od Rebecca Altamirano » úte čer 02, 2009 11:00 pm
Ano mám své souroznece moc ráda a pokud to jde, navštěvuju je. Pravda, jejich matky, myslím těch dětí od otrokyň, mě nevidí rády. Nejspíš se mě bojí a mají strach, že z jejich dětí udělám to, co jsem já. Ušklíbne se. Je vidět, že mě vůbec neznají. Většina mých sourozenců jsem dívky. Což byl mimochodem nejčastější důvod výbuchů vzteku mého otce. Obviňoval všechny kolem z toho, že nemá syny, samozřejmě s vyjímkou sebe. Mám jen dva bratry, jsou to dvojčata a má je právě s mojí matkou. Jsou to poslední děti, které porodila, je jim dvanáct. Takoví naši čertíci. Trochu zasněně se pousměje.
Syr, odkud se vůbec znáš z Charliem? Zvědavě na ni pohlédne.
Ortus non est initium vitae, mors non est eius finis...
Narození není začátek, smrt není konec...