Ano, to je on. Vlastní mimojiné i Provinilé Slasti.
Doplní a zkoumavě na něj koukne. Snaží se odhadnout, jaký přesně vztah má k upírům. Ano občas ano. Nakonec i Postrach je upír, že.
O sobě pomlčí, holt si zakládá na tom, že se snaží tvářit jako člověk, nanejvýš čarodějka. (lach, no doufám, že by na ni nevytáhl tu svou pěknou berettu, to by asi kolegiálním vztahům moc neprospělo
) A v tom speciálním obchůdku dole je občas Robert, Jean-Claudův noční manažer ze Slastí.
Ne, to se nám naštěstí ještě nestalo a nikomu bych to rozhodně nedoporučovala. Pokud by se dostal až sem, možná bych mu šla osobně pogratulovat.
Ušklíbne se pobaveně. Všechno je tu zabezpečené nejmodernější technikou. I k tomu mám docela blízký vztah. Kdybyste viděl moje auta a garáže, pochopil byste.
Uculí se. Hezký pohled, že?
Usměje se chápavě. Mno...na co... jsme obchod, tak je dobré mít ty nejžádanější kousky na skladě. A navíc tu máme všichni tak trochu nezvykle přítulný vztah ke zbraním obecně.
Pokrčí rameny a nevinně se usmívá.