Bar - balkon

[Rebecca Altamirano]

Vejde do tlumeně osvětlené místnosti a všechno si se zájmem prohlíž. Když uvidí Beu, usměje se a mávne jí na pozdrav, pánovi zlehka kývne, páč ho ještě nezná. Vydá se k baru, pozdravit Jean-Clauda a poděkovat za pozvání. Postrach k ní sedí zády, tak potichoučku dojde až za něj a šeptne těsně za ním. Baf...A mám tě. V očích jí uličnicky jiskří.

Zdravím tě, Jean-Claude. Pohlédne na něj a pousměje se.

[Beatrix]

+taky jí mávne a john se zdviženým obočím kývne+ nějak se to tu slízá...

[Jean-Claude]

Bea: *číšník přikývne a zmizne s objednávkou, zanedlouho donese dva grilované lososy s přílohou*

[Jean-Claude]

*Jean - Claude si sjede pohledem Beccy odshora dolů a usměje* Potěšení na mé straně, belle, vítej ve Slastech *zapřede medově* Posaď se s námi...*nabídne*

[Postrach]

Fuj, to jsem se lek...copak strašíš počestné upíry...*otočí se a usměje se na Beccy, nevypadá moc překvapeně* jen se posaď, nebo J-C vyneseš spaní...*potutelně se uculí a přisune ji barovou židličku*

*J-C se jen ušklíbne* nevynese..rakev si hlídám...poté co mi z mé oblíbené nadělali třísky na otop...

[Rebecca Altamirano]

Ale no tak Postrachu. Vím, že jsi mě slyšel. A kdyby ne ty, Jean-Claude určitě. Na vás dva nemám a když jste pohromadě, tak už vůbec ne. Naoko nešťastně si povzdechne a sedne si k baru.

Jean-Claude, ty jsi tak krásně staromódní. Usměje se. Já bych postel nevyměnila za nic na světě. Nehledě na to, že mám klaustrofobii. Je to docela vtipný, upír s fóbií. Uculí se. Ale tedy, máš to tady vážně krásný a vsadím krk, že obchody půjdou víc než dobře. Tady jsou všichni na novinky celí žhaví. Pousměje se. To mi připomíná...nevyrušila jsem vás doufám, že nějakého důležitého a tajného jednání, že ne? Koukne nejistě z jednoho na druhého.

[Beatrix]

+poděkujou a pustijou se do toho+

[Postrach]

Beccy: no, to neznamená, že bych nemohl být gentleman..*uculí se a blýskne kočičíma očima* no, rakev také není mé oblíbené místo..*přikývne* teda pokud do ní necpu někoho jiného...

[Jean-Claude]

budeme se snažit ti to nepřipomínat*škádlivě* postel...není špatná, ale kromě své, kterou mám mimo denní světlo, přece jen, rakev to jistí...ne všichni mohou ve dne chodit venku*koukne na ni* nebo si přímo vyhřívat kůži na sluníčku*přimhouřenýma očima střelí pohledem po Postrachovi* a s tou fobií..někdy je v rakvi těsno, pravda..*trochu se ošije*

hm..tak vyrušila...od čeho tak důvěrného bys nás mohla s Postrachem vyrušit *protáhne hřejivým hlasem a ledabyle položí paži kolem Postracha, který po něm šlehne "postrachovským" pohledem* ale no tak, příteli...*zasměje se* jen obchodní záležitosti...doslechl jsem se, že tady pán dodává už do jisté čajovny speciální čaje a tak jsem pokládal za vhodné tuto situaci vyřešit a potažmo, zneužít..*nevinný úsměv*

[Rebecca Altamirano]

Zasměje se Postrachově poznámce. Moje řeč, taky tam radši cpu někoho jinýho. I když...pokud je ještě co cpát do rakve, že...

No jo, to máš pravdu. Jen někteří...privilegovaní....Střelí pohledem po Postrachovi a uculí se. Já sice ve dne chodit můžu, ale na přímém slunci bohužel taky ne. Ale když je pod mrakem, případně šero, tak můžu. Ovšem pak jsem mírně řečeno nepatrně nervózní, kdy ten svítící ksindl vyleze. Uculí se. Takže to taky nepraktikuju nijak často.

Takže speciální? A jak přesně speciální? Já totiž poslední dobou byla jen doma nebo ve Finsku, potřebovala jsem trochu relax. Usměje se. Ale poslední dobou se začínám trochu nudit a nějak nevím co s tím. Na lov se mi nijak zvlášť nechce, dělá to víc problémů, než se jich vyřeší a nervy mám jen jedny. Ušklíbne se. Ale tak mě napadá...nehodila by se ti tady malá výpomoc? Pohlédne mu do očí. Z jejich intnezity a hloubky jí mimoděk po páteři přeběhne příjemné zamrazení. Trochu se zamračí, ale zvládá to:)