Kancelář Jean-Claudea

[Manori]

chm...no, to doufám...*vyculí se* ale spíš ho asi zajímá žabák...možná zkouší, jestli když ho políbí, z něj vyroste zlatovláska...*svíjí se na křesle* kruci, měla bych si takové myšlenky vymazat z lebky, nebo mě budou napadat v hoodně blbých chvílích..*poznamená*

[Rebecca Altamirano]

To bys teda měla... Přepadne ji další záchvat smíchu. Ale já teda taky, protože by vážně nebylo dobré, kdybych se uprostřed rozhovoru s J-C zhroutila smíchy. Zajíká se smíchy.

[Manori]

no to teda...smát se mu jen tak bez důvodu do obličeje...juj..*dýchá na křesle jak kdyby uběhla maraton*to bych si taky mohla přidat do té faktury ještě jednu položku...rakvičku..a prosím si pohodlnou...

[Jean-Claude]

*a jak je řeč o rakvičkách, tak se někde hloubějc v klubu někdo probere...asi má pěknou ospici na jazyku z toho drbání, tak si notně rozmrzele přivolá snídani a pak se vydá směr kancelář*

[Rebecca Altamirano]

Už jenom beze slov sípe, a snaží se trochu probrat. Nee, dost já už nemůžu... Otírá si slzy smíchu, natáhne se a pohladí žabičku po hlavičce. Neboj neboj, my tě nedáme. Culí se na ni.

[Manori]

*ještě se furt pochechtává* tohle mě jednou zabije...chm..zvláštní, člověk by řekl, že v rámci toho, kde je, to bude něco jiného...zubatějšího....*přejde si rukama po obličeji* uff...a sakra..*zbystří, jak se chladnější závan dostane do kanclu napřed před JC*

[Jean-Claude]

*vejde skutečně za chvíli do kanceláře...koukne z jedné na druhou* bonjour, dámy..to tady máte nějakou poradu?*povytáhne obočí a zrak mu padne na vázu mezi nimi* bylas úspěšná?*zeptá se medově Beccy, div že jí ten hlas neteče po kůži* lištičko...*dojde líbnout na tvář Man, co se snaží přesvědčivě imitovat kus nábytku* děje se něco? *narovná se a znova si je změří spalujícím pohledem, tentokrát pořádně*

[Rebecca Altamirano]

Heh... Trochu se zakucká, jak se tam tak najednou zjeví, instinkty má oslabený záchvaty smíchu:D Dobré ráno... Usměje se na něj stejně sladce. Samozřejmě, že jsem byla úspěšná... Zatváří se samolibě. Jen se tě musím zeptat...opravdu to chceš vědět? Pozoruje ho s vážnou tváří a pečlivě se hlídá, aby se nepodívala na Man, protože ví, že by se okamžitě zhroutila v záchvatu smíchu.

[Jean-Claude]

*mrkne, co to z ní vypadlo...chudák netuší, co se dělo předtím, no, ale nekomentuje* ach..výborně...jistě, že to chci vědět, proč bych jinak ti říkal, ať mi to zjistíš...nemám rád, když se dějí "věci" *na okamžik spočine zrakem na žabce, která začíná imitovat jeho modrý pohled, kdyby se mohla naježit, tak to udělá, ale nemá čím, tak se aspoň na okraji dravě nafukuje*, o kterých nich nevím...*přimhouří oči* něco tím chceš naznačit?*studuje její pečlivě neutrální obličej*

[Manori]

*začíná tiše sublimovat, když ho tak poslouchá, ale neudrží se, když se podívá na žabku* já bych ji neprovokovala...koukni na ten pohled...*pípne na J-C* aby se nestalo, že tě nakonec sežere ona...*má dřevěný xicht, jak se nemůže smát*