Kancelář Jean-Claudea

[Jean-Claude]

*rozesměje se a ten smích ji víří kolem žaludku jako něco živého* to se myslím dá splnit... a nejen to...*dodá trochu tajemně* to "no nic" mu taky mám říct?*neodpustí si ji trochu poškádlit, když už sem vlezla..zadívá se na ni, pak jen potřese hlavou* ne, nemusíte mít strach. To byste se musela víc snažit, abyste mě doopravdy rozlobila...*zvedne se ze stolu jediným ladným pohybem a nakloní se k ní na okamžik, takže může cítit jeho exotickou kolínskou* ale nepokoušejte štěstěnu... je to vrtkavá dáma...*zase narovná* budeme se tedy těšit na vaši návštěvu...*z toho množného čísla není patrné, jestli myslí Slasti, sebe, nebo i Aubreyho.. a doprovodí ji ke dveřím, které jí podrží*

[Syriana Spinnel]

*Najednou jako by měla v břiše motýlky a má obrovskou chuť se smát radostným smíchem. Aha, to na ni působí jenom jeho smích, no páni. Zčervená, když si ji dobírá* Myslím, že nebudu víc zkoušet vás rozzlobit *Z té vůně se jí zatočí hlava, projde kolem něj, naposledy se na něj usměje a rychle se dekuje pryč, než si to někdo rozmyslí a dá si ji tam na oběd* Takže brzy nashledanou Jean-Claude *a je pryč*

[Jean-Claude]

*chvíli se za ni dívá, pak ty dveře zase zabouchne. zavrtí hlavou s úsměvem a vrátí se pomalu k rozdělanému projektu*

[Jean-Claude]

*a Buzzovi vzkáže, ať mu pošle Beccy do kanceláře, až se objeví*

[Rebecca Altamirano]

( )

[Rebecca Altamirano]

Dojde před kancelář, zaklepe a čeká až ji pozve dál.

[Jean-Claude]

*skutečně se za chvíli ozve francouzské * entrez...*JC sedí za stolem, když Beccy vejde, zvedne hlavu a s neutrálním pohledem si ji sjede od hlavy až patě* no výborně...posaď se...*kývne bradou ke křesílku, odloží nějaké papíry, založí si ruce a pozoruje ji chvíli mlčky* tušíš, proč s tebou chci mluvit?*prolomí ticho*

[Rebecca Altamirano]

Vejde a zavře za sebou dveře. Ahoj... Trochu ji rozhodí, ten chladný tón, ale beze slova se usadí proti němu a zadívá se mu do tváře. Ehm... upřímně netuším. Dlouho jsem tu nebyla a nejsem si vědoma, že bych něco...provedla. Zatváří se rozpačitě, protože je fakt mimo. Poradíš mi? Špitne a koukne na něj nejistě.

[Jean-Claude]

*sleduje ji* bonne, rád ti osvěžím paměť. Před..nějakou dobou jsem žádal, po jistém incidentu s tvým člověkem, aby to, co se zde stalo, zůstalo mezi zdmi Slastí. Jaké bylo mé překvapení, když se mi o několik dní později ohlásila jistá návštěva, která nejenže věděla o všem, ale dokonce se rozhodla lobbovat za Aubreyho proti mému trestu..*stále má na obličeji tu příjemnou neutrální masku, ale čím dýl je klidnější, tím hrozivěji to asi vypadá* ta návštěva byla nakonec tak laskavá, že mi dobrovolně prozradila*což dává tušit, že by to z ní stejně dostal*, od koho se to dozvěděla...uvedla tebe. Už si vzpomínáš lépe?*protáhne*

[Rebecca Altamirano]

Pozorně poslouchá a s každým dalším slovem má chuť sublimovat do vzduchu. Do hajzlu... Uteče jí tiše a na okamžik zavře oči. Pak polkne a koukne na něj. Jo, už si vzpomínám. Já...omlouvám se, byla jsem... Potřese hlavou a pevně mu pohlédne do očí. Ne, nebudu se vymlouvat na to, co se stalo. Netušila jsem, že půjde za Aubreyho orodovat... Trochu nad tím zakroutí hlavou. ...ale to mě samozřejmě neomlouvá. Přijmu tvůj trest. Ať je jakýkoliv. Neuhne pohledem, i když má pocit, že se jí vlasy ze zátylku stěhují po páteři dolů. Nedokáže potlačit lehké zachvění.