. +samozřejmě myslí ducha+